Mohlo by se zdát, že jeden z nejslavnějších britských politiků historie Winston Churchill nemůže skrývat žádná další tajemství. Opak je však pravdou, jak ukázal objev astrofyzika Maria Livia. Ten při bádání v archivech Národního Churchilova muzea v americkém Missouri narazil na dosud skrytou esej britského státníka z roku 1939.
Za den vypil láhev whisky, kouřil, nenáviděl sport a zachránil Británii |
Text nazvaný „Jsme ve vesmíru sami?“ ukazuje, jak zběhlý byl Churchill v otázkách vědy. To ostatně dokazoval ve stovkách dalších článků, ve kterých vyzdvihoval důležitost vědeckého pokroku. V erudovanosti se s ním v tomto ohledu nemohl rovnat žádný tehdejší politik, píše server The Guardian.
Churchill začal na textu podle serveru Nature pracovat v roce 1938, krátce po tom, co se stala v Americe senzací rozhlasová adaptace knihy Válka světů. Ta popisovala invazi mimozemšťanů na Zemi. Článek britského politika je uvozen poněkud zeširoka. Autor se v něm zamýšlí nad smyslem života. Pokouší se ho definovat a dochází k závěru, že jeho stěžejní vlastností je schopnost rozmnožování.
Skepse i možný život ve vesmíru
V mnoha ohledech šel jeho text proti tehdejším nejrozšířenějším vědeckým poznatkům. Napsal například, že sluneční soustava není ve vesmíru výjimečným úkazem. „Nejsem plně přesvědčený, že naše Slunce a jeho planety jsou jediné takové,“ napsal v eseji. Dodal, že podmínky pro život jinde ve vesmíru mohou existovat. „Možnost, že existuje obrovské množství planet, které mohou hostit život, je enormní,“ uvedl.
Zároveň je ve svém textu skeptický k rychlosti lidského pokroku. Ten podle něj bude brzdou v poznávání vesmíru. Právě kvůli nedostatečné technice podle Churchilla možná nikdy nezjistíme, zda život jinde ve vesmíru existuje. Už v předválečných letech však věštil, že cestování uvnitř naší sluneční soustavy bude možné. „Jednou, a možná to nebude v příliš vzdálené budoucnosti, bude zřejmě možné cestovat na Měsíc, nebo Venuši či Mars,“ popsal.
Churchill prý za války nařídil utajit pozorování UFO, bál se masové paniky |
Esej zakončuje zamyšlením nad tehdejším stavem společnosti a vědy. Odpovídá v ní také na otázku, zda jinde ve vesmíru žijí inteligentní bytosti. „Úspěchem naší civilizace nejsem ohromen natolik, abych si myslel, že jsme jediným místem v tomto obrovském vesmíru, kde žijí myslící tvorové. Nemyslím si ani, že jsme na vrcholu mentálního a fyzického vývoje, který se (ve vesmíru) dosud objevil,“ uzavírá poutavý text Churchill.
Sci-fi jako inspirace
Nově objevená esej je dalším střípkem v obsáhlé knihovně Churchillových vědeckých zamyšlení. Paradoxní je, že zájem o vědu u něj už v mládí vzbudila díla průkopníka sci-fi literatury H.G. Wellse. Když se Churchill později stal poslancem, s Wellsem se osobně sešel. Prozradil mu, že každou jeho knihu četl nejméně dvakrát.
Wells už v roce 1914 ve své knize The World Set Free popisoval takzvanou atomovou bombu, která byla „malá jako pomeranč, ale byla schopná zničit město“. Tato myšlenka Churchilla zaujala a rozpracoval ji ve své eseji z roku 1925 s názvem „Měli bychom spáchat sebevraždu?“ (analýzu textu v angličtině najdete v žurnálu Finest Hour zde).
Churchill celý život bojoval s dluhy, utrácel za alkohol i hazard |
V textu se zabývá hrozbou nových zbraní, které zcela změní povahu válečných konfliktů. Strach měl zejména z chemických zbraní. Tvrdil, že válčení mezi vojáky bude už zanedlouho méně důležité, bitevní vřavu nahradí práce inženýrů v laboratořích.
Shodou okolností v době publikace Churchill zanevřel na Wellse a intelektuální potravu začal hledat u Fredericka Lindemanna, profesora fyzika z Oxfordu. I díky němu se stal politikem, který se mohl opřít o svou znalost vědy. Znalosti naplno zužitkoval v jedné ze svých nejslavnějších esejí, kterou publikoval v roce 1931.
Vize jaderné síly
V esejistické meditaci Fifty Years Hence, která sestává ze čtyř tisíc slov, se obšírně zabývá následky vědy pro budoucnost lidského pokolení (celou esej najdete v angličtině zde). Zmiňuje celou řadu vynálezů, které se o mnoho let později staly nedílnou součástí společnosti. Jmenujme například bezdrátové telefony, roboty, kultivaci živočišných druhů v laboratořích a zkrocení jaderné energie a její využití v armádě.
Archiv vydal Churchillův kritický text o Židech |
Paradoxní je, že v vědci v té době byli poněkud skeptičtí k využití jaderné energie. Churchill se tohoto tématu držel. V roce 1937 milionům čtenářů ve svém dalším článku přednesl výhody jaderné energie i případné nebezpečí, které se v práci s tímto materiálem skrývá. Jak ukázaly události let následujících, Churchill prokázal nebývalé přesné vizionářské cítění.
Všechny texty z Churchillova pera jsou dlouhodobě dostupné v archivech. „Ztracená“ esej o mimozemském životě tak ve své podstatě ztracená nebyla. Ve záplavě textů však na ni dosud nikdo nenarazil. Je tedy možné, že Winston Churchill nás v budoucnu překvapí celou řadou dalších, na svou dobu odvážných, předpovědí.
