"Toto soudní rozhodnutí se může promítnout i do sporů o jeskyně v Moravském krasu, situace je podobná," řekl Jaroslav Hromas, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny, která se o veřejnosti přístupné jeskyně v tuzemsku stará.
Přestože pozemky nad Chýnovskými jeskyněmi byly vydány již v roce 1995, nedokázaly soudy až do současnosti rozhodnout, komu patří "dutiny" pod nimi.
Teprve nyní soud konstatoval, že jeskyně nesdílí právní režim s pozemkem, jinými slovy, že jeskyně na rozdíl od pozemků zůstává státu. Ani to však ještě nemusí být definitivní: "Obrátíme se na Ústavní soud, náš rod pracoval na zpřístupnění jeskyní osmadevadesát let," řekla Jana Horová, dcera posledního majitele Chýnovské jeskyně Václava Rothbauera.
Soud se ve své argumentaci opřel o stanovisko, že jeskyně jsou součástí vyhrazeného ložiska nerostů a vyhrazený nerost podle zákona patří státu, a nikoli majitelům pozemku nad ním. Vyhrazené ložisko nerostů podle soudu obsahuje dutiny - tedy jeskyně, které není možné vydělit.
"O tomto verdiktu zatím nevím, ale my se budeme snažit jeskyně získat, samozřejmě jsme závislí na úřadech a soudech," řekla včera dcera posledního majitele panství rodiny Salmů Marie Elizabeth Salm-Reifferscheidtová.
Punkevní jeskyně začala již před první světovou válkou zpřístupňovat akciová společnost, v níž měla podíl i rodina Salmů. Na zpřístupňování se však finančně podílelo více lidí, včetně sponzorů. Podle Salm-Reifferscheidtové měla její rodina ve společnosti jedenapadesátiprocentní podíl.
Jenže s úpravami Punkevních jeskyní, které jsou obrovským turistickým lákadlem, se pokračovalo i v době, kdy byly státním vlastnictvím. "Při rekonstrukci tam stát investoval několik milionů korun.
Pokud by se na podzemí mělo z právního hlediska hledět jako na pozemek na povrchu, tak potom by se k jeskyním přistupovalo jako k pozemku, na kterém je stavba. Taková restituce by se neměla vracet," uvedl Jaroslav Hromas.
