Pochybnosti tu jsou - špatnou pověst si vytvářejí tajné služby samy. Trapnost aférek vzbuzuje podezření zásadnější: co vlastně umějí? Umějí chránit sebe. Metoda je snadná: vytvářej aféry, obtížně uchopitelné skandály a rvačky před zraky veřejnosti.
Až všechny umoříš nejapností těch šarvátek, přestaň. Politikům se uleví konečně je klid. A to hlavní, co a jak tajná služba vlastně dělá, zůstane mimo zájem. Šéf BIS Růžek, sám muž s nedobrou pověstí, obviní šéfa Národního bezpečnostního úřadu Kadlece, že manipuluje s bezpečnostními prověrkami.
Kadlec na oplátku zaútočí na Růžka. Vznikne válka. Obvinění nikdo neprověří. Závěr je: zaplať Bůh, že je po válce. Nikdo už se neohlédne zpět, šťourat se v ničem nebude. Volby na krku. Obě služby mají klid. Dobrý příklad manipulace s užší politickou veřejností.
Mezitím je Zemanův tajemník Heřman, byvší tajemník KSČ, prověřen. A přitom - je větší nebezpečí pro tajemství než tajemník KSČ? K odpovědi na tuto otázku nemusí být člověk ani odborníkem na tajné otázky. S tajnými věcmi se u nás manipuluje a kouzlí rádo. Neodepře si to ani předseda vlády.
Přední politické huby chodí na špacír - nikdo se nemůže divit "tajným službám", že je napodobují. Tajné služby u nás nejsou ani tak kvůli státu a pro stát, nýbrž především pro kejkle politiků. Vyzvědači, tajemství, agenti, nebo roznašeči drbů?
Prověřovat, vyzvídat, čmuchat, obcovat s tajnostmi... Jak lákavé pro svět politiky - mít tamtu tajnou informaci, toto skrytě použít, dozvědět se... Každý politik by rád přeskočil první odstavec demokracie: bezpečnostní služba je neutrální, je na řetěze, je zticha a je slušná.
V druhém odstavci se pak píše: pachatele každého podivnějšího pohybu ihned vyvrhnout. Nic není nebezpečnějšího než bezpečnostní služba. Zejména, když z ní unikají informace. A dokonce nikoliv cestou spiknutí a zrady, nýbrž cestou českého tlachu.
