Nejdražší položku, nezřídka poloviční z celkových nákladů, tvoří vždy letenka. „Důležitý základ pro cestování je zdraví, a to mě zatím nikde nezradilo.“ Švejnoha zdůrazňuje, že je obezřetný při výběru pití i jídla, i když se ochutnání místních specialit nezříká. Přiznává však, že při každém pobytu v zahraničí zažívá osobní krizi: „Když sedím v noci daleko od domova v autobuse přecpaném propocenými neznámými lidmi, kterým nerozumím ani slovo, přepadají mě často pochybnosti a ptám se, proč jsem právě tam, kde jsem.“
O svých výpravách do převážně exotických zemí uspořádal již tři fotografické výstavy. První po návratu z Indonésie a Nové Guineje, druhou z cestování po Peru a Bolívii a současná v pořadí třetí v neratovickém Společenském domě je o Etiopii.
„Smyslem těch výstav není ukazovat moji výjimečnost, ale spíše to, že není pro nikoho problém svobodně cestovat, když si ušetří dvacet tisíc na letenku a dalších pár tisíc korun na skromný pobyt,“ zdůrazňuje Švejnoha.
„Označení cestovatel na výstavě v Praze mi nevadí, ale v Neratovicích, kde mě každý zná, mi to jedno není. Jsem totiž obyčejný člověk, který se bojí výšek, nemá rád násilí a rasismus.“
Do světa z rodného Polabí vyráží Švejnoha každý rok. Na cesty se připravuje sbíráním informací v knihách a na internetu. Loni byl v jižní Etiopii, v předchozích letech procestoval Indonésii, Novou Guineu, Thajsko, Peru, Bolívii, severní Indii, Keňu, Tanzánii a vylezl na nejvyšší africkou horu Kilimandžáro.
„Všude je něco hezkého, ale takové místo na světě není, kam bych se chtěl odstěhovat od zdejších známých a přátel,“ říká Švejnoha. Příští rok se chystá do Asie, kde ho zajímá především Čína, Tibet, Laos a severní Vietnam. Nejspíše ani tam svůj názor na nejoblíbenější místo na světě nezmění.
