Tattered Cover - charismatické knihkupectví v Denveru

Tattered Cover - charismatické knihkupectví v Denveru | foto: Milena Oda

Cesta spisovatelky Mileny Ody po Coloradu včetně Kerouacova oblíbeného baru

  • 5
Tohle je první díl volného cyklu cestopisných črt, jimiž své putování po Spojených státech obhlíží česká spisovatelka žijící v Německu Milena Oda. Ten cyklus začíná ve státu Colorado.

Colorado je zajímavý stát uprostřed Ameriky, hlavním městem je Denver. Název Colorado pochází ze španělštiny, podle červené země. A skutečně: některé skály jsou červené, jako je červená půda například v mém rodném kraji na Novopacku, takže mě to až tak nepřekvapilo. Colorado je fascinující svými Rocky Mountains, Skalistými horami, a bohatými lesy, které právě silně napadají kůrovci. Trhalo mně srdce, kolik stromů tam je zničených, nikdo je neodstraňuje. Nestačila jsem se zeptat, jak se tam pečuje o to množství lesů. Hory se táhnou celou Amerikou, z Kanady do Mexika, vytvářejí jakousi pomyslnou hranici mezi východním a západním pobřežím Států. Je to úžasný masiv.

Krajina Skaliských hor

Krajina Skaliských hor

První větší vlna osadníků přišla do Colorada v roce 1859, kdy zde vypukla zlatá horečka. Osadníci se usadili v okolí dnešního Denveru. Na základě vyprávění jsem vytvořila příběh a poslala ho do místních novin The Tribune, kde i vyšel (www.milenaoda.wordpress.com). První dny pobytu jsem se ocitla v městě Greeley. Dnes je to celkem nezajímavé město. Ale vybásnila jsem si o tomhle městě a jeho okolí, které jsem poznala, historii, v níž je část pravda, a část fabulace. V krátkosti tu svoji historii daného místa tady popíšu.

O autorce

Milena Oda (*1975 v Jičíně) je českou německy píšící prozaičkou, překladatelkou a dramatičkou. Po studiích germanistiky a historie v Olomouci pokračovala ve studiu romanistiky, anglistiky a divadelní dramaturgie v Německu a Rakousku. Jako praktikantka dramaturgie a režie působila v letech 2001–2003 na divadelních scénách v Klagenfurtu a Düsseldorfu. V současné době žije v Berlíně jako spisovatelka. Mimo jiné přeložila do němčiny spolu s A. Tretnerem román Jáchyma Topola Kloktat dehet (pod názvem Zirkuszone, vyšel roku 2007).

V roce 2002 získala za svůj text Schritt und Tritt (Krok za krokem, česky v Labyrint revue č. 21–22) Cenu poroty v rámci soutěže německy mluvících autorů Open Mike i první cenu na vídeňském literárním festivalu Marguaritte d’Or. Za svou divadelní hru Mehr als Meer, kterou pod názvem Pěkné vyhlídky vydalo nakladatelství Větrné mlýny (2006), byla v roce 2005 nominována na Cenu Nadace Alfréda Radoka.

Její prozaický debut Pí na druhou (Piquadrat) vyšel v roce 2007 jako bibliofilský výtisk v drážďanském nakladatelství Buchenpresse. Hlavním hrdinou je matematik Pius, posedlý dokonalým světem čísel, a jeho pomyslný monolog, plný absurdních momentů a černého humoru na hraně a někdy za hranicí zdravého rozumu.

Zdroj: http://www.nocliteratury.cz

Autorčiny stránky: http://www.milenaoda.com/

Milena Oda v bookstore Barnes & Noble Booksellers v Los Angeles

Milena Oda v bookstore Barnes & Noble Booksellers v Los Angeles

Zakladetel listu The Tribune, jistý Horace Greeley, se rozhodl, že v prázdném, ale bohatém kraji udělá (něco podobného jako Žižka s Táborem), kolonii a bude zde ráj pro lidi bez hříchů, nazývaný Union Colony. Zlatokopové se měli věnovat výhradně práci a ničemu jinému; ostatně neměli mít na nic jiného pomyšlení, znaveni zlatokopeckou dřinou. Jenže v sousedství vznikla jiná osada, která se jmenovala Garden City, v ní naopak byly samé bary. Znavení zlatokopové se o tom dozvěděli a byli rádi, že je pustili do Garden City, kde si mohli vypít sklenku pálenky a účastnit se "garden parties". Časem zjistili, že jim to nestačí. Začali si bouřit proti veškerým zákazům v Union Colony. O čem pak život je, když si ho nemohou užít po svém!? argumentovali. Jako na zavolanou se po Coloradu rozšířila zpráva, že nedaleko se rozrůstá jiná kolonie, nazvaná Loveland. Už z toho názvu pochopili, co asi především se dělá v Loveland. Takže ti nejodvážnější a nejnespokojenější se rozhodli Union Colony opustit, aby si života konečně i užili. Neváhal už nakonec nikdo.

V New Yorku se o tomhle dění dozvěděl Horace Greeley. Obával se, že jeho ráj změní v pustinu. Tudíž nařídil: "Zůstaňte v Union Colony a postavte tam bary a pijte, co hrdla ráčí, a pozvěte ženy, a zařiďte si s nimi život, jaký jen chcete. Žijte, jako my zde žijeme v New Yorku. Osada se tak bude od nynějška jmenovat Greeley!" A tak se i stalo. Lidé zůstali a osada se rozrostla v město Greeley. Garden City a Loveland tam jsou dodnes. Jak se v nich žije, to jsem neměla šanci poznat, jen jsem tamtudy projížděla.. Zjistila jsem pouze, že kolem dokola samé shoppingmalls!

Já jako "indián" v krajině Skaliských hor v Boulderu

Já jako "indián" v krajině Skaliských hor v Boulderu

S mílemi se v USA musí vypořádat každý Evropan. Čas se měří jízdou autem. Jakmile jsem to po příjezdu pochopila, propadla jsem na chvíli zoufalství, ale rychle se s ním vypořádala. Koneckonců, každý upozoňuje: No way without a car! Poznala jsem dokonce i Američany, kterým se tenhle způsob života nelíbí, nechtějí stále jezdit autem.

K fotkám

Ilustrace k textu tvoří autorčiny snímky pořízené mobilním telefonem. Technicky nic moc, ale podle nás uchovávají autenticitu cesty a zápisu.
(jch)

Ale zpět k Rocky Mountains. Každým "kilometrem" jsou jiné. V nitru Skalnatých hor se nachází několik národních parků. Skvělé pro sportovce. Taky jsem si trochu zasportovala: jela jsem na kole podél řeky Pouder u města Greeley. Asi 50 miles. Národní park Rocky Mountains je tvořen neobydlenými místy se všemi geologickými úkazy – od zalesněného pásma až po tundru. Mimochodem: podobnou směs najdeme i na Sněžce. O to zajímavější, že Sněžka je nízká, kdežto Rocky Mountains dosahují zhruba 3500 m. Do parku se platí vstup. Autem se dá vyjet v podstatě až nahoru. Je to impozantní a fotogenické: jako bychom se dívali na film...

Vyplatí se z auta vystoupit. Pohled se obohatí o údolí a živou zvěř, například o soby; často se dají zahlédnout v celých stádech. Lidé po parku moc nechodí, jen se fotí. Já vystoupila, udělala fotky, a chtěla jsem se projít po horském hřebenu, avšak nikde nikdo. Nicméně šla jsem dál, i ve sněhu, ve výšce 3200m, bylo to skvělé. Ani jsem nezpozorovala, že se obloha stahovala. Přišel prudký déšť.

Typická automobilová scenérie s chevroletem - on the road jako ve filmu...

Typická automobilová scenérie s chevroletem - on the road jako ve filmu...

Denver je celkem poklidné, normální město. Městem jsem chodila pěšky, což u zdejších vyvolávalo úžas, když jsem se ptala na cestu. Kde máte auto? divili se. I hotovost si tam lidé vybírají, aniž by museli opustit vozy, automaty mají zabudované jako drive-trough. Nicméně každý si může zvolit svůj způsob života. Ten komfortní tam převládá. Fast food, cars and icecream. Naštěstí jsem všude měla přátele, takže jsem se necítila bez svého auta úplně tak mimo, i když tedy zpočátku ano.

Auta se tam řídí skoro sama. Automatické převodovky, z kopce si vozidlo volí rychlost samo. Jezdí se pomalu, na silnicích panuje celkem bezpečno. Řidiči mají strach z vysokých pokut. Zaujala mě megaauta, která v Evropě vidíme zřídka, K čemu lidem jsou? Snad jim dodávají pocit big, big big... protože tam je skoro vše big. Je zážitek pozorovat všechny ty megavěci. Od domácího sporáku - a je lhostejné, zda osoba žije sama, anebo byt obývá osob pět - přes pračku a další domácí předměty. Jiným zážitkem pro mě byly vypulírované kamióny, takové, které známe z amerických filmů. Vybavovala jsem si pokaždé snímek o sériovém vrahovi stále čistého kamionu "Truck driver". A pak ještě vlaky, které neskutecně hlučně dnem i nocí troubí všude, kde jsou a žijí lidé - asi aby nikdo nestál na kolejích. Jednou jsem se ubytovala v motelu blízko vlakových kolejí a neusnula jsem kvůli tomu. Hlavou mi tam běžely různé příběhy podobné filmu "Mystery train" - už ten název napovídá, jak ty jejich vlaky na mě působily.

Tahle auta mě brala...

Tahle auta mě brala...

Nejblíž horám je městečko Boulder, nedaleko Denveru. Hory se právě u Boulderu "snížily" až k lidem. A lidi toho bohatě využívají - tím je Boulder znám. Je možné si vyjet do hor na kole, lézt po nich, procházet se. Městečko je známé i tím, že zde a v Denveru žil spisovatel Jack Kerouac a jiný beatnik, Allen Ginsberg, ho tady navštěvoval a (finančně) podporoval. V Kerouackově oblíbeném café, baru a knihkupectví v jednom mé oči narazily na první knihu a ta se jmenovala: City Sister Silver. Autor: Jáchym Topol, v překladu Alexe Zuckera.

Když už jsem u spisovatelů, přeskočím teď ve vyprávění do Los Angeles. Tam jsem ve velkém knihkupectví narazila na knihu pyšně stojící mezi množstvím jiných. Na obálce nesla nápis Encounter, tedy Setkání; autor: Milan Kundera. Pro mě to bylo tiché setkání s díly českých autorů v Americe.

Kniha Milana Kundera v knihkupectví Barnes & Noble Booksellers v Los Angeles

Kniha Milana Kundera v knihkupectví Barnes & Noble Booksellers v Los Angeles

Ale zpět do Denveru: tam se nachází nádherné knihkupectví Tattered Cover Bookstore, kde jsem strávila pár hodin. (Více hodin než prohlídkou Muzea moderního umění v Denveru, kde měli obrazy samých indiánů, stejně jako u nás rolníků, a zátiší s ovocem.) Když jsem do bookstere vkročila, tak první knížka, kterou jsem bezmyšlenkovitě uchopila, byla On the road od Jacka Kerouaca... To byla magie, neboť v Denveru začala má cesta dál do Ameriky. Autem. S touhle magií jsem ji měla po celou dobu s sebou.

Na programu bude i Dvořákova Rusalka - Opera Colorado

Na programu bude i Dvořákova Rusalka - Opera Colorado


Video