Evropu a Severní Ameriku zasáhla v minulých dnech chřipka označovaná za epidemii desetiletí. Miliony lidí poslala do postele a stovky jich zabila. Proč vědci doposud nedokážou chřipkové epidemii zabránit?
Lékaři znají tři typy chřipkových virů, označovaných písmeny A, B a C. V irus typu C je nejmírnější, nepůsobí epidemie. Typ B vyvolává menší epidemie, ale nejvíce vrásek lidem dělá virus typu A. Ač malý (měří asi desetitisícinu milimetru), dokázal během jediné zimy v letech 1918 a 1919 zabít víc lidí než první světová válka. Jiná varianta viru typu A má na svědomí naprostou většinu letošních případů onemocnění.
Zloděj a mistr převleků
Virus chřipky se skládá z jádra a obalu, který si zčásti ukradne od buňky, v níž se namnožil. Obal také obsahuje velice důležité bílkoviny hemaglutinin a neuraminidázu. Právě jim tento mikroorganismus vděčí za schopnost pronikat do sliznic a napadat buňky. Virus chřipky typu A ovládá trik, díky němuž může rok co rok vyvolávat epidemie a napadat i lidi, kteří chřipku nedávno prodělali a měli by teoreticky být proti ní imunní. Zdařile totiž převléká kabáty, tedy mění složení svých povrchových bílkovin. Lidský imunitní systém se tak nemůže bránit, protože převlečený virus nepozná. Každou sezonu přichází virus malinko pozměněný. Řekli bychom, že si ke starému kabátu vzal novou šálu. A v intervalu jednoho či více desetiletí se škůdce objeví ve zcela novém zimníku - vymění svou bílkovinu hemaglutinin nebo neuraminidázu za úplně novou variantu. Vzniklý podtyp viru se pak označuje podle varianty těchto bílkovin; například ten současný patří do podtypu H 3 N 2. Po každé takové velké změně se objeví obrovská epidemie, protože novému podtypu se organismus velmi těžko brání.
Miliony obětí
"Epidemie chřipky jsou tady odnepaměti," říká epidemiolog Jan Kynčl ze Státního zdravotního ústavu v Praze. "První známá pandemie, tedy rozsáhlá epidemie postihující velkou část světa, proběhla roku 1580." Přesnější informace o chřipkových pandemiích však máme až z 20. století. Virus podtypu H 1 N 1, který se objevil na scéně roku 1918, způsobil za jedinou zimu 20 milionů úmrtí. Roku 1957 zmařila několik milionů životů Asijská chřipka se zbrusu novým podtypem H 2 N 2. Třetí změna vlastností viru byla zaznamenána o jedenáct let později v Hong-Kongu, tentokrát v podobě H 3 N 2. Tento virus usmrtil asi milion lidí. Od té doby se objevují jen menší epidemie. Že by se chřipka vyčerpávala? "To bych netvrdil," oponuje Jan Kynčl. "Pokles počtu úmrtí je ovlivněn například používáním antibiotik, která sice neléčí samu chřipku, ale její komplikace."
Okupovaná buňka
Chřipka se přenáší kapénkami, kterými zásobuje své okolí kašlající a kýchající nakažený. Po vdechnutí se virus usadí ve sliznici dýchacích cest, zde se pomnoží a proniká dále do těla. Za jeden až tři dny od nákazy začne nešťastník pociťovat únavu, bolí ho celé tělo, trápí horečka. K tomu se připojí dráždivý kašel - a nové viry se opět vydávají na cestu k dalším obětem. Virus se neumí sám množit, potřebuje k tomu hostitelskou buňku. Na ni se přilepí prostřednictvím hemaglutininu, pronikne dovnitř a přinutí buňku, aby místo vlastních bílkovin produkovala ty virové. Překotná tvorba částic viru buňku zničí. Množení viru v těle dokáže zabránit aktivovaný imunitní systém. Jenže některé jeho buňky jsou zpočátku také napadeny, a obranné mechanismy se proto rozvinou až s několikadenním zpožděním. Pokud má pacient štěstí, asi po týdnu si jeho imunita se škodnou poradí a nemocný se začne uzdravovat. Na smolaře čekají komplikace. Vzácný bývá zápal plic či zánět srdečního svalu vyvolané virem chřipky, které dokážou zabít i mladého zdatného člověka. Obvyklejší komplikace působí bakterie, kterým se začne dařit na sliznicích narušených virem chřipky. Nezřídka se stává, že chřipka ublíží nemocným lidem tím, že zhorší jejich základní chronické choroby, například cukrovku, onemocnění srdce, plic a další. "Staří lidé zemřou obvykle na srdeční selhání, které se zhoršilo v průběhu chřipky," poznamenává doktor Kynčl.
Lékaři znají tři typy chřipkových virů, označovaných písmeny A, B a C. V irus typu C je nejmírnější, nepůsobí epidemie. Typ B vyvolává menší epidemie, ale nejvíce vrásek lidem dělá virus typu A. Ač malý (měří asi desetitisícinu milimetru), dokázal během jediné zimy v letech 1918 a 1919 zabít víc lidí než první světová válka. Jiná varianta viru typu A má na svědomí naprostou většinu letošních případů onemocnění.
Zloděj a mistr převleků
Virus chřipky se skládá z jádra a obalu, který si zčásti ukradne od buňky, v níž se namnožil. Obal také obsahuje velice důležité bílkoviny hemaglutinin a neuraminidázu. Právě jim tento mikroorganismus vděčí za schopnost pronikat do sliznic a napadat buňky. Virus chřipky typu A ovládá trik, díky němuž může rok co rok vyvolávat epidemie a napadat i lidi, kteří chřipku nedávno prodělali a měli by teoreticky být proti ní imunní. Zdařile totiž převléká kabáty, tedy mění složení svých povrchových bílkovin. Lidský imunitní systém se tak nemůže bránit, protože převlečený virus nepozná. Každou sezonu přichází virus malinko pozměněný. Řekli bychom, že si ke starému kabátu vzal novou šálu. A v intervalu jednoho či více desetiletí se škůdce objeví ve zcela novém zimníku - vymění svou bílkovinu hemaglutinin nebo neuraminidázu za úplně novou variantu. Vzniklý podtyp viru se pak označuje podle varianty těchto bílkovin; například ten současný patří do podtypu H 3 N 2. Po každé takové velké změně se objeví obrovská epidemie, protože novému podtypu se organismus velmi těžko brání.
Miliony obětí
"Epidemie chřipky jsou tady odnepaměti," říká epidemiolog Jan Kynčl ze Státního zdravotního ústavu v Praze. "První známá pandemie, tedy rozsáhlá epidemie postihující velkou část světa, proběhla roku 1580." Přesnější informace o chřipkových pandemiích však máme až z 20. století. Virus podtypu H 1 N 1, který se objevil na scéně roku 1918, způsobil za jedinou zimu 20 milionů úmrtí. Roku 1957 zmařila několik milionů životů Asijská chřipka se zbrusu novým podtypem H 2 N 2. Třetí změna vlastností viru byla zaznamenána o jedenáct let později v Hong-Kongu, tentokrát v podobě H 3 N 2. Tento virus usmrtil asi milion lidí. Od té doby se objevují jen menší epidemie. Že by se chřipka vyčerpávala? "To bych netvrdil," oponuje Jan Kynčl. "Pokles počtu úmrtí je ovlivněn například používáním antibiotik, která sice neléčí samu chřipku, ale její komplikace."
Okupovaná buňka
Chřipka se přenáší kapénkami, kterými zásobuje své okolí kašlající a kýchající nakažený. Po vdechnutí se virus usadí ve sliznici dýchacích cest, zde se pomnoží a proniká dále do těla. Za jeden až tři dny od nákazy začne nešťastník pociťovat únavu, bolí ho celé tělo, trápí horečka. K tomu se připojí dráždivý kašel - a nové viry se opět vydávají na cestu k dalším obětem. Virus se neumí sám množit, potřebuje k tomu hostitelskou buňku. Na ni se přilepí prostřednictvím hemaglutininu, pronikne dovnitř a přinutí buňku, aby místo vlastních bílkovin produkovala ty virové. Překotná tvorba částic viru buňku zničí. Množení viru v těle dokáže zabránit aktivovaný imunitní systém. Jenže některé jeho buňky jsou zpočátku také napadeny, a obranné mechanismy se proto rozvinou až s několikadenním zpožděním. Pokud má pacient štěstí, asi po týdnu si jeho imunita se škodnou poradí a nemocný se začne uzdravovat. Na smolaře čekají komplikace. Vzácný bývá zápal plic či zánět srdečního svalu vyvolané virem chřipky, které dokážou zabít i mladého zdatného člověka. Obvyklejší komplikace působí bakterie, kterým se začne dařit na sliznicích narušených virem chřipky. Nezřídka se stává, že chřipka ublíží nemocným lidem tím, že zhorší jejich základní chronické choroby, například cukrovku, onemocnění srdce, plic a další. "Staří lidé zemřou obvykle na srdeční selhání, které se zhoršilo v průběhu chřipky," poznamenává doktor Kynčl.
