"Už jsme si to tady byli předem obhlédnout a Lotyši se strašně divili, že chci vidět plně funkční hydrant ze kterého budeme brát vodu," říká velitel dekontaminačního týmu českých chemiků Vojtěch Byrtus.
Do rozpadajícího se areálu bývalé nemocnice v centru lotyšské metropole se přestěhoval se svými vojáky teprve v pondělí ráno. Předtím přebývali čeští specialisté asi dvacet kilometrů od města. Střechu nad hlavou jim - společně s ostatními vojáky, kteří summit chrání - poskytla bývalá sovětská základna.
Nyní ale na několik dní vyměnili relativní pohodlí základny za dvě místnosti v jedné z budov, kde budou spát na skládacích lehátkách, které si s sebou přivezli.
Přesto během dvou hodin jeho muži vybudovali kompletní zázemí pro dekontaminaci lidí v případě nějakého útoku nebo průmyslové havárie během summitu.
Sedmadvacetičlenná jednotka českých chemiků tady zvládne očistit od jedovatých nebo otravných látek až 150 lidí za hodinu. Na prostranství za zdmi bývalé nemocnice vyrostlo několik nafukovacích stanů, ošetřovny i místo pro dekontaminaci zbraní.
Paradoxní je, že nejvyšší představitele členských států střeží čeští vojáci beze zbraní. "Ano, jsme tady na něco jiného a zbraně s sebou nemáme," dodává Byrtus. Na ostrahu jako takovou bdí v ulicích města asi sedm tisíc vojáků a policistů. Další dvě tisícovky mužů mají organizátoři v záloze.
Teroristé by si mohli vybrat okolní továrny
V okolí je ale asi osm desítek nejrůznějších průmyslových provozů, které v případě nějakého teroristického útoku představují potenciální velké nebezpečí. "Měli jsme ale předem informace o tom, na jaké látky bychom se měli připravit," konstatuje velitel českého kontingentu v Rize Ondřej Havel. - více zde
Kdyby si to situace vyžádala a hrozilo nebezpečí jinde, je jeho jednotka připravená za hodinu dekontaminační středisko zbourat a odjet jinam.
V Lotyšsku jsou čeští chemici od poloviny listopadu a v Rize zůstanou až do 2. prosince v nepřetržité pohotovosti. "I taková mise je pro jednotku dobrá. Jsou tu jiné podmínky, než u nás nebo v Kuvajtu, kde jsme pracovali v extrémním vedru. Tady jsme naopak připraveni i na dvacet pod nulou," říká jeden z vojáků Adam Hradecký, který se účastnil první mise českých chemiků v Perském zálivu.
Ochrana vrcholné schůzky Severoatlantické aliance je naopak první zahraniční misí pro zdravotnici Lenku Klímovou. "Práce je dost. Za celou dobu jsme měli asi tři hodiny volna, kdy jsme se dostali na prohlídku města," popisuje své dojmy z mise.
Zatím zřejmě nejtěžší zkouškou pro české chemiky byl samotný transport jejich techniky do Lotyška. Nákladní automobily, sanitka a terénní auta putovala do Rigy celý týden po železnici.
Na tři dny zůstal transport stát v Polsku. "Neměli jsme lokomotivu. Byli jsme bez elektřiny a tepla. Poláci tvrdili, že k našemu českému nemají správnou lokomotivu," vzpomíná na cestu další z chemiků Tomáš Unzeitig.
"Skoro jsme se nedostali z vlaku, museli jsme techniku sami hlídat. Jídlo jsme měli z vlastních zásob, vetšinou konzervy, čínské polévky," popisuje několik dní strávených na železnici. Na cestě přes Polsko a Litvu je navíc čekaly dvě vynucené překládky celého nákladu.
"Nejprve v Polákům vadilo, že jsou naše tatrovky na vagónech příliš vysoké a nesplňují normy. Pak jsme překládali i v Litvě kvůli jiné šířce kolejí," uzavírá výčet problémů Unzeitig.
