Pro ty, kdo neznají palestinské ptydepe: "mučedník" i v terminologii matky Arafatové znamená člověka, který zabije nevinné lidi tím, že zabije také sebe. Potlesk pro tu paní, která je naštěstí jen matkou holčičky; hezky přispěla k míru a zachování životů mladých Palestinců.
Ale ono to na druhé straně o něčem vypovídá. Paní Arafatová asi nebude zlá. Jen z ní promlouvá atmosféra doby, která převládá na obou stranách: atmosféra hysterie, zaťatosti a pocitu, že teď už lze jen vyhrát, nebo umřít. Vyhrát sice nelze, leč hrajme dál.
V takových místech se tedy pohyboval Colin Powell. Chudák Powell. Chudáci Izraelci. Chudáci Palestinci. Protože nálada je taková, jaká je, byl by spíš zázrak, kdyby Powell ze Šarona a Arafata vyrazil nějaké příměří. Přesto odváží alespoň zkušenost. Ví, že se pohybuje v místech, kde dokonce Amerika ztratila část svého vlivu. Časy, kdy její přání se zde plnila obratem, dávno zavála závěj bojovnosti.
Nezbývá tedy než přitvrdit. Kyvadlová diplomacie je málo. Kyvadlo se vychyluje jednou tam, podruhé onam. Je třeba mít jasný a pevný plán. Položit ho na stůl a říci: Takto to bude. Spojené státy mají prostředky, jak to prosadit. Na dolarech jsou závislí ti i ti. Nezbývá než nasadit španělské boty a začít přitahovat šrouby.
