ČT za to hodně zaplatila. Její pověst je stále horší, na programovou skladbu se lepí stále mastnější šrámy, hospodaření se povážlivě kýve. Oslabuje se i její, abstraktně řečeno, nezávislost, což je v českých poměrech pojem, který si ti venku představují jako regulování a ti v televizi naopak jako čistou svévoli kořistníků či bláznů.
Vyznavači veřejnoprávní služby by se měli bouřit. ČT ji plní chabě. Janeček je po dlouhé době první ředitel, který o těchto tématech zkusil promluvit na poměry dosti ostře a jasně. Je to však ostrost a jasnost dosti nejasná.
Jeho "termití" redaktor z ČT právě odešel. Asi neměl pocit bezpečí - byla jeho reportáž příčinou, že poslanci odmítají zvýšit poplatky a cítil se v ČT jako škodlivina? Věděla Janečkova ČT, že víc než poplatků má si cenit pocitu svobody a bezpečí redaktorů?
Sám Janečkův osud je paradoxní. Před třemi lety byl revolucionářem, dnes v roli ředitele revoluci kritizuje. Asi už ví, že jeho problém v ČT je neřešitelný: prosadit svobodný prostor pro práci a současně smést ten divný televizní lid, který si pod svobodou představuje netoleranci, lenost, neprofesionalitu, kamarádíčkování, mizerii myšlení i fantazie.
Kdo dnes v ČT sáhne na zaběhlé poměry, bude z omezování svobody agresivně obviněn. Kdo na nic nesáhne, bude přihlížet rozmachu marasmu.
Janeček se pustil do boje s parlamentem. Nepovolili jste větší poplatky, tak vám předvedu mizerný program. Tato strategie jej může stát krk. Restrikce, které v programu dělá, bude každý snadno kritizovat a Janeček je bude obtížně hájit.
Škrtl jsi toto, měl jsi škrtnout tamto. Taková bude debata.
Možná měl otevřít jinou ofenzivu - za málo peněz skvělou muziku. Pak by mu třebas i parlament přidal. Každopádně se ČT začala konečně nějak hýbat. Jaký to je pohyb, teprve uvidíme.
