ČTĚTE TAKÉ:
Anketa: Češi by Putina za prezidenta nechtěli
"Můžeme konstatovat, že jsou nejlepší od vzniku České republiky," říká Jaroslav Bašta, náměstek ministra zahraničí a bývalý velvyslanec v Rusku. "Mají pozitivní tendenci, neexistují mezi námi negativní témata, což je velmi důležité."
Klíčovým bodem zlomu vztahů Prahy a Moskvy byl samozřejmě pád komunismu, kdy se Česká republika (stejně jako ostatní země) s úlevou vymanila ze "sevření ruského medvěda". To Rusové přijali, stejně jako jsou více a více ochotni pochopit, jak vztahy Čechů k Rusům ovlivnila invaze do Československa roku 1968.
Přesto Moskva - diplomaté i obyčejní Rusové - nesmírně těžce nesla jeden z důležitých důsledků pádu komunismu: vstup ČR do NATO. Na různých úrovních tam bylo možné vyslechnout někdy až hysterická kázání o zradě, které jsem se "dopustili spolčením s nepřítelem".
Další ránu jsme jim zasadili v chápání tamních lidí věcí, která z pražské perspektivy vypadá jako banalita: Česká republika byla první z postkomunistických zemí, která Rusku zavedla víza - v roce 2000. I to bylo bráno jako bezmála nepřátelský a ponižující akt.
Od té doby napětí ubylo, mimo jiné i proto, že vstup ČR do Unie změnil geopolitickou mapu Evropy. K ideálu však mají vztahy daleko. "Jsou nešťastné a nejasné, často jako by neexistovaly, neboť se jen zužují na ekonomickou spolupráci," míní Luboš Dobrovský, bývalý velvyslanec v Rusku.
"Nesmíme zapomínat například na to, že NATO, jehož jsme členem, je v oficiálních dokumentech nadále označováno jako aliance ohrožující ruské zájmy," dodává. Není tedy podle něj správné říkat, že konfrontace neexistuje. "Spíše se jen tváříme, že neexistuje."
Čeští občané se jí však příliš nebojí: v roce 2003 vyšlo z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění, že jen necelých pět procent z nich považuje Rusko za zemi, která se k nám staví nepřátelsky.
Naproti tomu, pro zajímavost, čtrnáct procent Čechů považuje za nepřátele Rakousko a 11 % Německo.
