Unionisté proto, že přece jen někteří matně pamatují na to, že nevstoupili do strany socialistické, nýbrž liberální.
Sociální demokraté proto, že Grossův socialistický program se jim jeví jako pravicový oportunismus.
Ti i ti by rádi hlasovali proti vládě. Brání jim v tom jen strach z budoucnosti. Mirek Topolánek to ví a byl by blázen, kdyby na všechny strany nerozhazoval udice s návnadou politické budoucnosti.
Každý rybář ví, že je jen otázkou času, kdy tloušť zabere. Pan Gross má nejen nevypočitatelné poslance, ale i nevypočitatelné partnery. Miroslav Kalousek dává jasně najevo, že si chce udržet samostatnost.
Tím, že nepřišel na plánovanou schůzku o vládním prohlášení, ukazuje svou sílu. Naznačuje, že je sice členem téhle party, ale rozhodně není žádným nadšeným huráaktivistou.
Když to dopadne špatně, řekne, že došlo na jeho slova. V kinech můžeme zhlédnout film Český sen. Je o velkolepém vtipu dvou studentů. Ti po barnumsku propagovali nový velechrám obchodu s názvem Český sen.
Nabízeli rozmanité zboží za pohádkové ceny. Tisíce lidí přišly na otevření obchodního domu. Když se k němu po pláni rozběhli, zjistili, že před nimi stojí jen kulisa. Vládní prohlášení a sliby jsou do jisté míry takovou kulisou.
I když vinit pány Grosse, Němce a Kalouska, že si z nás střílejí, by bylo příliš odvážné. Měli bychom však jasně vidět za pěknou fasádu. Trámy, tedy sto jedna poslanců, které ji podpírají, jsou slabé jako špejle a mohou se kdykoliv zlomit.
A prodavači, kteří nám slibují v inzerátech krásnou budoucnost, se nemilosrdně přetahují. Ten zápas jim zabírá všechen čas a pozornost. Na zákazníky mají pramálo času.
Vládní plány můžeme vynášet do nebe (jsme-li socialisté), nebo zatracovat (jsme-li liberálové nebo konzervativci). Jsme-li realisté, musíme především vidět, na jak chatrných základech stojí.
