Michaela Svobodová pracovala v dětském domově, nyní je ředitelkou jednoho z těchto zařízení, Domu Otevřených Možností v Praze 8. Právě tady mají mladí lidé možnost najít přechodné ubytování a odbornou pomoc při startu do vlastního života.
"Přicházejí z jedné strany zvyklí na určitý řád, neumějí komunikovat s okolím, vyjít s penězi. Nevěří sami sobě, považují se za méněcenné," charakterizuje je ředitelka.
"Na druhou stranu jsou díky nejrůznějším organizacím a sbírkám zvyklí mít mnoho zbytečných hraček, chtěli by jezdit k moři. Jsou rozmazlení. Ani jedno jim život neusnadní," konstatuje Svobodová.
V Domečku, jak všichni svému bydlení v Praze 8 říkají, bývá nanejvýš deset či jedenáct mladých lidí ve věku od sedmnácti do třiadvaceti let. Platí zde osmnáct set korun měsíčně a během ročního pobytu zkoušejí najít práci a osamostatnit se. Vydělávají si však všichni od začátku. V místní dílně pletou košíky, opravují dveře a skříně. Vlastní výrobky pak zkoušejí prodávat.
Mají volnost, mohou chodit na diskotéky i na pivo. Ale většinou na zábavu nemají peníze, protože po výplatě všechno utratí za zbytečnosti.
Adéla byla dříve v azylovém domě na Jižním Městě. Našla si práci pokladní a zatím - měsíc - vydržela.
"Teď je tu dobrá parta. Občas se sice hádáme, ale nakonec jdeme courat po Praze společně. Večer pak koukáme na televizi a čteme," říká Adéla.
Michal je zde teprve čtyři dny, ale už má pocit, že by si měl najít práci. Zkusil si totiž realitu života bez peněz. A to je podle Svobodové plus.
Každý klient DOM má svého takzvaného průvodce, který se mu snaží se vším poradit. Většinou ho zpočátku každý bere jako vychovatele, ke kterému nemá důvěru.
"Každý, i kluci z pasťáků, je nejdřív vzorný. Tvrdý režim v nich vše pouze potlačil. Třeba po měsíci se pak utrhnou a začnou být agresivní. My je tady ale nedržíme. Když chtějí jít, můžou. Často jim musíme pohrozit i vyhozením, aby si uvědomili, že vše dělají jen pro sebe," tvrdí Svobodová.
Podle ní není nutné všechny dnešní "problémové" děti umisťovat do ústavů.
"Pomohly by profesionální rodiny a pěstounství. Takhle se mladí pouze přesouvají z ústavu do ústavu. Okorají, skoro všichni se mezi sebou znají a prozrazují si pouze nějaké fígle, jak vyzrát na 'zlé vychovatele'. S životem to ale nemá nic společného," dodala Svobodová.
 Pepa a Michal, kteří bydlí v Domu Otevřených možností v Praze 8. Patří k partě deseti mladých lidí, kteří se v domě učí žít bez drilu ústavů. Přestože Michal (vpravo) je tu jen několik dní, vydělává si pletením košíků a doufá, že najde stálou práci. (28. srpna 2001) |
 Michal je v Domě Otevřených možností v Praze 8 jen několik dní. Vydělává si pletením košíků a doufá, že najde stálou práci. (28. srpna 2001) |
 Pepa a Michal, kteří bydlí v Domu Otevřených možností v Praze 8. Patří k partě deseti mladých lidí, kteří se v domě učí žít bez drilu ústavů. (28. srpna 2001) |
 Karel, který bydlí v Domu Otevřených možností v Praze 8, patří k partě deseti mladých lidí, kteří se v domě učí žít bez drilu ústavů. (28. srpna 2001) |
 Karel, který bydlí v Domu Otevřených možností v Praze 8, patří k partě deseti mladých lidí, kteří se v domě učí žít bez drilu ústavů. (28. srpna 2001) |
