Svědčí o tom jeho sobotní vyjádření, kterým komentoval krach summitu Evropské unie.
Sobotka řekl: „Po zasedání Rady EU je jasné, že problém dohody není na straně nových zemí. Úzkým místem (měl na mysli spory o rozpočet EU – pozn. autora) je v první řadě nemorální a neodůvodněný britský rabat.“ Pokud jde o nové země Unie včetně Česka, má pravdu.
Ale jinak se mýlí. Britský rabat, který vrací z rozpočtu Unie na ostrovy miliardy eur, není ani nemorální, ani neodůvodněný. Pokud tedy nežijete na Marsu.
Ze Sobotkových slov lze vysledovat i pozici české vlády po novém Waterloo, jež poslední summit představuje.
Ta pozice nahrává Francii, která je největší brzdou nutných reforem Unie. Beze změn se však EU stane v blízké budoucnosti organizací, která se bude utápět v hašteření a bude přešlapovat na místě. Což globální hráči jako USA a Čína rozhodně nedělají.
Britský rabat je výsledkem historického kompromisu. Margaret Thatcherová jej v roce 1984 získala jako kompenzaci za velké dotace pro zemědělce (zejména francouzské) jiných států. Jistěže, situace se změnila a dnes už by měl být tento rabat snížen, či dokonce zrušen. Ministru Sobotkovi však zřejmě ušlo, že právě Tony Blair na summitu souhlasil s podobným postupem. Jenže za podmínky, že Unie provede reformu svého financování. A Blair má pravdu. Čeští politici by se proto měli na stranu Británie přidat, ne ji kritizovat.
Pro EU je životní nutností snížit dotace do zemědělství, které letos mají dosáhnout 46 procent celkového rozpočtu (konkrétně 49 miliard eur). Zemědělství přitom vytváří pouze pět procent hrubého národního produktu Unie a pracují v něm pouhá dvě procenta lidí. Pro srovnání: na vědu a rozvoj jdou tento rok ubohé čtyři miliardy eur. Tahounem Evropy však nebude v příštích letech zemědělství, ale moderní technologie a výroba a služby založené na nejnovějších poznatcích výzkumu a vědy. Jinak si na nás Amerika, Čína či Japonsko brzy "smlsnou".
Lze pochopit, že čeští vládní politici nechtějí dělat s plánovaným rozpočtem EU na léta 2007 až 2013 téměř nic. Mají z něj k nám připlout stovky miliard korun jako pomoc regionům či pomoc na infrastrukturu.
Je to však krátkozraká politika.
Vytváření nových pracovních míst a pohyb celé Evropy kupředu může přinést pouze reforma financí Unie a přesměrování peněz na jiné účely než pro farmáře.
Navrhovaný rozpočet totiž "zabetonuje" stav, v němž je náš kontinent ve srovnání se světem v polomrtvém stavu. Navíc umožňuje hrátky politikům, jako je Jacques Chirac či Gerhard Schröder, kteří již nedokážou posunout Evropu vpřed.
Krach jednání o rozpočtu navíc doprovodilo fantaskní rozhodnutí prodloužit ratifikaci mrtvé euroústavy.
Čeští politici by měli úvahy o schválení evropské ústavy v její dnešní podobě zcela opustit a měli by požadovat změny v rozpočtu tak, aby ten odpovídal potřebných reformám. To by ovšem část našich politických elit nesměla bydlet na Marsu.
