Cesta k armádní munici je lehká

V armádě se kradly zbraně a munice vždycky. I v dobách socialismu. Ani tehdy se však nestalo, že pod rukama vojenských strážných zmizí za několik měsíců 175 ručních granátů a že v jednom týdnu budou přepadeny dva muniční sklady. Mizerně zajištěná a hlídaná munice armády odpovídá přesně stavu, v jakém vojsko je.

A nic na tom nemění skutečnost, že některé "muničáky" mají špičkovou bezpečnostní ochranu prošpikovanou kamerami s čidly, posílenou profesionálním zásahovým komandem. "Jsou hlídány málem jako jaderné elektrárny," chlubí se náčelník vojenské policie Josef Bečvář.

Ale pak jsou tu desítky dalších skladů, které hlídají lhostejní vojáci v základní službě a chrání chátrající - často i děravé - ploty. Tito vojáci si podle Bečváře vyšlapali do muničních skladišť skryté cestičky, jimiž lze nepozorovaně vyklouznout na pivo a stejně tiše se zase vrátit.

"Víme, že většinu loupeží munice a zbraní mají na svědomí muži, kteří jako vojáci v základní službě sklady hlídali," naznačuje šéf policie možný okruh pachatelů, kteří minulý čtvrtek a pak i v sobotu pronikli beztrestně do špatně hlídaných skladišť.

Bečvář nepopírá, že množící se případy, kdy zloději kradou munici, například i ruční granáty, překvapily i vojenskou policii.

"Ne že bychom nevěděli, s jak velkými problémy se potýká dozorčí a strážní služba armádních skladů - ať již jde o kvalitu strážných anebo chatrné technické zajištění, ale ty koncentrované útoky i ztráty munice v několika málo týdnech či dnech jsme nečekali."

Policista zatím nemá informace, zda jde o koordinované útoky podsvětí. Nevylučuje však, že bývalí strážní slouží zřejmě jako tipaři zlodějským gangům.

Těm pak pomáhají při zločinu například děravé ploty, které mají některé muniční sklady chránit. "Peněz je málo, a tak se jejich oprava odsunula stejně jako plán vybavit muniční sklady moderními bezpečnostními systémy," říká Bečvář.

Skandály s krádežemi granátů i útoky na vojenské objekty však zapůsobily: peníze na zajištění muničních skladů se našly. Ministerstvo obrany poměry v muničních skladech podcenilo. Má jich totiž 79, stejně jako v dobách, kdy se socialistická československá armáda (jedna z největších na počet obyvatel) připravovala k tažení na Rýn.

"A ve skladech jsou dodnes desítky tun munice, kterou už nepotřebujeme anebo je pro své stáří naprosto k ničemu," připouští náměstek ministra obrany Jaroslav Škopek.

Skandály přiměly vedení resortu obrany i k tomu, že už za rok má být místo devětasedmdesáti skladů, na jejichž hlídání už nejsou v tenčícím se vojsku síly, pouhých šest špičkově střežených objektů. V nich bude jen to, co armáda potřebuje.

Že by se vojáci konečně probudili? "Armáda se nezmění za měsíc, když půlstoletí zbytečně mohutněla. Přiblížili jsme se ke kritickému bodu, který změnu skladišť razantně urychlí," slibuje náměstek.

Tvrdík bývá rázný. Anebo jen skrývá vlastní chyby?
(ANALÝZA)

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík je muž akce, jen to s tou akčností občas přehání.
Je na obzoru průšvih s přepadením muničního skladu? Tvrdík ihned všeho nechává a vyráží do terénu, ač by to měl nechat na kompetentnějších generálech.

Svou přítomností jim však - možná nevědomky - dává najevo, že jim moc nevěří. A jeho zmínka o výměně nejvyšších velitelů tomuto dojmu nahrává.

"Opakovaně vydávám úkol svým podřízeným a ti mi opakovaně sdělují, že bylo vše splněno. A ztrácejí se další a další věci (granáty - pozn. aut)," řekl například ministr deníku Právo s tím, že je nutné obměnit velitelské kádry. "Kdybych neměl pocit, že jsem udělal maximum, tak bych rezignoval," dodal k tomu ministr.

Tvrdíkovi nemůže ani jeho nejzarytější protivník vyčíst, že je lenoch. Ministrova "razance", s níž vstupuje do armádních průšvihů, má kromě nezpochybnitelné akčnosti ještě jiné kouzlo: ministr jako žádný jiný před ním kritizuje nepořádky v armádě, čímž se od nich zpravidla velmi zdařile distancuje.

Malý háček je však v tom, že Jaroslav Tvrdík je ve vedení resortu obrany téměř dva roky. Rok a půl je pak jeho šéfem. Za skandály s krádežemi granátů, přepady muničních skladů, ale i za stále ještě ani zdaleka efektivně pracující ministerstvo, je už hezkých pár měsíců zodpovědný i on. Nejen důstojníci a generálové, které je připraven odvolat z funkcí, protože neplní jeho rozkazy.

K ministrově cti na druhé straně slouží, že je v pracovním tempu nemilosrdný především sám k sobě. V poslední době, i podle blízkých spolupracovníků, se však rozptyluje honbou za až příliš mnoha "zajíci".

Tvrdíkovi kolegové však svého šéfa ihned omlouvají, že je stále ještě tak trochu vojákem - proto prý ty jeho časté akční výjezdy do terénu.

K práci zkušeného manažera nicméně patří i zásada, že neřeší vše, ale jen ty zásadní věci, a těm se věnuje naplno. Avšak i na to má Tvrdík stále se opakující odpověď: přišel do zcela rozloženého resortu.