Platí ho Češi: 1,5 milionu dalo ministerstvo obrany, dva miliony soukromá firma.
"Když Jekaterinburg obsadili v létě 1919 bolševici, tak památník i s dřevěnými kříži na společných hrobech zničili," vysvětluje šéf katedry ruských dějin místní univerzity Nikolaj Dmitrijev.
Běločeši, jak tehdy bolševici legionářům přezdívali, dávali totiž rudým jednotkám v bojích tvrdě za vyučenou. Šestapadesátitisícovému armádnímu sboru československých legionářů se podařil nevídaný kousek, o němž psaly všechny světové noviny: obsadil a kontroloval strategicky důležitou transsibiřskou železniční magistrálu dlouhou 8 000 kilometrů – od Pemzy přes Ural, Sibiř až k Tichému oceánu.
Po největším hřbitově českých vojáků v zahraničí nebylo před několika měsíci ani památky. Čeští vojenští historikové ve spolupráci s jekaterinburskými kolegy určili až nedávno podle dobových fotografií polohu legionářského pohřebiště.
A jak říká ředitel českého Vojenského historického ústavu Aleš Knížek, místní dnes vnímají Čechy zcela jinak. "Čestnou stráž tvořili dokonce Rusové z historických klubů v uniformách československých legionářů. Češi zkrátka ovlivnili Jekaterinburg natolik hluboko, že památku na ně nezlikvidovala ani léta rudého teroru a totality," dodává Knížek.
Češi pozvedli Ural
I dnes lze v ulicích uralské metropole zahlédnout omšelé budovy, v nichž sídlily legionářské instituce a herec a legionář Zdeněk Štěpánek hrával divadlo. I budovu starého nádraží, kde se hned po příjezdu střetli v červenci 1918 legionáři s bolševiky.
Tehdy padl první Čechoslovák – Ferdinand Snášel. I jeho jméno je od včerejška zlatým písmem vytesáno do černého mramoru a spolu s ním dalších 358 legionářů včetně připomínky 30 bezejmenných.
"S ruskými úřady jsme se dohodli i na uvedení dvou set sedmdesáti Rusů, bělogvardějců, kteří po boku legionářů bojovali s bolševiky," říká Pavel Filipek z referátu válečných hrobů ministerstva obrany.
Česká "stopa" v Jekaterinburgu se však netýká pouze legionářů. Ještě před první světovou válkou zapustili v uralské metropoli kořeny strojaři či pivovarníci z Česka. A jak včera uznal zástupce místního gubernátora, Češi tehdy významně pozvedli úroveň uralského průmyslu.
Patřil k nim i Václav Žikeš, jenž na Ural přišel počátkem 20. století z Hlohoviček u Rokycan vařit pivo. Jeho potomci žijí v Jekaterinburgu dodnes a ke staré vlasti se hrdě hlásí.
Ostatně nejen v Jekaterinburgu, ale i ve Vladivostoku či Buzuluku si historici rádi pohrávají s myšlenkou, jak by dnes asi vypadalo Rusko, kdyby tehdy jeho demokratické síly s podporou legionářů bolševiky porazily.
