Za její součást byl do loňské války považován i Irák a patří do ní stále Írán.
Předseda severokorejského parlamentu Čche se přitom setká jak s premiérem Vladimírem Špidlou, tak s předsedou Senátu Petrem Pithartem, šéfem sněmovny Lubomírem Zaorálkem (ten jej pozval) i ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou.
Česko navíc tento rok opět otevře své velvyslanectví v hlavním městě KLDR Pchjongjangu a v poslední době jelo do této metropole několik delegací našich diplomatů.
Oživení kontaktů s diktátorským režimem není ničím výjimečným ani v rámci Evropské unie. Čche Tche-bok na své cestě zavítá například i do Velké Británie.
"Doba se změnila, dnes tyto kontakty už navazovat opět lze," říká i bývalý náměstek ministra zahraničí Alexandr Vondra, který byl zastánce toho, aby čeští diplomaté Severní Koreu opustili.
Stalo se tak v roce 1993 poté, co Severokorejci nesouhlasili s českou účastí v Dozorčí komisi neutrálních států nad příměřím v Koreji. I Svoboda považuje současné angažování země v této oblasti Asie za přínosné. "Byli jsme k tomu i vyzváni jihokorejskou stranou," říká.
Kontakty se severokorejským režimem se snažili už v devadesátých letech "vzkřísit" pro své obchodní i politické zájmy místopředsedové KSČM strany Miloslav Ransdorf a Vojtěch Filip.
Severní Korea je však přes rozšiřování styků s dalšími zeměmi stále považována za jeden z nejnebezpečnějších států světa, a to především kvůli vlastnictví zbraní hromadného ničení a neochotě přistoupit na jednání, která by vyústila v dohody, jež by pak skutečně dodržela.
Naprostou většinu smluv a dohod totiž stalinistický režim dříve či později vypověděl a bojkotoval.
