PEREME SE S ČEŠTINOU: Seriál o pravopisu začínáme psaním i/y

Český pravopis je obtížný, ale není nenaučitelný. Připravili jsme pro vás proto seriál, ve kterém probereme klíčové jevy. Kurz je určen jak žákům, které na jaře čekají přijímací zkoušky, tak i komukoli jinému, kdo si chce ověřit své znalosti.

(ilustrační snímek) | foto: shutterstock

V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.

Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy či taháky.

1. lekce Psaní i/y ve slovech domácího původu

Základní pravidlo, rozdělené do několika kroků, zní (pro slova domácího původu) takto:

1A. Po souhláskách pravopisně měkkých píšeme i/í: šířit, žití, nic, vedoucí…Pravopisně měkké jsou souhlásky ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň.

1B. Po souhláskách pravopisně tvrdých píšeme y/ý: rýhy, chytrý, kývat, hony, hrady… Pravopisně tvrdé jsou souhlásky h, ch, k, r, d, t, n.

2. Po souhláskách pravopisně obojetných píšeme podle dalších pravidel buď i/í, nebo y/ý. Pravopisně obojetné jsou souhlásky b, f, l, m, p,s, v, z.

3A. Stojí-li po souhlásce obojetné hláska i v kořeni či předponě slova, řídíme se tím, zda dané slovo patří do slov vyjmenovaných, či nikoli.

Ve vyjmenovaných slovech píšeme y/ý: bystrý, fyzika, mlýn, mýdlo, pýr, syčet, výzva, nazývat se, brzy (u posledního slova stojí hláska y v příponě).

V ostatních slovech píšeme i/í: bitva, mlít, mísa, pivo, sídlo, viset, zívat.

3B. V koncovkách rozlišujeme psaní i/í nebo y/ý podle toho, zda jde o shodu přísudku s podmětem, či nikoli. Nejde-li, řídíme se podle vzorů: lvi řvou (jako páni), vidím lvy (jako pány); s dravými šelmami (jako s mladými ženami) atd.

4. Jde-li o shodu přísudku s podmětem, řídíme se zvláštními pravidly, při nichž hraje roli zejména to, v jakém rodě, životnosti a čísle je podmětové jméno.

Psaní i/y po souhláskách měkkých a tvrdých

CHYTÁK: Tvrdé y se píše někdy i po měkké souhlásce c, a to ve slovech přejatých (cyklista, Cyril) a v koncovce podstatných jmen podle vzoru hrad: tácy, puncy, kecy, hicy, placy, trucy.

Pozor však: ve jménech skloňovaných podle ostatních vzorů se po měkké souhlásce píše vždy i: (ti paňáci / vidím ty paňáci), (ty) skici, (bez) Hlavici, (bez) bači.

Psaní i/y po souhláskách obojetných

V řadě slov se v kořeni nebo předponě píše po obojetné souhlásce tradičně y, aniž by se toto psaní dalo odvodit. Nazýváme je vyjmenovaná slova. Jejich pravopis si tedy musíme pamatovat – např. sýr, vyskočit, kopyto.

V kořeni slov odvozených se píše stejné písmeno (buď i, nebo y) jako v kořeni slov základových. Píšeme tedy dobytče stejně jako dobytek; býčí stejně jako býk; zmýlená stejně jako mýlit se, klopýtat stejně jako klopýtnout.

U všech jevů kromě shody přísudku s podmětem stačí tedy vědět, které souhlásky jsou tvrdé, měkké a obojetné, znát zpaměti vyjmenovaná slova a umět přiřadit dané slovo ke vzoru.

PŘÍKLAD: Ve větě Sveřepý šakal útočí napíšeme v přídavném jménu -ý podle vzoru mladý. V množném čísle píšeme Sveřepí šakali útočí (jako mladí páni).

PŘEHLEDNĚ: Vyjmenovaná slova

Zopakujte si vyjmenovaná slova po b, l, m, p, s, v, z

TEST: Doplňujte i/y

Vyzkoušejte si náš krátký pravopisný test