Chorvaté se rozloučili se zesnulým prezidentem

- Desetitisíce lidí v ulicích chorvatské metropole Záhřebu přihlížely před polednem smutečnímu konvoji s rakví zesnulého prezidenta Franja Tudjmana. Rakev s ostatky prvního prezidenta nezávislého Chorvatska vyzvedli v prezidentském paláci, kde byla přes víkend vystavena, armádní generálové. Po té ji položili na lafetu děla, na níž byla převezena na hřbitov Mirogoj, kde bude odpoledne uložena do země.

Na pohřeb chorvatského státníka, který zemřel v pátek v noci po těžkém boji s rakovinou, přijela řada politiků z balkánských zemí. Jedinou hlavou státu, která se účastní pohřebního obřadu, je turecký prezident Süleyman Demirel. Sousední země Slovinsko, Bosna, Makedonie a Maďarsko vyslaly premiéry. Českou republiku zastupuje velvyslanec v Záhřebu Jiří Kuděla. Západoevropské země jsou reprezentovány svými diplomaty.

I to odráží postavení, které měl Tudjman ve světě. Spolu s Miloševičem svými postoji udržoval v regionu latentní napětí. Tudjman byl totiž velmi kontroverzní osobností, jež svým stylem, který se v posledních letech prakticky neměnil, dovedla chorvatský stát na pokraj mezinárodní izolace. Éra tudjmanismu zanechala Chorvatsko v hospodářské krizi a vystavila ho značné politické izolaci.

Zemřel chorvatský prezident
V sedmasedmdesáti letech, v pátek před půlnocí, zemřel po dlouhé nemoci prezident Franjo Tudjman, spolutvůrce novodobé chorvatské státnosti. Na obrazovce tamní televize zprávu se zasmušilou tváří oznámil v sobotu ráno předseda parlamentu Vlatko Pavletič.

"Ústava a osud mi ukládají, abych všem občanům oznámil, že srdce Franji Tudjmana, státníka a prvního prezidenta nezávislého a svrchovaného Chorvatska, se zastavilo. Nepotlačujme za tohoto významného muže smutek ani slzy. Jeho vliv na naše nejnovější
dějiny a to, že vyplnil sen mnoha generací, je nezpochybnitelné," řekl úřadující chorvatský prezident Vlatko Pavletič. Tudjmanův prezidentský mandát

Tudjmanův zdravotní stav
Tudjman trpěl od roku 1996 rakovinou. 1. listopadu byl Tudjman hospitalizován a podle agentury Reuters dvakrát operován kvůli protrženém tlustému střevu.
Jeho stav se postupně horšil a ve středu byl prohlášen za mimořádně kritický. V pátek večerní tisk přinesl lékařskou zprávu, podle níž "Tudjmanovo srdce přestalo reagovat na léčbu".
Tudjmanovy zdravotní problémy, kolem kterých panovaly značné nesrovnalosti, se začaly na veřejnosti objevovat v roce 1996, kdy v USA podstoupil složitou operaci. Podle oficiálních zpráv bylo jejím důvodem zanícení lymfatických žláz a žaludeční vřed, avšak v americkém tisku se objevily informace, že trpí rakovinou žaludku. Letos na jaře zase chorvatská média napsala, že má nádor na mozku a prodělává ozařování. A 1. listopadu podstoupil složitou operaci po protržení tlustého střeva, po které se jeho stav začal zhoršovat.

měl skončit až roku
2002.

Letos 26. listopadu ho Ústavní soud  prohlásil dočasně neschopným vykonávat úřad a jeho pravomoci přešly na předsedu dolní komory parlamentu Pavletiče. Ten vypsal na 3. ledna parlamentní volby. Prezidentské volby by se měly konat buď současně nebo krátce po volbách parlamentních. HDZ oznámilo v pátek ještě než byla zveřejněna zpráva o Tudjmanově smrti, že v čele kandidátky pro parlamentní volby Tudjman nebude.

Tudjman byl kontroverzním politikem, kterému byla vytýkána silně autoritářská vláda a jenž byl nejednou označen za velkou překážku na cestě Chorvatska do demokratické Evropy. Jeden z vyšetřovatelů Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii dokonce prohlásil, že Tudjman jen díky smrti unikl obvinění z válečných zločinů za svoji úlohu v novodobém balkánském konfliktu.

Už v sobotu vyhlásila vláda tři dny státního smutku. Na domech se objevily první černé prapory a státní vlajky stažené na půl žerdi. Do odpoledne byl Záhřeb prapory pokryt zcela. Prezidentovo tělo bylo převezeno z nemocnice, ve které v pátek před půlnocí zemřel, do prezidentského paláce v záhřebské čtvrti Pantovčak. Již tento průvod byl sledován desetitisíci občanů.

Lidé se s Tudjmanem loučili jako s Titem
Zástupy Chorvatů proudily od soboty bez přestání do hlavního sálu prezidentské rezidence, kde měli možnost poklonit se před rakví s prezidentovým tělem. Vše probíhalo v hrobovém tichu. U rakve se po celou tu dobu v desetiminutových intervalech jako čestná stráž střídali nejen vojáci, ale též politici, umělci a sportovci.

V tomto smyslu se rozloučení s Tudjmanem podobalo rozloučení s Josipem Brozem-Titem před takřka dvaceti lety. I tehdy měla řada lidí podobné pocity - se starým systémem nebylo mnoho z nich spokojeno, ale zároveň se báli toho, co přijde. Tehdy, stejně jako dnes, působily emoce - pláč, kondolenční vyjádření jednotlivců i "kolektivů", skupinová lítost - to vše se i nyní stalo nedílnou součástí zpravodajství z tryzny za prezidenta Tudjmana. V neděli se uskutečnila velká vzpomínková slavnost za účasti vlády, představitelů všech politických stran, státních institucí a diplomatického sboru.

Chorvatsko má šanci vymanit se z  izolace
Nyní má Chorvatsko šanci vymanit se z  izolace. Vyhlášené parlamentní volby se uskuteční 3. ledna 2000. Úmrtí prezidenta Tudjmana bude mít nesporně velký vliv nejen na předvolební kampaň, ale též na další události. Končí Tudjmanovská éra silného prezidentského systému a mělo by započít období normální parlamentní demokracie. Již teď je jasné, že monolit vládnoucího Chorvatského demokratického společenství se začíná výrazně rozpadat.

Opozice je dnes alespoň opticky semknutější než vládnoucí síly. Tak trochu podle slovenského vzoru se opoziční síly před několika měsíci začaly seskupovat a aspoň navenek se přestaly politicky handrkovat. Opoziční koalice sociálních demokratů a sociálních liberálů by měla, podle všech výzkumů veřejného mínění, dostat nejvíce hlasů. Mohla by tak zlomit absolutní nadvládu Tudjmanova společenství, která trvala prakticky celých deset let. Vládnoucímu společenství samozřejmě nahrává vlna sentimentu, která se zvedla s Tudjmanovým úmrtím. Již teď je nepochybné, že se na této vlně pokusí svézt až do voleb. I mrtvý prezident proto bude stále hlavním poutačem vládní strany. Společenství má však i řadu dalších trumfů. Hlavním z nich je nezreformovaná státní televize, která je hlásnou troubou režimu.

Chorvatský prezident Franjo Tudjman, který dovedl na vlně nacionalismu zemi před osmi lety k nezávislosti, proslul notně autoritářským stylem vládnutí a hrál jednu z hlavních rolí v krvavém balkánském konfliktu v první polovině 90. let.
V Chorvatsku, kde byl předseda vládnoucího Chorvatského demokratického společenství (HDZ) ještě nedávno nazýván "hrdinou všech hrdinů", "moudrým kormidelníkem" či "chorvatským Bismarckem", se však proti němu začala v posledním roce zvedat nenacionalistická opozice a i veřejné mínění se obracelo k jeho formaci zády.
Ve světě byl ovšem tento bývalý historik, generál i disident i dříve přijímán spíše s rozpaky. Během války na Balkáně byl často obviňován, že si se srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem rozdělil Bosnu a Hercegovinu a chtěl vytvořit "velké" (a etnicky čisté) Chorvatsko. Připomínána je i neochota Záhřebu plně spolupracovat s haagským tribunálem pro válečné zločiny.
Na druhou stranu jej ovšem sám Západ pasoval do role mírotvůrce, když Tudjman před čtyřmi roky spolupodepsal daytonskou mírovou dohodu o ukončení války v Bosně. A před třemi roky se zasloužil o přijetí Chorvatska do Rady Evropy, kde je z bývalých jugoslávských republik zastoupeno už jen Slovinsko a Makedonie.
Franjo Tudjman se narodil 14. května 1922 v obci Veliko Trgovišce severozápadně od Záhřebu. Po vypuknutí druhé světové války se přidal ke komunistickým partyzánům Josipa Broze Tita a po osvobození a absolvování Vysoké vojenské školy se stal jako Titův oblíbenec nejmladším generálem Jugoslávské lidové armády.
Generálské lampasy však Tudjman využíval spíše na psaní knih a učebnic dějepisu než na velení vojskům. Jeho nejznámější dílo z té doby má příznačný titul Budování socialistické Jugoslávie. V roce 1967 se postavil za deklaraci usilující o uznání svébytnosti chorvatštiny, byl obviněn z "nacionalistických názorů", posléze zbaven vojenské hodnosti a vyloučen ze Svazu komunistů Jugoslávie. V říjnu 1972 byl poprvé odsouzen ke dvěma rokům vězení - údajně za to, že se "chystal svrhnout státní a společenské zřízení v Jugoslávii". Podruhé musel za mříže v únoru 1981, kdy dostal tři roky a pětiletý zákaz veřejné činnosti za
"proustašovské názory". Tvrdí se, že jeho vězení, ve kterém si odpykal jen část trestu, bylo více než fešácké.
Po pádu komunismu v Jugoslávii založil v roce 1989 HDZ, které se postavilo do čela snah o obnovení chorvatské státnosti. HDZ následně drtivě zvítězilo v prvních svobodných parlamentních volbách na jaře 1990 a Tudjman stanul v červnu 1990 v čele předsednictva země. Po vyhlášení nezávislosti Chorvatska v červnu 1991 zvítězil Tudjman v prezidentských volbách v srpnu 1992 se ziskem 56 procent hlasů. Při opětném zvolení v červnu 1997 získal dokonce 61 procent hlasů.
Kontroverze vyvolala jeho kniha Pustiny historické reality z roku 1988. V ní Tudjman tvrdil, že všeobecně přijímaný počet šesti milionů židovských obětí nacismu za druhé světové války se neopírá o vědecké podklady, že útoky proti Židům vyvolaly "zvláštní vlastnosti" jejich náboženství a mentality a že Židé
používali "emocionálně zkreslených svědectví" a "přehánějí" ztráty. V únoru 1994 se za tyto své názory omluvil a v dalším vydání v roce 1997 byly z knihy četné pasáže vyňaty.
Franjo Tudjman měl s manželkou Ankicou tři děti. Miroslav (52) je ředitelem státní tajné služby, Stjepan (50) vlastní firmu s monopolem na dovoz zbraní pro armádu, a dcera Nevenka (48) je úspěšná obchodnice.

Chorvatský občan čte zvláštní vydání Večernjiho listu, které vyšlo k úmrtí prezidenta Franjo Tudjmana

Chorvatský prezident Franjo Tudjman na návštěvě Bruselu v roce 1993

Chorvatský prezident Franjo Tudjman na vojenské přehlídce ke státnímu svátku Chorvatska v roce 1995

Dva úředníci chorvatského parlamentu v noci po úmrtí prezidenta Franjo Tudjmana stahují státní vlajku na půl žerdi

Chorvatský prezident Franjo Tudjman se objímá s hvězdou fotbalového klubu Croatia Záhřeb Robertem Prosinečkim po vítězství Croatie v předkole Ligy mistrů nad odvěkým rivalem Partizanem Bělehrad v roce 1997

Čestná jednotka chorvatské armády nakládá rakev s tělem zemřelého prezidenta Franjo Tudjmana do pohřebního vozu

Desetitisíce lidí v ulicích chorvatské metropole Záhřebu přihlížely smutečnímu konvoji s rakví zesnulého prezidenta Franja Tudjmana.

Desetitisíce lidí v ulicích chorvatské metropole Záhřebu přihlížely smutečnímu konvoji s rakví zesnulého prezidenta Franja Tudjmana

V chorvatské metropoli Záhřebu se zesnulým prezidentem Tudjmanem přišly rozloučit desetitisíce lidí