Silný náraz do letícího vrtulníku Mi-171Š přiměl desítku pasažérů na jeho palubě k myšlenkám na nejhorší: Dostali jsme zásah raketou Talibanu! Raketa to nebyla. Ukázalo se, že stroj "pouze" narazil v plné rychlosti podvozkem do vrcholu duny.
"Posádky dvou vrtulníků přepravovaly příslušníky rekonstrukčního týmu na trase Baghram-Shank. Na palubě každého z nich bylo 10 lidí. Během letu vedoucí špatně odhadl výšku a na okamžik klesl pod předepsaných 15 metrů. Následkem toho došlo ke škrtnutí pravého podvozkového kola o vrchol duny," popisuje nehodu oficiální zpráva generálního štábu.
Armáda do Afghánistánu vyslala skupinu expertů, která měla okolnosti incidentu, který se odehrál 23. února a mohl vést až k životu nebezpečné nehodě, vyšetřit. O ránu, která pasažéry údajně vyděsila tak, že si stěžovali u velení spojeneckých sil, se přímo na místě zajímal velitel letectva Jiří Verner a v Praze i další generálové i ministr obrany.
"O celé záležitosti mě informoval náčelník generálního štábu Vlastimil Picek. Průběžně mě také informuje o výsledcích přijatých opatření," sdělil ministr Martin Barták MF DNES.
Velitel letectva Verner řekl MF DNES, že pilot měl informace o tom, že vrtulníku hrozí útok raketami. Pak podle něj pilot udělal chybu, když klesl příliš rychle a tím ohrozil stroj i posádku. "Byla to jednoznačně chyba pilotáže. Žádné hlavy ale padat nebudou. Incident jsme detailně analyzovali, tak aby se již neopakoval," řekl generál Verner.
Armáda prověřila černé skříňky vrtulníků, zkontrolovala všechny minulé lety a tvrdí, že to bylo ojedinělé a piloti nelétají příliš riskantně.
Chyby z bojové euforie?
Čeští vojenští piloti podlehli už před lety "bojové" euforii, když jim po letech tvrdých škrtů narostl počet letových hodin s blížícím se vstupem do NATO na trojnásobek. "Mnozí z nich se – nehledě na léta půstu – ihned pasovali na elitu srovnatelnou s aliančními piloty," vzpomíná někdejší šéf generálního štábu Jiří Šedivý. Domnívá se, že stejný pocit přílišného sebevědomí mohl hrát roli v čerstvém incidentu vrtulníku v Afghánistánu.
Havárie letadel i vrtulníků trápily českou armádu hlavně na konci minulého století. Asi nejznámější byla ta, při níž se v červnu 1998 dvě stíhačky MiG-21 s nerozlétanými piloty srazily v mracích a jedna spadla na českobudějovické sídliště Vltava.
Při další havárii vletěly jiné dva migy do areálu muničního skladu, protože si piloti z frajeřiny vypnuli nepříjemně bzučící signalizaci blízkosti země. A třetí dvojice se u Čáslavi srazila po nácviku manévrového vzdušného souboje. Mírové české nebe bylo letcům najednou malé, ale ztráty měli větší než ve válce.
Piloti stíhaček Gripen či bitevníků L-159 se už pravidelně zúčastňují obtížných manévrů NATO. Pro české armádní vrtulníkáře je však afghánská mise svým způsobem vysněnou premiérou, při níž mohou konečně dokázat, co v nich je, aniž je při letu - tak jako v Česku - svazují desítky omezení.
Před odletem do Afghánistánu prošli výcvikem v izraelské poušti i francouzských Pyrenejích. Ještě nikdy tolik netrénovali. A ještě nikdy také v letectvu tolik nechyběli zkušení piloti, kteří by ty mladé vychovávali k obezřetnosti.
Mladé piloty nikdo "nekrotí"
Incident, který se tentokrát obešel beze ztrát na životech, podle leteckých expertů ukázal, že s nedávným odchodem pilotů s tisícovkami nalétaných hodin mizí i drahocenné zkušenosti. "Agresivní létání s deseti lidmi na palubě není ospravedlnitelné ani v Afghánistánu," říká jeden z armádních expertů.
"Ani ve válce není dovoleno vše," připomíná jiný odborník. Například v Bosně doplatila na přílišné sebevědomí pilota celá osádka stroje Mi-17, která zahynula v jeho troskách. Pozornost, kterou události nyní věnuje armáda, proto nikdo nezpochybňuje.
Čeští piloti na afghánské základně Sarana nicméně reportérovi MF DNES řekli, že vzhledem k místním podmínkám a zvláštnosti plnění některých úkolů musí někdy létat v malých výškách.
Vrtulníky Mi-17 v Afghánistánu přepravují osoby či materiál koaličních jednotek za všech povětrnostních podmínek.
