Konvoj černých vozů se zatemněnými skly uháněl po zledovatělém asfaltu přistávací dráhy v Novosibirsku a v mžiku obklopil soukromý tryskáč, který tam v mrazivé říjnové noci přistál. Uvnitř luxusního letounu seděl Michail Chodorkovskij, šéf ropného gigantu Jukos a nejbohatší muž Ruska, který se znelíbil prezidentu Vladimiru Putinovi.
Od té chvíle ho dlouhé roky nikdo neviděl. Rodina, přátelé, kolegové. Velký kritik ruských poměrů nejprve trpěl v trestanecké kolonii u hranic s Čínou, nyní ho drží v Karélii blízko Finska. Za miliardové daňové úniky ho odsoudili k celkem jedenácti letům vězení. Příští srpen by měl být volný, jenže jistotu mu nikdo nedá...
Tisk o magnátoviOpoziční list Novaja gazeta v pátek napsal, že Chodorkovského zatčení v roce 2003 předznamenalo další vývoj Ruska v Putinově éře. Hospodářský list Vedomosti zase označil magnátovo uvěznění za "konec mírového soužití byznysu a byrokracie", protože "po případu Jukos se justice přeměnila v klíčový nástroj řízení ekonomiky". Nezávislost justice a ochrana soukromého vlastnictví padly na oltář cílů režimu. Chodorkovskij se stal pro ostatní ruské oligarchy odstrašujícím příkladem a také jasným vzkazem: Do politiky se nemíchejte. |
"Je důležité pochopit, že on o propuštění vůbec nepřemýšlí," vysvětluje jeho 28letý syn Pavel Chodorkovskij, který s ním už může občas mluvit alespoň po telefonu. "Kdykoliv to téma nadhodím, on začne říkat: však víš, až čas ukáže. Uvědomuju si, že se všechno může každou chvíli změnit."
Když Chodorkovského zatkli, bylo Pavlovi osmnáct let a na otce byl trochu naštvaný. Místo role hlavy rodiny si zvolil pozici "mučedníka". Když se totiž magnát vracel do Ruska, sám tušil, že ho zatknou. Jako štědrý sponzor opozičních stran a lidsko-právních organizací dostával jasná varování, že Putin ho dlouho na svobodě nenechá. Přesto se domů vrátil a upadl prezidentovi do rukou.
Nyní už Pavel vzhlíží ke svému otci jinak. Chápe, proč se oligarcha Putinovi vzepřel, a teď se mu snaží pomoci. "Můj otec měl vlastně štěstí, protože se na něj za těch deset let nezapomnělo, a já se snažím udělat všechno pro to, aby na něj nezapomněli i další. V tom smyslu mám také štěstí. Je to správná věc."
Moskvané by Chodorkovského propustili
Chodorkovskij si postupně zvykl na vězeňský život a začal se přizpůsobovat. Pravidelně píše do médií. Někdy sloupky, jindy delší úvahy o ruské společnosti. V červnu mu bylo 50 let a pro demokratické aktivisty v Rusku se stal symbolem.
Ke smutnému jubileu napsal esej, kterou zveřejnil americký New York Times. "Celý svět se výrazně změnil. Jenom z časopisů můžu číst o elektronických čtečkách a tabletech. To samé platí o Facebooku, Twitteru, Googlu a spoustě dalších věcí, které se staly běžnými věcmi," píše v dopise, kde se kromě osobních postřehů zamýšlí také nad soudobým stavem Ruska.
"Rodina mi říká, že bych Moskvu ani nepoznal. Ve městě vyrostlo hodně nových budov a lidé prý vypadají jinak - tak nějak méně sovětsky," vzpomíná na bývalé sousedy. Kdyby záleželo jen na nich, Moskvanech, Chodokovskij by byl už na svobodě, vyplynulo z nezávislého průzkumu střediska Levada.
O tom však nerozhodují oni, ale jediný muž, který bez vážnější námahy může zařídit i třetí soudní proces. Kdyby to přesto vyšlo a Putin se uvolil, Chodorkovskij by se podle syna už nevěnoval byznysu, v němž o svých 15 miliard dolarů už stejně dávno přišel, ani politice. Chtěl by prý rozvíjet občanskou společnost.
