"Když si podnikatel Mach postavil bez povolení stadion, proč bychom si my nemohli postavit chatu?" rozčiluje se asi čtyřicetiletý muž, jemuž voda posunula chatu z parcely a statik ji označil za neopravitelnou, určenou k likvidaci. Své jméno však chatař neřekl.
Dolní Břežany zajistily z obecního rozpočtu posouzení staveb v Jarově statikem. "Odklidili jsme i trosky chat z veřejných komunikací," řekla místostarostka Pavla Čejková. "Stálo nás to už půl milionu. Na soukromých pozemcích si ale chataři musí uklidit trosky sami," tvrdí s odkazem na rozhodnutí zastupitelstva. "Stavět v záplavovém území se nejspíš nebude smět," míní Čejková. "Rozhodne o tom ministerstvo pro místní rozvoj."
Právě nerozhodnost ministerstva pro místní rozvoj rozčiluje chataře. "Nikdo se o nás nestaral dříve, nikdo ani dnes, když jsme ve srabu. Jediné, co umějí, jsou zákazy," ulevil si na adresu úředníků.
Ne všichni chataři se však nyní, měsíc po povodni, chovají tak razantně. Převládá spíše skepse nad dalším setrváním u Vltavy a nejistota nad budoucností. "Vůbec nevíme, co se bude dít," říká Rudolf Kašpar, který chatu zdědil po svém strýci. Do Jarova jezdí celoročně i několikrát týdně až z dalekého Znojma.
Kašparovi měli štěstí. Přestože je jejich chata celá ze dřeva, zůstala po povodni na svém místě. Přesto neskrývají své ponuré myšlenky. "Bylo by asi lepší ji zapálit a postavit novou. Nevíme ale, jestli bychom dostali povolení," uvažuje Kašpar.
Zatím s manželkou vytrhávají podlahy a v kbelících vynášejí jemné bláto. Nejistota, s níž tyto fyzicky namáhavé, ale i duševně zatěžující práce vykonávají, je tíží. "Jestli tady nepovolí stavět, měli by to říci dříve, než se něco začne dít. Nikdo nám tady ale nic neřekne."
Zákaz znovuobnovení chat v povodňových územích, přestože zatím není potvrzen, nepovažuje další z chatařů, který si nepřál uvést své jméno, za logický. "Nevím, co by novým stavbám mělo bránit. Nebude se snad stavět v Karlíně, když tam spadly domy?" argumentuje muž, který odstraňuje zbytky své stavby. "Vždyť taková voda sem přišla po staletích." Nelogičnost v připravovaných zákazech stavět nové chaty cítí i Kašparovi. "Kdyby se tady nesmělo stavět, proč by sem hned první den po povodni jezdili elektrikáři a stavěli znovu kapličky?" přednáší další z nezodpovězených otázek muž s prošedivělým strništěm na bradě.
Jarov, stejně jako jiné oblasti zničené povodní, vypadá jako po válce. Ale pracuje zde jen málo lidí. Někteří se sem přijeli jen podívat, jak jejich chata dopadla, a od té doby je do osady nikdo nedostal. Pochopili, že odstraňování následků povodní bude trvat velmi dlouho.
