Umělý sníh se tvoří ze stlačené vody. Ta se buď buď spolu se stlačeným vzduchem rozprašuje ze sněhových děl, anebo se do ní výkonnými větráky vhání vzduch. Jakmile se v chladném vzduchu potkají voda se vzduchem, vzniká sníh.
Ideální umělý sníh pro lyžování, sáňkování, bobování i snowboarding je něco mezi
mokrým sněhem a prašanem - přesně ten druh, z něhož se dobře dělají sněhové koule, které v první minutě nepromáčejí rukavice.
A právě ten se kvůli změnám teploty a vlhkosti vzduchu většinou nepodaří. Kdo za to může? Přísady, které tvorbu umělého sněhu usnadňují, píše americký list The New York Times.
Tajemství vloček: Organopolysiloxan
Jednou z nově testovaných je organopolysiloxan. Tato látka v zemědělství pomáhá líp rozprášit herbicidy. Její použití by podle americké společnosti Aquatrols mohlo znamenat revoluci ve výrobě sněhu.
"Při výrobě sněhových vloček funguje jako jistý druh obráceného mrznoucího procesu," vysvětluje Andy Moore ze společnosti Aquatrols.
"Voda sama o sobě je přilnavá, drží pohromadě," dodává. "Náš produkt se dostane mezi molekuly vody a odstrčí je od sebe. Voda tím laicky řečeno zřídne a snáz zmrzne. Výsledkem je, že dokážeme vyrobit sníh i při vyšších teplotách."
Tento proces také umožňuje tvořit sníh rychleji. "Pokud se pokusíte vodu rozprášit příliš rychle, uděláte místo sněhu déšť nebo sněhovou břečku, ale pokud přidáte organopolysiloxan, je možné zvýšit průtok vody dělem o pět až třicet procent," dodává Moore.
Přísady umožňující snazší výrobu umělého sněhu používali už pionýři "sněhařiny".
Jeden z prvních sněhových strojů byl ale vyroben pro potřeby filmového průmyslu.
Russell M. Shearman ze severního Hollywoodu v Kalifornii tak v roce 1948 získal nejen patent na způsob vstřikování stlačeného vzduchu do vody, ale také Oscara za speciální efekty ve filmu Portrét Jennie. Do té doby filmaři používali rozfoukávání drceného ledu.
Už Shearman přidával pro lepší utvoření sněhu do vody různé látky - nejčastěji pěnový materiál využívaný hasiči. Do své žádosti o patent napsal, že se osvědčila i
obyčejná zažívací soda.
V současnosti je nejoblíbenější aditivní látkou používanou na sněhových svazích Snomax. Jeho hlavní složkou je běžná přírodní bakterie z rodu pseudomonád.
Další přídavné látky se vyrábějí z hub, lišejníků nebo absorbentních polymerů. Ty jsou používány i v papírových plenkách.
Právě tyto látky ale vadí ochráncům životního prostředí. Tvrdí, že se dostatečně neprověřil jejich dopad na přírodu.
