Ve skutečnosti však může zamezit vzniku kabinetu, který je hračkou v rukou komunistů, jen Gross svou demisí. Patrně ji však nepodá.
Komunisté si podobně jako ve čtvrtek, budou vychutnávat moc. Diktovat jména, ohlašovat, že chtějí Grossovu vládu bez Grosse a využívat svého místa nahoře ke hře na kočku a myš. Pak se zdrží hlasování a kabinet projde.
Mohou v něm zůstat ministři za Unii svobody? Vladimír Mlynář už řekl, že ne. Pavel Němec a Karel Kühnl v posledních měsících prokázali takovou příchylnost ke křeslům, že se o to možná pokusí. Je však nepravděpodobné, že to Unie svobody strpí.
A sociální demokraté, pro něž je spolupráce s komunisty největším a znovu potvrzeným tabu? Ministr Sobotka nemůže věřit sám sobě, když říká, že komunisté vlastně nepodporují vládu, ale jen vyjadřují svůj postoj k návrhu ODS. Chce však zůstat.
Přinejmenším pro ministry Buzkovou, Dostála a Urbana či nestraníky Bureše a Jahna bude setrvání v takové vládě obtížné. Snášet ji bude těžké i pro řadu jiných členů ČSSD. Budou konfrontováni s občanskými akcemi, které se postaví proti takovému kabinetu.
Grossovy majetkové problémy byly pro zahraniční média důvodem k úsměškům. Lze předpokládat, že vznik vlády závislé snad na poslední neostalinistické straně v Evropě bude důvodem k obavám.
Parlamentní strany i prezident mohou zpytovat svědomí za chyby, kvůli nimž dali netolerantní a necivilizované Grebeníčkově straně takovou moc. Když však ta situace nastala, měli by jí ve vlastním zájmu čelit. Nekomunistických voličů je zatím jasná většina a budou podle toho kandidáty hodnotit v nejbližších volbách.
