Hipísáci žijí v kodaňském squatu už půl století, dealery vystřídaly gangy

Seriál   20:00aktualizováno  20:00
Uprostřed Kodaně se rozkládá vesnička, která odolává tlakům developerů i policie a už téměř padesát let si žije po svém. Svobodné město Christiania nade vše upřednostňuje ekologicky udržitelný život, soucit se slabšími a osobní svobodu. Po celém světě však proslulo hlavně otevřeností k měkkým drogám. Jeho příběh čtěte v dalším díle seriálu Země nezemě.

„V Christianii jsem byla poprvé jako teenagerka a před tím jsem si vždycky myslela, že každý, kdo tam vkročí, určitě hned šlápne na jehlu a umře. Je to falešný dojem, který se objevuje opravdu velmi často,“ vypráví Marina Labowská, která dnes provází turisty oním drogovým doupětem. 

Obrovský zájem turistů je jedním z hlavních důvodů, proč slavný squat v srdci Kodaně stále existuje. I když už v současnosti připomíná veřejný park či zahrádkářskou kolonii spíš než chátrající sídlo feťáků, boj proti systému má stále v krvi. Žádný politik už by si ho však nedovolil zrušit. 

Svobodné město Christiania

Rozloha: 34 hektarů

Počet obyvatel: zhruba 900

Rok vzniku: 1971

Místo vzniku: Kodaň, Dánsko

Vlajka: červená se třemi žlutými kruhy

Měna: løn

Nezávislá komunita se zrodila před sedmačtyřiceti lety, kdy se skupina lidí jednoho květnového rána vloupala do čerstvě opuštěných kasáren a rozhodla se, že v nich postaví improvizované hřiště pro děti ze sousedství.

Nápad nadchl místní členy vlny hippies i umělce, kteří se do volných baráků ve čtvrti Christianshaven postupně začali stěhovat. Pozemky o rozloze 34 hektarů nakonec od daní i dánských zákonů osvobodili 26. září 1971, kdy v čele s novinářem a anarchistou Jacobem Ludvigsenem oficiálně oznámili vznik Svobodného města Christiania

Místo pravidel většinové společnosti si vlasatí squateři vymysleli vlastní, třeba zákaz focení, automobilové dopravy a osobního vlastnictví či právo užívat marihuanu a stavět bez povolení. Zavedli vlastní měnu løn a vlajku v červené barvě se třemi žlutými kruhy, které symbolizují tři tečky nad písmenem „i“ v názvu města.

Dánská vláda nechávala první dva roky květinové děti být a čekala, jestli je jejich nadšení nepřejde. Nestalo se, a tak se podle vládního webu Bygningsstyrelsen v červnu 1973 usnesla, že komunitě udělí dočasný status „sociálního experimentu“. Občanům Christianie se příliš nelíbil, ovšem právě díky němu mohli ve squatování pokračovat.

„Tisíce mladých Dánů - umělci, feministky, hipísáci, anarchisté - se otočily zády ke společnosti, dobyly a přivlastnily si část města, ve kterém žily svobodně a mimo zákon. Tehdy na tom bylo něco opojného. Christiania vydala i prohlášení o svém poslání: Být soběstačnou společností, která si bude sama vládnout a bude se snažit bránit psychologické i fyzické nouzi lidí,“ vzpomínal před pěti lety pro Vanity Fair novinář Tom Freston, který město na počátku 70. let navštívil.

Od nefunkční elektřiny k televizním satelitům a sušákům na ruce

Začátky ovšem byly krušné. „Když jsem se přistěhovala, prvních osm let jsme byli bez vody a elektřiny,“ říká učitelka Olga Christensenová. I přesto zůstala a žije tam s rodinou přes 38 let. Různorodé obyvatele nového města od začátku spojovala nenávist ke konzumní společnosti a snaha ukázat, že lze žít i jinak. 

Ekologicky a zodpovědně, ale zároveň šťastně. A že tak mohou žít všichni, chudí, handicapovaní i ostrakizovaní. „Christiania vznikla jako alternativa k většinové dánské společnosti - jako samosprávné družstvo, jehož každý člen zodpovídal za blaho celé komunity,“ napsal novinář a geograf Nick Middleton v knize Atlas zemí, které neexistují. 

Opravdu nahnuté to nelegální obyvatelé kasáren měli až v roce 1978, kdy dánský nejvyšší soud nařídil okamžité vyklizení objektu. Ani na to však nedošlo a milovníci svobody tak bez větších problémů propluli až do června 1989, kdy se z nich díky novému zákonu zvanému Christiania stali „legální squateři“.

V původně nehostinné komuně za čtyři dekády její existence vyrostly mateřské školy, volnočasová centra pro mládež, zdravotnické středisko, muzeum, nahrávací studio či rampa pro skateboardisty. A podle australského listu The Sydney Morning Herald tam mají dokonce i vlastní soudní síň. Zástupy bister a kaváren pak turistům nabízejí veganské, bio a raw pokrmy z lokálních surovin. 

Koupelny v restauracích sice v posledních letech zdobí elektrické sušáky na ruce a na fasádách mocně posprejovaných domků se sem tam objeví satelit, mantra o ekologické udržitelnosti je však stále silná. Třeba v krámku přezdívaném pidden mohou lidé nechat oblečení, které už se jim nehodí, a zadarmo si místo něj vybrat něco jiného, píše módní časopis Vogue

Země nezemě

Po celém světě je řada států, republik, království a císařství, které na mapě nenajdete. Jejich vládci totiž vyhlásili nezávislost, kterou jejich mateřské země či zbytek světa neuznaly.

Jaký je příběh zemí jako je Lakota, Seborga, Azavad nebo Bangsamoro? Nový seriál portálu iDNES.cz představí některé z nich. 

Magazín si logicky všímá i stylu místních. Zatímco zbytek Kodaně ovládá dánský černobílý minimalismus, ve městě svobody to září barvami, flitry a bláznivými kombinacemi. „Pro nás je to naprosto normální,“ říká Maxime Danos, který se v Christianii narodil.

Průvodkyně Labowská přitakává. „Christianii téměř neopouštím. Ale když už to mám v plánu, cítím, že bych se nejdřív měla zamyslet nad svým stylem. Kodaň je hodně černá a bílá, takže si na sebe nemůžu jen tak vzít žluté plesové šaty, ve kterých bych jinak posedávala tady na zahradě,“ popisuje černovlasá milovnice videoher.

V Christianii přebývá už třetí generace squaterů a každá ji proměnila k obrazu svému, zásady a ideály však zůstávají stejné jako v roce 1971. Obyvatelé svobodného města tak dodnes o všem rozhodují společně. Každému zásadnímu kroku předchází veřejná debata a dokud nedojde ke konsenzu, nejde se domů. A těm, kteří berou proklamovanou svobodu až příliš doslova, se může snadno stát, že o domov přijdou.

„Spousta lidí tu jsou psanci vypuzení ze společnosti. Ale pokud dodržujete pravidla, jste vítaní,“ řekl pro deník The New York Times drogový dealer, který se představil jen jako Albánec Pat. Popsal také, jak mrazivý pocit člověka přepadne, když stohlavý dav starousedlíků žene vyhnance za brány města. Vzduchem se při tom line jemný odér marihuany.

Christianii se svým pořadem Travel Man navštívil i britský herec Richard Ayoade:

Když obyvatelé kvůli drogám zbourali celou ulici

Drogy provázejí Svobodné město Christiania už od jeho počátku a osud autonomní komunity komplikují dodnes. Byly to ostatně právě drogy, které město proslavily i za hranicemi Dánska. Ze všech koutů světa se do Kodaně celé roky sjížděli fanoušci marihuany, aby si na nechvalně proslulé ulici Pusher Street vybrali nejlepší vzorky.

„Hlavní atrakcí byl hašiš. Pokud ho lidé právě neprodávali nebo nekouřili, byli zaneprázdnění tím, že ho drtili na malé kousky, aby ho mohli smíchat s tabákem a ubalit si jointa. Ta sladká vůně byla všude. Ono svobodné město mi připomínalo spíš festival. Neuměl jsem si představit, že přetrvá,“ popisuje Freston.

Fotogalerie

Město přetrvalo, ovšem původně bezbřehý obchod s drogami se časem omezil jen na marihuanu a hašiš a známým se stalo heslo „řekni ne tvrdým drogám“. Ale ani to nestačilo.

Dánská vláda vyhlásila v roce 2004 nulovou toleranci všem drogám a v Christianii proběhlo několik zátahů na tamní dealery. Od té doby policie v boji proti prodejcům, ale i uživatelům nelegálních drog jen přitvrzuje.

Liberální Dánové si navíc uvědomili hodnotu, kterou pozemky v atraktivní Kodani mají, a v roce 2011 rozevláté hipísáky z Christianie postavili před opravdové dilema. „Pokud na tomto území chcete žít i nadále, musíte si ho koupit,“ vzkázala vláda lidem, kteří už čtyřicátý rok odmítali osobní vlastnictví jakéhokoliv majetku. 

A odmítli ho i tehdy, o „své“ město však přijít nechtěli. Zřídili proto nadaci a koupili ho společně jako komunita. Za co? Prodali, co se dalo, a na „malý kousek svobody“ se jim složili i fanoušci z celého světa. Ti poslali více než 12,5 milionu dánských korun, na zbytek si nadace musela vzít hypotéku i přesto, že jí vláda Christianii nabídla hluboko pod cenou. 

Podle serveru The Post Dánové s Christianity o rok později uzavřeli „krásnou dohodu“ a prodali nezávislé město za 120 milionů dánských korun (přes 414 milionů českých korun). „Za svobodu teď platíme dvojnásobek - úroky a k tomu ještě vyšší nájem (splátky hypotéky, pozn. red.). Přestěhovali jsme se do kapitalistických struktur. Teď už mluví peníze,“ dumal ještě před pěti lety pesimistický archivář komunity, sedmdesátník Ole Lykke.

„Pro starší a postižené lidi bude čím dál těžší být tady doma. Pokud nebudeme platit své závazky, začne tříměsíční výpovědní lhůta. A pak bude moct stát všechny vyhodit,“ dodal. Ani poté, co se ze squaterů stali majitelé, je však Dánové nenechávají na pokoji. 

Svobodné město Christiania se nachází v centru dánské metropole Kodaně.

Svobodné město Christiania se nachází v centru dánské metropole Kodaně.

Mapy poskytuje freytag & berndt vydavatel nejrozsáhlejšího obrazového vlastivědného průvodce o naší zemi Český atlas.

Důvodem jsou opět drogy. „Konopí je zakořeněné hluboko v DNA Christianie, ale za jistou cenu. Dávno pryč jsou dealeři-hippíci s květinami ve vlasech. Teď jsou to skinheadi s pitbuly. Byznys dnes ovládají lidé jako Hells Angels,“ napsal v roce 2013 Freston. 

Noví profesionální dealeři, kteří v komunitě v drtivé většině případů ani nebydlí, přinesli nové problémy. Vzrostla kriminalita, přibylo zbraní. A poté, co byli při přestřelce na konci srpna 2016 vážně zraněni tři lidé včetně jednoho policisty, došla Dánsku s nezávislými „huliči“ trpělivost. Střelcem, kterého té noci nakonec zabila policie, byl podle britského listu The Guardian pětadvacetiletý muž zapletený do obchodu s drogami. 

Sami Christianité tehdy poznali, že jim přestřelka neprojde tak snadno jako těch pár předchozích. Druhý den proto vyrazili na Pusher Street s páčidly a kladivy a všechny stánky s „trávou“ nemilosrdně rozebrali. Symbolicky si tak od mezinárodních gangů vzali zpět své území a veřejně dali najevo, že se zločinem nechtějí mít nic společného. Svých oblíbených drog se ovšem nevzdali. 

„Nabízí je tam množství dealerů většinou se zahalenými obličeji, kteří mají různorodé zboží vystavené na malých pultících. Mezi jejich zákazníky patří bohémové i elegantně oblečení byznysmeni, kteří se snaží nakoupit co nejrychleji. Jeden joint stál 50 dánských korun, což je v přepočtu zhruba 175 českých korun,“ vypráví novinářka Ditta Kotoučová, která Christianii navštívila letos v říjnu.

Dodává, že špinavými a páchnoucími ulicemi hlasitě vyhrává směs jazzu a reggae, v parčíku polehávají zfetovaní lidé a na zelených plochách stojí i několik stanů. Dánští policisté z protidrogového už tak za „hranice“ Dánska chodí najisto. Kolem Christianie číhají za ostrými rohy přilehlých budov a „seberou“ každého, u koho veselé rostliny najdou.

A nezáleží jim na tom, jestli je zadrženým dealer nebo zákazník. Nejčastěji se zaměřují na mladé muže, píše dánský list Jyllands-Posten. V červnu se pak policie pochlubila, že během razií a zatýkání zabavila 130 kilogramů hašiše a více než 18 tisíc jointů, ale také přes 600 tisíc dánských korun (zhruba 2 miliony českých korun). Zadržela přitom 111 lidí.

„Pořizovat si hašiš je nejen nelegální, ale také to podporuje organizovaný zločin. Mnoho lidí chybně věří, že je legální vlastnit drogu pro svou vlastní potřebu. Z toho důvodu se v dané oblasti zaměřujeme i na kupce,“ uvedla velitelka kodaňské policie Anne Tønnesová.

Svobodná komunita, která u východu z města důrazně upozorňuje všechny odchozí, že právě „vstupují do Evropské unie“, tak musí mít neustále na paměti, že pro ni dánské zákony platí i nadále.

Slovenská kapela Davová psychóza o komunitě nahrála píseň Christiánia:


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Po střelbě ve Štrasburku jsou tři mrtví, útočník je stále na útěku

Policie hlídkuje v centru Štrasburku, kde útočník zabil několik lidí...

Tři lidi zastřelil v úterý večer v centru Štrasburku útočník, který je nyní stále na útěku a možná i mimo Francii....

Francouzi znovu vyšli do ulic, ke žlutým vestám se přidaly i Marianne

Ve Francii se opět sešli příznivci hnutí žlutých vest, které protestuje proti...

Na pařížské třídě Champs-Élysées se v sobotu k protivládním protestům sešly asi tři tisíce členů hnutí takzvaných...

Dokážeme skokově ochladit Zemi, ale je to nebezpečné, varuje expert

Martin Dočkal se zabývá krajinným inženýrstvím.

Geoinženýring zná nástroje, kterými se skokově dá ovlivnit klima na naší planetě. Jeho nejtvrdší forma však může být...

Za nadávky v TV Barrandov podala ČT trestní oznámení. Soukup se směje

Jaromír Soukup ve svém pořadu na TV Barrandov

Česká televize se právně ohradila proti obsahu vysílání TV Barrandov, podává trestní oznámení. Veřejnoprávnímu médiu se...

„Miliardářce“ ze směnáren šéfovali bývalí politici. Žena se zastřelila

Poslanec za hnutí ANO Bronislav Schwarz

Ve vedení firmy To & Mi z Varnsdorfu, v níž pracovala Zuzana K., která za čtyři roky podle policie protočila až 12...

Další z rubriky

OSN přijala pakt o uprchlících. USA a Maďarsko byly proti, Česko pro

Předseda nezávislého mezinárodního vyšetřovacího mise v Barmě Marzuki Darusman...

Valné shromáždění OSN v pondělí drtivou většinou přijalo globální pakt o uprchlících, který rozšiřuje současný...

Ruská justice není sadistická, řekl Putin. Potírání jehovistů však nechápe

Ruský prezident Vladimir Putin na zasedání bezpečností rady státu (17. 12. 2018)

Ruský prezident Vladimir Putin popřel, že by ruský justiční systém projevoval „sadistické sklony“. Nicméně připustil,...

Putin idolem Japonek. Kalendáře s ruským prezidentem mizí z regálů

Vladimir Putin se zúčastnil tradiční tříkrálové koupele v ledové vodě jezera...

Mazlí se se psy, projíždí se na kole ve slunečních brýlích či se svlečený do půl těla otužuje v ledové vodě. Vladimir...

Najdete na iDNES.cz