Vyhnout se lákavým „ohnivým vodám“ chce kus odvahy. Obzvlášť, když jinak ostražitá policie je i vůči pití nezletilých až nečekaně benevolentní. Čínské městské noční kluby a bary každý večer praskají ve švech, přičemž se tam mnohdy bujaře veselí i čtrnáctiletí, nezřídka vydatně posilnění alkoholem. A zdaleka se tak neděje jen v Pekingu nebo v Šanghaji.
Podle studie, již minulý týden zveřejnil britský lékařský časopis The Lancet, roste spotřeba alkoholu na celém světě. Prim v tom dnes hrají nejlidnatější země planety – Indie a – jak jinak – Čína. Studie mimo jiné tvrdí, že pokud Číňané udrží stávající tempo, do deseti let předběhnou ve spotřebě alkoholu na hlavu i svého velkého rivala Spojené státy.
Zatímco v Číně se v roce 2017 vypilo průměrně sedm litrů čistého alkoholu na osobu (oproti roku 1990 jde o nárůst o sedmdesát procent), ve Spojených státech to bylo celých deset litrů.
Nejpozději v roce 2030 se to ovšem podle expertů obrátí: Číňané už povedou – zkonzumují celých deset litrů, zatímco Američané „jen“ devět a půl. Mimochodem, v Česku činila loni spotřeba alkoholu na hlavu téměř dvanáct litrů.
Zdá se, že úřady jsou, co se raketově rostoucí spotřeby alkoholu týče, zatím v klidu. Možná však, že raději ani nechtějí vědět. Statistiky, zda a jak zvyšující se láska k alkoholu ovlivňuje zdravý vývoj společnosti, výskyt civilizačních chorob popřípadě kriminalitu, se v říši středu nezveřejňují.
Frčí západní drinky i tradiční pálenka
Obecně se ví, že Číňané si už dávno nevystačí jen s čajem. Ovšem dnes se pije všechno, co teče. Do módy přišly vyhlášené západní drinky, špičkový koňak, whisky, pivo černé i světlé a v poslední době také víno. Obzvláště červené.
Číňané zatkli pohlavára, který se v deníku vychloubal pitkami a úplatky |
Exkluzivitu si ovšem udržela stará známá pálenka mao-tchaj, o níž se říká, že zachránila komunistickou armádu v boji proti Čankajškovým nacionalistům v době, kdy se rozhodovalo o dalším osudu Číny. Mnozí revoluční vůdci bývali v její konzumaci opravdovými přeborníky, obzvlášť o někdejším premiérovi Čou En-lajovi se v této souvislosti vyprávěly hotové legendy.
V dobách revoluce bývala mao-tchaj také symbolem luxusu a mimořádné moci, neměl na ni totiž zdaleka každý a toto „postavení“ si zachovala i dnes. Zejména mezi komunistickou smetánkou. Schůze bez mao-tchaj je nemyslitelná.
Kultura přípitků
Alkohol je v nejlidnatější zemi světa až nadpozemsky levný a dostupný. Číhá všude, prakticky se mu nedá vyhnout.
Rudolf Jelínek vyvíjí pro Čínu extra silný absinth |
S tím souvisí i sílící společenský tlak na popíjení. Lahvinka se otevírá při všech možných i nemožných příležitostech, takže se konzumace jeví jako naprosto samozřejmá, ba dokonce žádoucí. Naopak ten, kdo nepije, neťukne si s nadřízeným, je „divný patron“, který v zaměstnání zrovna raketovým tempem nepostupuje.
Zapíjejí se novorozenci i právě uzavřený byznys. Sled přípitků, které se dosud řídí tradičními rituály, často nemá konce. Decentní popíjení se zvrhává v divoké pitky za účasti vnadných prostitutek.
Mnozí Číňané pak v alkoholu nacházejí úlevu od čím dál zběsilejšího životního tempa.
Čím dál zdatněji sekundují vyhlášeným pijákům také ženy, jejichž spotřeba alkoholu bývala donedávna zanedbatelná.
Zbohatli a zbývá na pití
Alkohol se sice při společenských příležitostech popíjel „odjakživa“, kultura pití se však v posledních letech rapidně proměňuje. V „nekulturu“, jak jízlivě říkají ti nemnozí, kteří se snaží zůstat střízliví.
Pivní jednička je Čína |
Za tímto trendem, který může časem Čínu mrzet, jsou v prvé řadě peníze. Číňané v průměru zbohatli a mohou si dovolit daleko víc než dřív – italskou módu, německé limuzíny a také západní „pitivo“. Pivovary a destilérky z celého světa této touze ochotně vycházejí vstříc, a pokud Číňané v opilosti náhodou nevykřikují „protistátní“ hesla, úřady je nechávají na pokoji.
Říše středu zkrátka nasadila „alkoholovou laťku“ dosti vysoko. Po dálnici vonící pivem a koňakem se řítí nadzvukovou rychlostí, jako by se za každou cenu chtěla stát přeborníkem i v tomto pochybném oboru.
