Stejně jako v Šen-čenu nové nařízení začne platit v Ču-chaji od prvního května. Kdo jej poruší, obdrží pokutu ve výši odpovídající až dvacetinásobku hodnoty daného zvířete, přičemž ještě těžší tresty čekají ty, kdo jej prodávají, informovala čínská zpravodajská agentura Sin-chua.
Šen-čen k zákazu přistoupil už na počátku dubna. Mimo jiné to odůvodnil tím, že „zákaz pojídání psů, koček a dalších domácích mazlíčků je v rozvinutých zemích běžný, stejně jako v Hongkongu a na Tchaj-wanu“.
Obě města zpřísňují čínský celostátní zákaz konzumace masa volně žijících živočichů, které v únoru zavedla čínská vláda. Peking též zakázal jejich prodej.
Lék mají, ale čekají, až zemře víc lidí. Jaké jsou koronavirové konspirace |
Peking tím reagoval na podezření, že nákaza koronaviru se rozšířila z „mokrého trhu“ s divokými zvířaty ve Wu-chanu. Podle expertů je možné, že se na člověka virus přenesl z netopýra přes další mezičlánek.
Podle jedné z nejnovějších teorií založených na počítačové analýze genomu různých typů koronaviru mohl tímto mezičlánkem být například toulavý pes. Stanice CNN nicméně poukazuje, že je to zatím jen hypotéza, kterou někteří vědci silně zpochybňují.
Čínské ministerstvo zemědělství minulý týden vydalo „bílý seznam“ zvířat, které je povolené chovat na maso. Psi jsou v dokumentu uvedeni jako domácí mazlíčci, a tedy jako nevhodní k cílenému chování pro konzumaci.
Ačkoliv nejde o oficiální zákaz konzumace psího masa, organizace na ochranu zvířat to přesto považují za vítaný signál a světélko naděje, že by Čína konečně mohla připravit a schválit zákon zakazující požívání psího masa, napsal list The Guardian.
Podle Wendy Higginsové, mluvčí organizace Humane Society International (HSI), tyto zákazy vycházejí nejenom ze snahy čínské vlády zamezit šíření koronaviru. „Myslím si, že města pouze využívají příležitosti, aby reflektovaly náladu většiny Číňanů, z nichž větší část samozřejmě takové maso nejí,“ řekla serveru Newsweek.
Vše o koronaviru
|
Higginsová doufá, že kroky Šen-čenu a Ču-chaje započnou domino efekt progresivní legislativy napříč celou Čínou, přičemž další města budou následovat. „Pokud dosáhneme kritického množství měst, mohlo by to samo o sobě povzbudit národní zákaz,“ myslí si. Dodává ale, že je asi předčasné to předjímat.
Co jsou ve skutečnosti mokré trhy?
Ačkoliv Čína zakázala prodej a konzumaci divokých zvířat, mokré trhy jako ten z Wu-chanu stále existují. Po uvolnění karanténních opatření zavedených v souvislosti s prudkým nárůstem počtu nakažených koronavirem se trhy znovu pomalu otevřely, což ostře kritizovali zvláště američtí představitelé.
Podle serveru National Geographic ale může docházet k jistému kulturnímu a jazykovému nedorozumění. Američtí činitelé obvykle směšují mokré trhy, kde je převážně k dipozici běžná zelenina a maso, s těmi, které jako exkluzivní pochoutku prodávají divoká a exotická zvířata. Ačkoliv i na mokrých trzích k tomu druhu obchodů může docházet, není to pravidlem.
Proč právě mokrý trh? Název mokrý trh vychází z hongkongské angličtiny (wet markets). Jako mokré jsou tyto trhy označované kvůli neustále vlhké podlaze, která se tvoří v důsledku postřikování rychle se kazících produktů, aby zůstaly čerstvé. Často jsou zaměňovány s wildlife markets, tj. s trhy, na kterých se prodává divoká a dokonce i exotická zvěř. |
Kolik je trhů s divokými zvířaty v Číně, se přesně neví. Některé ještě před vypuknutím nákazy fungovaly na nelegální bázi. Navíc se nyní jich část přesunula do online prostoru, což dále ztěžuje jejich mapování.
Podle agentury Bloomberg je prakticky nemožné, aby Čína mokré trhy permanentně uzavřela. Jejich nejbližším západním ekvivalentem jsou farmářské trhy. Velké množství místních čínských dodavatelů je na ně navázáno a jejich uzavření by tedy mělo značné ekonomické dopady.
K přetrvání těchto trhů přispívají i kulturní návyky čínských spotřebitelů, kteří preferují nákup čerstvé zeleniny či masa před týdenním nákupem zmraženého zboží, jak je to známé ze Západu.
Podle stanice CNN se mokré trhy přesto budou zřejmě v dlouhodobějším horizontu potýkat z úbytkem zákazníků, s příchodem stále populárnějšího online obchodu. Dorůstající mladší generace je navíc už navyklejší na supermarkety. Tento proces koronavirová krize pravděpodobně urychlila, i když ne v takové míře, jak by si to možná svět přál.
