Stejně tak, tedy jako propagandu, je třeba brát obvinění, že tyto tři země ohrožují obranu Turecka. Za "obranu" se totiž ještě před pár dny schovávalo posílení ostrahy u amerických základen v Evropě během války v Iráku a uvolnění vojsk USA z Balkánu také kvůli Iráku. Ale to jen tak mimochodem.
Důležitější je, že celý ten poprask okolo "obrany Turecka" umožňuje zakrýt velmi vážný problém, který se přímo dotýká i nás. Jak upozornil bývalý žalobce mezinárodního soudu v Haagu, bez souhlasu OSN bude útok na Irák jedním z největších porušení mezinárodního práva.
Toto riziko existuje: souhlas OSN zatím není, ale USA hrozí útokem na Irák i tak. Pokud tedy chtějí od aliance pomoc pro Turky už před verdiktem OSN, staví ji do obtížné situace. Seskupení, kde platí závazek vzájemné pomoci při napadení zvenčí, je tlačeno k poskytování pomoci při válce porušující mezinárodní právo: při útočné válce.
Toto slovo má špatný zvuk. Přesto je součástí politiky - nejen u Hitlerů. Lze však vyloučit to, že k účasti na ní budou nuceny i země, které se z těch či oněch důvodů odmítají podílet.
Může se stát, že jednou nebudeme ani my chtít jít do války, do níž nás budou tlačit naši spojenci. Proto bychom si měli odpustit klišé, jako že "dobrá Amerika" dostává dýku do zad od "zbabělých" či "mnichovanských" spojenců.
A stejně tak bychom se měli přestat strašit chimérami, že se nad námi vznáší nové dělení Evropy - a to jen proto, že vojenský zásah v Iráku odmítá kromě Němců a Francouzů také Rusko.
