Na první pohled to vypadá jako rodinná idylka. Je úterý vpodvečer a v jedné ostravské ulici nasedá do auta mladá žena s manželem a malým synem. Loučí se s bělovlasým usměvavým dědečkem, u kterého byli na návštěvě. Děda jim mává a rodina odjíždí.
Idylka je to jen zdánlivá. Mladá žena je ve skutečnosti zároveň dcerou a vnučkou jednoho muže. Jmenuje se Josef Šablatůra, je mu 68 let a minulý pátek ho Krajský soud v Ostravě podmínečně odsoudil za soulož mezi příbuznými.
Skutečnost, že Šablatůra před více než dvaceti lety znásilnil svou dceru a zplodil s ní syna a dceru, považuje soud za promlčenou. "Soudce řekl, že jde o morálně zavrženíhodný čin, ale právně jde o promlčený skutek vzhledem k tomu, že se vše stalo před více než dvaceti lety," tlumočí slova soudce Jaroslava Málka tisková mluvčí Barbara Plchotová.
Státní zástupkyně Dagmar Masná se na místě odvolala. "Mám odlišný právní názor na okamžik dokonání trestného činu znásilnění, a tím na začátek běhu promlčecí doby," vysvětluje Masná.
Případ, který v lecčems připomíná rakouskou sklepní tragédii (viz níže), proto bude mít pokračování u vrchního soudu.
Vězeň, či věznitel?
Josef Šablatůra se narodil v roce 1940. Říká, že pochází z Uherského Hradiště a má osm sourozenců. Když mu bylo osm let, vlečka od traktoru mu přejela nohu, a tak od dětství nosí protézu.
Jakmile se začneme vyptávat, co v minulosti dělal, zatváří se tajemně a neurčitě říká, že měl velké kontakty. Pak prozradí, že byl zaměstnancem ministerstva vnitra a jedenáct let hlídal vězně v ostravské věznici. "My měli větší pravomoc než VB. Vozili k nám záškodníky, kterým se dnes říká disidenti," říká Šablatůra. Zda ve věznici skutečně pracoval, nelze s jistotou říct. Její stěny však určitě poznal jako vězeň.
V roce 1972 byl odsouzen na půl roku za obtěžování svých dětí. Měl ohrožovat jejich morální vývoj a osahávat jednu z dcer. V jeho psychologickém posudku, který se letos četl u ostravského soudu, stojí, že má sklony vymýšlet si, zveličovat věci ve svůj prospěch a jeho věrohodnost je snížena.
Já nic, to bratr
Více než 20 let žije Šablatůra v jednopatrovém rodinném domku se zahradou v jedné zapadlé ulici v nejodlehlejší části Moravské Ostravy, která je dnes označována za ghetto nepřizpůsobivých obyvatel.
Zbylo tu pár starousedlíků, mezi nimi Šablatůra, kteří říkají, že než sem začala radnice umisťovat sociálně slabší rodiny, bylo to příjemné místo k životu. To dokazuje Šablatůrova zahrada.
Rostou v ní ovocné stromy, květiny, před domem stojí houpací lavice a venkovní krb. V garáži u plotu parkuje stříbrná toyota. "Je sice deset let stará, ale má najeto jen 130 tisíc," chlubí se Šablatůra, kterému u nohou leží černá fena Betty.
V roce 1962 se podle svých slov seznámil se svou manželkou. Ta postupně porodila pět dětí, mezi nimi v roce 1967 dceru Ludmilu. Právě ta je podle soudu Šablatůrovou obětí. Mají spolu syna a dceru – tou je mladá žena z úvodu textu, narozená roku 1985, která jezdí k otci-dědovi na návštěvy. Před dvěma lety jí prodal svůj dům pod podmínkou, že ho v něm nechá dožít.
Šablatůra veškerá obvinění tvrdošíjně odmítá. "Se svou manželkou jsem nikdy neměl pohlavní styk. Jsem invalida, mám těžkou skoliózu, nemůžu to dělat. Všechny děti měla žena s mým bratrem," vysvětluje Šablatůra. Nebýt testů DNA, které prokázaly, že otcem Ludmily i jejích dvou dětí je na 99,9 procenta on, člověk by mu málem uvěřil. Také sexuologové vyřkli jasný verdikt: je schopen pohlavního styku. Ale Šablatůra si z testů nic nedělá. "Chápete, že když mám bratra, tak ten může mít podobnou DNA jako já? Testy nic nedokazují," vykládá si biologii po svém.
Otec, možná i vrah?
O své dnes již zesnulé manželce nemluví Šablatůra hezky. Zemřela za podivných okolností v roce 1983, tedy v době, kdy měl podle soudu začít zneužívat svou dceru Ludmilu – ta přivedla na svět první dítě, jež měla se svým otcem, v roce 1984.
"Manželka hodně pila a tahala se s chlapama. Umřela na otravu alkoholem. V pět odpoledne šla nakoupit a v osm večer už byla mrtvá," říká Šablatůra. Jeho dcera Ludmila však dnes tvrdí, že matku zabil on. "To je nesmysl. Lidka je stejná udavačka jako její matka," kontruje Šablatůra.
Ludmila je dnes v jeho očích "šlapka lačnící po penězích". "Přišla za mnou v roce 2004, že chce půl milionu. Nic jsem jí nedal, a proto to celé začalo," vysvětluje svou verzi Šablatůra. Ludmila se od otce odstěhovala před třemi lety (k poslednímu pohlavnímu styku mezi ní a otcem mělo podle soudu dojít v roce 2005). Seznámila se se současným manželem, svěřila se mu, že dvě děti má se svým otcem, a ten podal na Šablatůru trestní oznámení.
Tento běh událostí splňuje poznatky odborníků. Podle nich incest často "praskne" ve chvíli, kdy se zneužívaná dcera osamostatní a najde si partnera. Také Ludmila podle znaleckých posudků přesně zapadá do kategorie zneužívaná a zmanipulovaná oběť. U soudu při četbě Ludmilina posudku zaznělo, že nejprve byla ke stykům s otcem nucena, poté se vše dělo dobrovolně. "Oběti incestu většinou pocházejí z rodin s autoritativním otcem (...) Považují často za přirozené plnit sexuální přání otce či bratra," píše sexuolog Petr Weiss v knize Sexuální deviace.
Rovněž Šablatůra splňuje sexuologickou charakteristiku pachatele incestu. V jeho psychologickém posudku stojí: dominantní osobnost s direktivními rysy. Jeho velká autorita je zřejmě důvodem, proč s ním některé děti stále udržují přátelské vztahy. U soudu také většina z nich využila svého práva a proti otci nevypovídala.
Jako například dcera, která byla s manželem a synem u Šablatůry v úterý odpoledne na návštěvě. Co říká na rozsudek? "Nechceme se k tomu vyjadřovat. To je mezi dědou a tchyní. Nemáme s tím nic společného," vzal si za ni slovo manžel.
V úterý vpodvečer stojí Šablatůra před svým domem a mává odjíždějícímu autu, ve kterém sedí jeho dcera-vnučka s manželem a malým synem. Také s námi se starý pán s úsměvem loučí: "Tak vidíte, copak jsem nějaký agresor, který znásilňoval svoji dceru? Copak by za mnou její dcera jezdila i s malým?
. U nás ani v Rakousku nejsou drbny, které by incest odhalilyOba mají křestní jméno Josef. Oba jsou důchodci se šedivou kšticí. Oba souložili se svými dcerami. Oba s tím začali v první polovině 80. let. Oba s dcerami počali děti. Jeden je z rakouského Amstettenu a je mu 73 let, druhý bydlí v Ostravě a je mu 68 let. Josef Fritzl žil v šedivém domě vypadajícím jako nedobytná pevnost. Josef Šablatůra stále žije v jednopatrovém rodinném domku s vysokým plechovým plotem. Oba měli v minulosti mravnostní problémy se zákonem. Úřadům v bývalém Československu nepřišlo divné, že Šablatůrovi odsouzenému v minulosti za ohrožování morální výchovy a obtěžování svého dítěte, záhadně zemřela žena, a jejich tehdy šestnáctiletá dcera Ludmila porodila v roce 1984 svého prvního syna. MF DNES se pokoušela zjistit, zda byla Šablatůrova rodina pod sociálním dohledem. Sociální odbor v Moravské Ostravě, kam Šablatůra spadá, ale sdělil, že "tuto rodinu nikdy neřešil". Ani policie, která případ vyšetřovala, nechtěla sdělit, zda do rodiny docházela "sociálka", jež by si mohla něčeho všimnout. Rakouský a český případ velmi dobře ukazují, jak dlouho a nepozorovaně mohou incestní vztahy v rodinách probíhat. A jak dlouho může zmanipulovaná oběť vydržet utrpení. Psycholog, sexuolog a soudní znalec Slavomil Hubálek k tomu říká: "Pro incestní vztahy je typické, že probíhají nepozorovaně. Dozvídáme se asi jen desetinu případů. Víc než policie by mohla odhalit dobře fungující drbna. Je nutná sociální kontrola a obyčejná sousedská zvědavost včetně toho, že rodinu důkladně proberou tři drbny," popisuje Hubálek. Zvědavé drbny zjevně nežily v Amstettenu ani v Ostravě. V jakých dalších momentech jsou si český a rakouský případ podobné, a v čem se naopak liší? Zmanipulovaná rodina V Rakousku stále zkoumají, zda o všem, co se dělo ve Fritzlově sklepě, věděla jeho žena. Podle odborníků je to časté. "Matky jsou o tom, co se v rodině děje, často přímo či nepřímo informovány, nicméně volí raději mlčení v zájmu udržení rodiny," píše sexuolog Petr Weiss v knize Sexuální deviace. Matky zneužívání svých dcer přehlížejí i z ekonomických důvodů. Argumenty typu "táta nás živí, vydrž to", nejsou v incestních rodinách výjimečné. Fritzl i Šablatůra mají dobře vyvinutý smysl pro manipulování a nesnesou, aby jim blízký člověk kladl odpor. Oba jsou dominantní autoritářské osobnosti. "Společným znakem pachatelů je vysoká schopnost zmanipulovat rodinu a vytvořit si takový malý totalitní státeček," říká Hubálek, který v 80. letech zkoumal 50 mužů zneužívajících své dcery. Většinou šlo o primitivní osobnosti žijící na odlehlých samotách. Pravda o jejich chování vyšla najevo, až když si dcery našly partnery. Stejně tak se stalo v případě Šablatůry - trestní oznámení podal manžel zneužívané dcery. Fritzl na rozdíl od Šablatůry do popisu klasického incestního pachatele úplně nezapadá. Hubálek ale připouští, že u inteligentnějších pachatelů se na jejich zločiny nemusí přijít. Jejich schopnost manipulace a matení veřejnosti může být dokonalejší a důmyslnější. V této souvislosti je ještě dobré připomenout, že poté, co v Rakousku propukla aféra Fritzl, začala rakouská a světová média řešit, do jaké míry tragédie souvisí s rakouskou národní povahou a schopností vyrovnat se s nacistickou minulostí. Rakouský spisovatel Joseph Haslinger sebekriticky uvedl, že "dělat, jako by to všechno (rozumějme kauzu Fritzl) nemělo nic společného s Rakouskem, by bylo moc jednoduché," citovaly ho Lidové noviny. Podle ostravského sociologa Ivana Šotkovského k incestu dochází ve všech typech států. "Zvýšenou míru incestu si dokážu představit v závislosti na prohlubování úpadku základních funkcí rodiny, bez ohledu na typ státu," říká Šotkovský. Podle Hubálka nemá smysl posmívat se sousedům, když máme něco obdobného doma. Minulý pátek padl verdikt v případu Šablatůra, k soudu míří otřesný případ manipulace a týrání z Kuřimi, předevčírem média zveřejnila první zprávy o brněnské sektě, kde starší muž týral několik žen. Týrání a incest nejsou v Česku ani jinde na světě žádnou výjimkou. Společným jmenovatelem rakouského a českého případu je proto hlavně fakt, že si nikdo ničeho nevšiml. |
