V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.
Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy či taháky.
1. lekce Psaní i/y ve slovech domácího původu
Základní pravidlo, rozdělené do několika kroků, zní (pro slova domácího původu) takto:
1A. Po souhláskách pravopisně měkkých píšeme i/í: šířit, žití, nic, vedoucí…Pravopisně měkké jsou souhlásky ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň.
1B. Po souhláskách pravopisně tvrdých píšeme y/ý: rýhy, chytrý, kývat, hony, hrady… Pravopisně tvrdé jsou souhlásky h, ch, k, r, d, t, n.
2. Po souhláskách pravopisně obojetných píšeme podle dalších pravidel buď i/í, nebo y/ý. Pravopisně obojetné jsou souhlásky b, f, l, m, p,s, v, z.
3A. Stojí-li po souhlásce obojetné hláska i v kořeni či předponě slova, řídíme se tím, zda dané slovo patří do slov vyjmenovaných, či nikoli.
Ve vyjmenovaných slovech píšeme y/ý: bystrý, fyzika, mlýn, mýdlo, pýr, syčet, výzva, nazývat se, brzy (u posledního slova stojí hláska y v příponě).
V ostatních slovech píšeme i/í: bitva, mlít, mísa, pivo, sídlo, viset, zívat.
3B. V koncovkách rozlišujeme psaní i/í nebo y/ý podle toho, zda jde o shodu přísudku s podmětem, či nikoli. Nejde-li, řídíme se podle vzorů: lvi řvou (jako páni), vidím lvy (jako pány); s dravými šelmami (jako s mladými ženami) atd.
4. Jde-li o shodu přísudku s podmětem, řídíme se zvláštními pravidly, při nichž hraje roli zejména to, v jakém rodě, životnosti a čísle je podmětové jméno.
Psaní i/y po souhláskách měkkých a tvrdých
CHYTÁK: Tvrdé y se píše někdy i po měkké souhlásce c, a to ve slovech přejatých (cyklista, Cyril) a v koncovce podstatných jmen podle vzoru hrad: tácy, puncy, kecy, hicy, placy, trucy.
Pozor však: ve jménech skloňovaných podle ostatních vzorů se po měkké souhlásce píše vždy i: (ti paňáci / vidím ty paňáci), (ty) skici, (bez) Hlavici, (bez) bači.
Psaní i/y po souhláskách obojetných
V řadě slov se v kořeni nebo předponě píše po obojetné souhlásce tradičně y, aniž by se toto psaní dalo odvodit. Nazýváme je vyjmenovaná slova. Jejich pravopis si tedy musíme pamatovat – např. sýr, vyskočit, kopyto.
V kořeni slov odvozených se píše stejné písmeno (buď i, nebo y) jako v kořeni slov základových. Píšeme tedy dobytče stejně jako dobytek; býčí stejně jako býk; zmýlená stejně jako mýlit se, klopýtat stejně jako klopýtnout.
U všech jevů kromě shody přísudku s podmětem stačí tedy vědět, které souhlásky jsou tvrdé, měkké a obojetné, znát zpaměti vyjmenovaná slova a umět přiřadit dané slovo ke vzoru.
PŘÍKLAD: Ve větě Sveřepý šakal útočí napíšeme v přídavném jménu -ý podle vzoru mladý. V množném čísle píšeme Sveřepí šakali útočí (jako mladí páni).
PŘEHLEDNĚ: Vyjmenovaná slovaZopakujte si vyjmenovaná slova po b, l, m, p, s, v, z |
TEST: Doplňujte i/yVyzkoušejte si náš krátký pravopisný test |