Hongkongský deník Apple Daily ve středu oznámil, že po šestadvaceti letech končí. Co je to za noviny a proč je kolem toho ve světě tolik povyku?
Apple Daily založil mediální magnát Jimmy Lai v roce 1995, tedy dva roky před předáním Hongkongu zpět do správy Číny. Lai je demokratický aktivista, který pravidelně organizuje vzpomínkové akce k výročí masakru na Náměstí Nebeského klidu a jeho list obyvatelům Hongkongu přinášel, v uvozovkách, objektivnější zpravodajství nebo aspoň prodemokratičtější linii.
 |
Lai byl loni v létě zatčen, jeho majetek byl zmražen a nedávno byl odsouzen podle nového zákona o národní bezpečnosti. Zrušení jeho listu je tedy dalším vykřičníkem, že demokratické hnutí v Hongkongu končí.
V jakém stavu je dnes prodemokratické hnutí?
Mnoho aktivistů se přesunulo do zahraničí. Na Tchaj-wan, do Británie, do Spojených států. Několik desítek aktivistů čeká na soudní jednání, které by mělo začít na začátku července. Stále ale zůstávají významnou tváří hnutí a byť jim momentálně není umožněno komunikovat na veřejnosti, mají mnoho následovníků, kteří používají jejich sociální platformy.
Prodemokratické hnutí tedy úplně nekončí, ale v Hongkongu začíná éra toho, co známe i z jiných totalitních režimů: část aktivistů se přesune do zahraničí a zůstane jich pár, kteří budou buď ve vězení, nebo pod velmi přísným dohledem pekingské vlády.
Konce června to bude rok od přijetí nového bezpečnostního zákona. Dá se ještě hovořit o tom, že Hongkong funguje podle zásady „jedna země, dva systémy“?
Oficiální terminologie to sice tak stanovuje, ale je očividné, že tato éra už dávno skončila. Je to hodně zprofanované heslo a čínský režim ho rád používá. Poprvé s ním přišel už Mao Ce-tung v 50. letech, kdy měl zálusk na připojení Hongkongu k pevninské Číně.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
Zákon o národní bezpečnosti se Peking pokoušel protlačit už v roce 2003, pouhých šest let po předání Hongkongu. Tehdy vypukly velké protesty a Peking si ještě nebyl tak jistý v kramflecích a tak ten zákon stáhl. Ale ty drobné kroky k likvidaci zásady „jedna země dva systémy“ byly vidět už dlouho. Dnes je pravděpodobné, že Hongkong bude plně začleněn do pevninské Číny.
Jaká je atmosféra ve městě?
Dopad na běžného člověka je zásadní. Pravidelně slyšíme, že občané Hongkongu se pokoušejí dostat lodí na Tchaj-wan, využívají nabídky Británie k získání pracovního povolení a povolení k pobytu. Ti, kteří mají finanční možnosti a dokážou přesunout svá aktiva do zahraničí, tak to udělají. To se skutečně masivně děje.
Navíc, Hongkong byl dřív pro Asiaty zajímavý tím, že tam mohli studovat na kvalitních univerzitách. Letos na jaře byly zakázány veškeré studentské spolky, protože by mohly šířit politickou propagandu.
Máme zprávy od studentů, že nemohou na kampusech zpívat, z univerzitních knihoven jsou stahovány knihy, které Komunistická strana Číny označuje za politicky závadné. Dnes ze strany studentů vidíme velký zájem získat stipendia do zahraničí a pokud se ta situace nezlepší, tak tam už zůstat.
Čína si každoročně slavnostně připomíná převzetí Hongkongu do své správy:
1. července 2020 |
Ohrozí čínská pacifikace Hongkongu jeho postavení finančního hubu jihovýchodní Asie?
To je milionová otázka, která zajímá většinu investorů. Hongkong je samozřejmě pro Čínu ekonomicky zajímavý, a tak se snaží udržovat oficiální verzi „jedna země, dva systémy“. Pro investory je to minimální záruka, že budou jejich investiční zájmy v Hongkongu chráněny.
Situace v Hongkongu je ale v posledních dvou letech nestabilní a odliv investorů je už delší dobu vidět. Této situace už využívá Soul či Singapur. Doufají, že se jim podaří posílit jejich finanční postavení v asijském regionu.
