Cimburek: Irácká armáda neexistovala

Dva roky po invazi do Iráku tvrdí řada politiků včetně českého prezidenta Václava Klause, že rozpuštění irácké armády byla chyba. Jak ale fungovala? "Prakticky neexistovala," poodhaluje obraz Saddámovy armády Ludvík Cimburek, který nové irácké síly pomáhal budovat.

"Jsem si jist, že nyní každý chápe, že rozpuštění irácké armády a policie před pár lety bylo velkou chybou," prohlásil V rozhovoru pro prestižní americký časopis Time český prezident Václav Klaus. - více zde

Armádní expert a bývalý poradce ministra obrany Ludvík Cimburek prezidentova slova kritizuje. O bezpečnostní situaci v zemi a stavu irácké armády toho ví dost.

Takřka sedm měsíců se totiž přímo v Iráku na obnově tamních ozbrojených sil podílel. V exkluzivním rozhovoru pro natoaktual.cz poodhalil, jak irácká armáda bezprostředně po pádu režimu Saddáma Husajna vypadala a proč byla rozpuštěna.

Kam zmizela půlmilionová irácká armáda, když spojenci před dvěma roky v čele s Američany hladce během několika březnových týdnů obsadili prakticky celý Irák?
Když spojenci dorazili do Bagdádu, už vlastně žádná irácká armáda fakticky neexistovala. Jedním z prvních rozhodnutí tehdejšího poválečného prozatímního správce Iráku Paula Bremera pak bylo už jen administrativní zrušení iráckého ministerstva obrany a celé armády.

Vojáci základní služby, většinou šíité, odešli domů. Rozutekli se, nechtěli být na vojně. Bojová technika od nákladních a osobních aut až po zbraně byla rozkradena, prostě zmizela ze skladů i základen. V těch nezůstalo nic, jen holé stěny.

KDO JE LUDVÍK CIMBUREK

Ludvík Cimburek má za sebou rozmanitou kariéru. Sloužil v prostějovské speciální brigádě, absolvoval v USA kurz amerických Rangers a později i prestižní školení na zpravodajského náčelníka.

Poté pracoval na českém generálním štábu, byl i hlavním armádním instruktorem pro boj zblízka.

Rozhodl se ale armádu opustit. Založil personální agenturu, která měla profesionální vojáky odlákat do soukromého sektoru.

Někdejší náměstek ministra Štefan Fülle mu ale nabídl post poradce. Cimburek souhlasil, později radil i exministrovi Kostelkovi.

Po skončení bojů v Iráku odjel do Bagdádu, kde pomáhal budovat novou armádu.

V současné době je ředitelem české pobočky mezinárodní společnosti MRI Worlwide, která se zabývá vyhledáváním vrcholných manažerů pro průmyslové podniky, IT firmy a finanční společnosti. 

Proč? Báli se spojenců a přímého střetu?
Irácká armáda byla založena na povinné vojenské službě. Většinu důstojnických funkcí zastávali menšinoví sunnité. Vojáci základní služby byly šíité. Kurdové v armádě vlastně nebyli. V Saddámově armádě panovaly drsné podmínky.

Armáda držela pohromadě jen strachem. Vojáci základní služby často neměli ani co jíst. Ti, co se vojenské službě vyhýbali, byli krutě potrestáni. Často useknutím nosu nebo uší.

Po pádu režimu zůstala jen řada vyšších důstojníků, kteří byli loajální Husajnovi a měli jeho důvěru. Právě tito důstojníci vykonávali Saddámovy rozkazy. Byli zodpovědní například za použití zbraní hromadného ničení proti Kurdům.

Považujete rozpuštění irácké armády před dvěma lety za chybu, kterou spojenci tehdy udělali, aniž by tušili, co v zemi pak může dít?
Označit rozpuštění irácké armády za chybu je nesmysl. Nedovedu si představit, jak by si Američani dokázali vynutit poslušnost od nejvyšších důstojníků irácké armády a vojáků základní služby, kteří generály a důstojníky nenáviděli.

Rozpuštěním armády přišli generálové o peníze, moc a společenské postavení. Nová irácká armáda potřebovala jiné lidi. To je to samé, jako když někdo řekne, že byla chyba u nás rozpustit STB a kontrarozvědku a že by bylo zbytečné takové organizace budovat znovu, když už existovaly.

Na vzniku nové irácké armády jste se osobně podílel. Co se změnilo?
Irácká armáda za Saddáma čítala půl milionu vojáků. To je zhruba stejný počet, jaký mají Spojené státy. Jedním z paradoxů irácké armády byl počet generálů. Zatímco americká armáda má zhruba 300 generálů, irácká měla neuvěřitelných 11 tisíc. To je poměr jeden generál na 50 vojáků.

Irák byl vojenský stát, generál něco znamenal. Hodnost generála mělo i mnoho ředitelů zbrojních továren. Generálskou hodnost režim rozdával za zásluhy.
To už neplatí. Pro členy Saddámových republikánských gard a členy nejvyšších stupňů bývalé vládní strany Baas platí zákaz služby v nově se rodící armádě.

Samozřejmě bezpečnostní situace v Iráku není ideální. Za pár let však bude mít Irák zcela novou armádu, fungující na zcela jiných principech. Za Saddáma nebyl v armádě vůbec Kurdové, kteří byli jinak velmi motivovaní a vždycky dobře připravení. To se změnilo. Dokonce velitelem prvního nově vycvičeného praporu už byl kurdský voják.

Co říkáte na informace, že řada Iráčanů bere službu v armádě či u policie jen jako možnost, jak se dostat k penězům a po krátké době od jednotek zběhne?
Dezerce prostě k tomu procesu patří. Dřív držela armáda pohromadě jen strachem a dezerce byla prakticky nemožná. Noví vojáci mohou mít řadu důvodů, proč po chvíli armádu opustí.

Mohou mít problémy například v rodině, která jim službu zakáže ze strachu o jejich životy nebo kvůli zastrašování. Někteří si dokonce nedovedou představit, že by měsíc neviděli manželku. Irák je úplně jiná kultura a mentalita a odloučení od rodiny, byť třeba na pár dní, je pro některé strašné.

Znám taky případy, kdy mladí vojáci službu v armádě po nějaké době vzdala, protože naopak nesplňovala jejich ekonomické představy.