Ze soudních místností vycházejí rozsudky, celkem deset kusů za těch třináct let, které jiné soudy zas ruší, spisy poletují, úřednictvo pracuje, spravedlnost mele, mele... konce nevidět.
Je to vcelku něco tak hloupého a hanebného, že komentátor stěží hledá slova. Zkusí to slušně: Případ je v rukou bytostí s nulovou inteligencí. Ale i to může být žalováno.
Hanobení soudů, ačkoliv se hanobí samy, znevažování těch bytostí, ačkoliv se samy znevažují. A nejen to. Třináct let znevažují veškerou naši spravedlnost, veškeré právo a důstojnost republiky. To jim nikdo neodpáře, byť by mávaly stovkami platných paragrafů.
Studenti vyhnali komunistu z fakulty. Udělali dobře, udělali to, v čem vězel celý smysl roku 1989: jak vyhnat komunisty. Komunista se dodnes cítí dotčen na cti a možná i na živnosti.
Představme si, že soud mu živnost vrátí. Nařídí fakultě, aby zas zavedla úřad vedoucího stranické organizace na fakultě a Snášela (tak se dotčený jmenuje) tam vzala zpět. To by byla rehabilitace.
Nahoru nad něj by mu mohl sehnat nějakého nového Husáka. Na adresu nešťastného Snášela řekněme veřejně: čest komunisty je věc chatrná. To by mělo být každému zřejmé bez vysvětlování.
Komunisti přivedli do země ruské okupanty a sloužili jim. Ještě předtím si uzurpovali násilím moc a vraždili lidi kvůli svým poučkám. To moc cti nevyneslo. Snášel by měl být rád, že v našem mírném prostředí mu za to všechno nějací jakobíni neufikli hlavu, nýbrž jen přišel o koryto, které stejně zaniklo.
Tak si zapamatujme, že i my jsme vyjádřili pochybnosti o komunistově cti. Pozorujme, zda nás za to též spolkne tlama spravedlnosti, zda nás také čeká třináct let procesů. Bude se na nich měřit komunistická čest.
K myšlence, že čest vedoucích zákl. org. KSČ nestojí za nic, připojí se jistě miliony občanů. Co s tím Snášel a soudy udělají?
