Neočekávají totiž ze strany Ruska žádné výrazné odvetné akce, tím spíše vojenského charakteru. Podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého se však dá očekávat, že se noční útok západních spojenců projeví zejména na domácím syrském bojišti.
„Bašár Asad, ale současně i Rusové, teď budou zřejmě postupovat mnohem radikálněji v boji proti povstalcům v Sýrii, kde bude asi použito mnohem hrubší síly než dřív,“ myslí si.
S takovým hodnocením souhlasí i Jiří Soukup, bezpečnostní poradce, který dříve pracoval v Belgii pro speciální služby Severoatlantické aliance.
„Rusko i Írán mohou zintenzivnit tlak na povstalecké skupiny sekulárnějšího ražení. Jiná varianta, jak by mohli ještě zintenzivnit nějaký tlak, mě totiž nenapadá. Vojenské kroky proti spojencům určitě nepřijdou,“ potvrzuje. Žádná ze zúčastněných stran totiž podle něj nemá zájem na plném obnovení studené války. Tomu prý nasvědčuje i fakt, že se spojenci úpěnlivě snažili vyhnout ruským vojenským cílům v Sýrii.
Ruskou odvetu pocítí zejména Velká Británie a Francie
Oslovení experti si nicméně myslí, že dojde k dalšímu ochlazení vztahů mezi Ruskem a státy NATO. Někteří však polemizují nad tím, jestli je ještě vůbec co ochlazovat. „Nemyslím, že by šlo o nějaký velký zvrat. Ty vztahy jsou napjaté v zásadě už od ruské invaze do Gruzie a zejména pak od invaze na Ukrajinu. Tehdy to začalo a od té doby to už jen pokračuje,“ říká Tomáš Pojar, prorektor vysoké školy CEVRO Institut a bývalý diplomat na Blízkém východě.
Čekat znamenalo stát se spolupachateli chemických útoků, řekl Stropnický |
„Spojenecký úder na syrské instalace byl natolik korektní a plochý, že Ruské federaci a vlastně ani Sýrii nevznikla žádná významná škoda. Takže vyjma politických proklamací a napínání svalů v médiích a na sociálních sítích se nic dramatického mezi Východem a Západem nestalo,“ dodává k tomu Josef Kraus z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Podle Soukupa a Šedivého navíc Rusové zaměří případnou diplomatickou odvetu zejména na evropské země, které se k USA při útoku připojily. Už jen proto, že si Rusko jako cíl vždy vybírá raději slabšího protivníka nežli toho silného. „Takže nad Amerikou přimhouří oči, ale pomsta bude směřovat na Británii a Francii,“ říká Soukup.
Na dotaz, proč tyto státy dobrovolně podstoupily takové nebezpečí, odpověděl, že se snaží hlasitě přihlásit k transatlantickému spojenectví, o němž se často mluví jako o oslabeném, či dokonce jako o neexistujícím. „Tímto ukázali, že je plně funkční a že se dá ve velmi krátké době uvést do pohybu,“ dodává Soukup.
Asadovi by mohlo chemické zbraně paradoxně rozmluvit Rusko
Pokud jde o další využívání chemických zbraní v syrském konfliktu, spojenecký útok může mít jistý úspěch, shodují se Pojar, Šedivý i Soukup. „Ani ne však proto, že spojenci zasáhli syrské skladovací a výrobní prostory. Chemické zbraně si ostatně není tak složité znovu opatřit. Větší roli bude hrát ten akt zastrašení,“ říká Soukup.
Podle Pojara však taková situace nevydrží dlouho. „Dočasně to vliv mít může, stejně tak jako po minulém útoku v roce 2017, kdy Sýrie ustoupila od používání chemických zbraní. Chvíli si to tamní režim pamatovat bude, pak se ale vrátí do starých kolejí,“ myslí si Pojar.
VIDEO: Ohnivé koule nad Damaškem. Syřané natočili americký úder |
Šedivý si dokonce myslí, že by v tomto smyslu paradoxně mohlo větší roli sehrát Rusko. „Věřím, že i Rusko teď pochopí, že mezinárodní společenství nemůže takové incidenty tolerovat a vytvoří tlak na Bašára Asada. Je to však složité. Nikdo pořádně neví, kdo vlastně chemický útok provedl, a zda to byli skutečně lidé přímo pod kontrolou a vedením Bašára Asada. Že je za to ale odpovědný někdo z jeho režimu, to je zřejmé,“ dodal bývalý náměstek generálního štábu.
I Asad by podle něj teď mohl konečně pochopit, že v chemických zbraních se nenachází řešení. „Nemají ostatně ve své podstatě žádný velký vojenský význam, mají význam spíš morální. Asad chce samozřejmě využít všech dostupných prostředků, ale tohle už je skutečně za hranicí lidskosti. A možná, že si to teď uvědomí,“ dodává Šedivý.
„Američané útočí v rozporu s mezinárodním právem“
S názory výše uvedených odborníků se však značně rozchází Jan Schneider, bezpečnostní expert a bývalý analytik Bezpečnostní informační služby.
„Američané tvrdí, že jde o odvetu. Odvetu za co? Sýrie je nenapadla a existence chemického útoku nebyla prokázána. Od toho jsou tady arbitrážní instituce, jako je OSN, které mají takové spory rozhodovat. Ty však USA záměrně obchází a mezinárodní právo dostává na frak,“ uvedl Schneider.
Pustil se také do kritiky českého ministra zahraničí Martina Stropnického za to, že ve svém projevu současně požadoval prošetření užití chemických zbraní a schvaloval útok spojenců.
„To je naprosto schizofrenní prohlášení. Stropnický uvedl, že považuje útok spojenců za důvodný přesto, že nemá legitimitu rozhodnutí OSN. Tedy vědomě volí jinou cestu než cestu mezinárodního práva. A to je pro naši zemi naprosto škodlivé,“ řekl Schneider.
Úspěchem Amerikou vedeného útoku si není jistý ani Kraus. „Z vojenského hlediska nebylo dosaženo žádného významného úspěchu, politicky nebyl na syrský režim vzhledem k jeho podpoře ze strany Ruska vyvinut žádný významný nátlak přinášející jakékoli ústupky, ale především není doposud jasné, zda, jaké a kdo chemické zbraně na syrském území vůbec použil. Vytvářet tlak jen na jednoho aktéra bez jasných důkazů nemůže mít žádaný efekt,“ myslí si.
Užití chemických zbraní nemá logiku, ale Asad je nevyzpytatelný
Názory na to, jaké okolnosti provázely použití chemických zbraní v Sýrii, se také liší. Podle Pojara mohlo jít o podcenění situace ze strany Asada. „Syrský režim si zřejmě myslel, že hrozba ze strany USA už není aktuální, protože Donald Trump ohlásil brzké stažení vojsk, a tak Asad přikročil k takovým krokům, aby co nejrychleji zlikvidoval a zastrašil odpůrce na domácí půdě,“ říká.
Je to urážka Vladimira Putina, odsoudilo Rusko útok Západu na Sýrii |
Podle Krause ale není v zájmu prezidenta Asada chemické zbraně používat, navíc v konfliktu, který již prakticky vyhrál. „Takže tady chybí to důležité – motiv pro takovýto čin. To je tím hlavním důvodem pochybností ohledně toho, zda k chemickému útoku skutečně došlo a kdo je za něj odpovědný. Je otázkou, jestli se toto kdy vůbec spolehlivě dozvíme, zvlášť když v minulosti při podobných útocích nebyli viníci prokazatelně identifikováni,“ říká Kraus.
Potřebu důkladněji prošetřit incident v Dúmě zmínil i Šedivý, ale zdůraznil, že syrský prezident je nevyzpytatelnou osobou. „Kdyby byl Asad skutečně rozumný, alespoň v určitých mezích, tak by chemické zbraně nepoužil. Nikdo ale do hlavy Asadovi nevidíme a v některých směrech se často chová velmi zvláštně,“ říká bývalý náměstek generálního štábu.
„Západní zpravodajské služby už lhaly v Iráku, lžou i nyní“
Naproti tomu Schneider dokonce považuje tvrzení západních zpravodajských služeb o syrské odpovědnosti za chemické útoky za lživá.
„Identická vyjádření předcházela i agresi do Iráku a pak se ukázalo, že to nebyla pravda. Informace zpravodajských služeb mohou sloužit pro orientaci politiků, ale nikoliv jako důkazy, protože jednoduše nejsou ověřitelné. Zpravodajci prostě řeknou, že pochází z tajného zdroje a že je nemohou zveřejnit,“ říká Schneider.
USA mají důkaz, že Asadova armáda v Dúmě použila chemické zbraně |
Asad by podle něj k chemickým útokům nepřistoupil, protože by to znamenalo další připoutání amerických sil v Sýrii, což si prý jistě nepřeje. Schneider dokonce naznačil, že by za celou událost mohly být odpovědné americké politické rozpory na domácí scéně.
„Strategie USA je naprosto schizofrenní. Donald Trump ohlásí, že má v úmyslu se ze Sýrie stáhnout, aby tam nezabředl, a najednou se stane chemický útok, který vede k prodloužení pobytu amerických vojsk, která tam jsou na rozdíl od těch ruských v rozporu s mezinárodním právem,“ přednesl Schneider odvážnou teorii, podle níž by za vyhrocením celé situace mohli stát Trumpovi odpůrci v USA.
Chemické zbraně jsou jen záminka pro zápas Ruska s USA
Soukup si nicméně myslí, že je klidně možné, aby za útokem stál skutečně Asad, který se jednoduše přepočítal v odhodlání USA takový čin potrestat. Ať už je však za užití chemických zbraní odpovědný kdokoliv, slouží podle něj v konečném důsledku takřka všem stranám konfliktu jen jako pouhá záminka.
Spojenci při útoku v Sýrii zasáhli všechny tři cíle, obrana nebyla účinná |
„Reálně jde o souboj jedné velké velmoci a jedné bývalé velmoci, která se snaží do velmocenské pozice znovu dostat. Strategií Ameriky je v tomto souboji poškozovat spojence Ruska, ať už to byla Libye, Irák či Sýrie. Jde o to nesáhnout přímo na Rusko, ale poškodit ekonomicky i vojensky jeho spojence,“ myslí si Soukup.
Na dotaz, zda již začala druhá studená válka, uvedl, že je možné tomu tak říkat, ale dodal, že už to nikdy nebude dřívější ideologický střet dvou uzavřených světů. Zejména kvůli úpadku Ruské federace. „Idea komunismu byla v 60. letech ve světě velmi populární. Dnes už ale Rusko nemá co nabídnout. Když se podíváme na geopolitickou mapu světa, vidíme, že ruských spojenců už na ní zůstalo jen velmi málo,“ dodal Soukup.
Mezinárodní společenství potřebuje v Sýrii spolehlivé oči a uši
Podle Šedivého je nezbytné zajistit, aby mělo mezinárodní společenství zpravodajskou kontrolu nad syrským bojištěm a mělo jistotu, že ví, co se na něm skutečně odehrává. „Bezesporu se tam pohybují vojáci speciálních sil. Američané se tím netají a Britové je tam také mají. Určitá kontrola tam tak existuje, ale ne mezinárodní organizace,“ říká Šedivý.
Přiznává, že by šlo o riskantní misi. V oblastech, které jsou ohroženy chemickými útoky, je však podle něj nezbytná přítomnost mezinárodních pozorovatelů, kteří by podávali objektivní informace. „Byť s velkým rizikem, že může dojít k jejich zranění, či úmrtí,“ dodal Šedivý.
