„Chceme vytvořit prostředí vstřícné ke starším lidem, které jim umožní skutečně se zapojit do společenského života,“ popisuje Octavio Vergara, ředitel chilské nadace Fundación Oportunidad Mayor. Ta spustila v zemi unikátní projekt Gerontologické centrum, který má z města Valdivia ve středu země vytvořit ráj pro důchodce.
Penzisté tam budou moci strávit svá poslední léta důstojně a s grácií. Pokud jsou fyzicky stále soběstační a duševně v pořádku, budou se moci přestěhovat do bytového komplexu se supervizorem, který jim bude zajišťovat podporu, ale také organizovat setkání ve společenské místnosti. A pokud budou chtít, nabídky práce se jim jen pohrnou.
K těm, kterým už zdraví tolik neslouží, budou docházet pečovatelé. V nemocnicích a na klinikách je budou lékaři přijímat přednostně, přednost budou mít i v rehabilitačních centrech. K dispozici budou také klasické domovy důchodců s profesionálním personálem.
Seniorům se přizpůsobí i samotné město. Přibude lamp, chodníky na ulicích se zastřeší a srovnají, aby se co nejvíce snížilo riziko pádů. Na přechodech pro chodce bude déle svítit zelená. V parcích se objeví činky a rotopedy.
„Naše země je auto, které se plnou rychlostí řítí do zdi“
V případě, že se projekt osvědčí, ho chce nadace rozšířit i do zbytku Chile. Situace v zemi je totiž kritická. Chile je nyní nejrychleji stárnoucí země v Latinské Americe. Už dnes je sedmnácti procentům populace šedesát a více let – celkem se jedná o tři miliony lidí. V roce 2030 to však bude už třiadvacet procent, uvádí Institut stárnutí populace při Oxfordské univerzitě.
Tamější ženy mají méně dětí než dřív, Chilané se navíc dožívají stále vyššího věku. Klasický demografický vývoj, kterým si projde každá země. „V Evropě však proces stárnutí populace zabral sto padesát let, zatímco v Latinské Americe a Asii se to seběhlo za pouhých pětadvacet let,“ upozorňuje ředitelka institutu Sarah Harperová.
V samotné Valdivii je podíl důchodců ještě vyšší – pětině tamní populace je nad šedesát. V nemocnici však chybí geriatrické oddělení a obvyklé nebývá ani v ostatních chilských městech. I to chce Vergara se svou nadací napravit. Na místní univerzitě by měla vzniknout katedra geriatrických studií, což by v konečném důsledku mělo na jih země přivést tolik potřebné odborníky.
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by Chile mělo mít nejméně pět set geriatrů, ve skutečnosti jich má pouhých osmdesát. Většina z nich navíc pracuje v soukromém sektoru, těch pár ostatních zase nechce opustit metropoli Santiago de Chile.
Stárnutí populace dlouho nebylo trendy tématem ani pro média, ani pro politiky, na jejichž rozhodnutí závisí i osud prvního „age-friendly“ města a případného rozšiřování konceptu. Pokud na projekt nedají peníze, je konec. Chile není chudé a ekonomika země se podle listu Guardian vyvíjí dobře. A o kritické míře stárnutí se v zemi nyní konečně začíná mluvit.
Naděje tedy je. Vzhledem k tomu, že se blíží dvoje volby, však potrvá ještě hodně dlouho, než se situace začne řešit na vládní úrovni. I kdyby nová vláda vznikla hned, ještě před zlepšením se podle Vergary budou problémy v zemi setrvačností dál zhoršovat.
„Naše země je nyní jako auto, které se vysokou rychlostí řítí do zdi. To, co se snažíme pomocí našeho projektu udělat, je aspoň zajistit pár airbagů a ztlumit náraz,“ srovnává Vergara.
Z důchodu nevyžijí a naději na změnu nevidí
Už dnes je chilský sociální systém napnutý k prasknutí a mnozí důchodci žijí v bídě. Systém, který v zemi kdysi zavedl diktátor Augusto Pinochet, lidem s nízkými příjmy poskytuje penzi, ze které nezaplatí ani základní výdaje. I to chce iniciativa Fundación Oportunidad Mayor změnit.
V její vizi by se nejprve měla zlepšit dostupnost zdravotní péče, díky které by si ti zdravější mezi seniory vyléčili své neduhy a vrátili se aspoň v nějaké podobě zpátky do práce. Již nyní chodí mnozí chilští důchodci i ve vysokém věku do zaměstnání.
„Nemám jinou možnost než pracovat a dál dýchat výpary,“ říká pumpař Isias Riquelme. Je mu 74 let. Od státu má nárok na důchod ve výši 120 tisíc pesos (zhruba čtyři tisíce korun). Po padesáti letech práce na pumpě ho však jeho zdravotní problémy stojí ještě mnohem víc. Aby měl po zaplacení nájmu z čeho žít, pracuje dál za minimální mzdu. Občas vezme nějakou brigádu. Svou budoucnost vidí černě. „Musím prostě umřít.“
Seniorů jako Riquelme – bez podpory rodiny a se směšně nízkým důchodem – jsou v Chile tisíce. Bez práce by hladověli. „Celou zimu jsem strávil pod peřinou,“ popisuje také Fernando ve valdivijském domově důchodců. Na to, aby si doma zatopil, neměl peníze.
V druhém plánu aktivisté chtějí přesvědčit chilské zákonodárce, aby zmírnili pracovní zákon. Podle něj totiž pracující důchodci nemají nárok na penzi a firmy zase nemají takový zájem zaměstnávat je. Vstřícnější legislativa by podle iniciativy obé změnila a důchodcům ulevila.
Ke zlepšení situace se však musí změnit i vnímání seniorů mezi ostatními Chilany. Důchodci se v zemi už léta cítí přehlížení. „Až teď se lidé v Chile začínají probouzet a nabízet nám to, co si v našem věku zasloužíme. Je tu větší pozornost k tomu, co potřebujeme, než kdy dřív,“ říká optimisticky novinář Andrés Apolinario Sandoval Pineda. Je mu 84 let a v místním rádiu stále pracuje na plný úvazek.
