Na konci minulého roku Česká televize odvysílala ruský dokumentární cyklus Zapomenutí vůdci, podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v dílu o Lavrentijovi Berijovi seriál vyzdvihuje Berijovy manažerské úspěchy a charakter, a přitom bagatelizuje jeho podíl na zatýkání, deportacích a popravách. "Berijův podíl na represích je též prezentován jako něco, čemu se nemohl ve své funkci vyhnout, nicméně tak činil s přemáháním. Tím de facto dochází k omlouvání Berijových činů, které lze z historického hlediska považovat za kruté jednání a na jejichž základě byla zamítnuta jeho rehabilitace," uvádí RRTV v tiskové zprávě ze svého zasedání.
Radě zaslal stížnost rusista Jan Machonin, který mimo jiné upozornil na fakt, že seriál vznikl v koprodukci s Ruskou vojensko-historickou společností, v jejímž čele stojí ruský ministr kultury Vladimir Medinskij. Ten je podle Machonina jedním z nejaktivnějších ideologů režimu Vladimira Putina, je známý snahami o revizi ruské a sovětské historie.
Se závěry vysílací rady se ztotožňuje i didaktik Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Pinkas, který MediaHubu sdělil: "Se závěry rady souhlasím, tento díl (ostatně jako celý cyklus) mi přijde mimo rámec korektní historické vědy v tradicích sovětské ’politiky paměti.’"
Rada na svém zasedání 9.1. stanovila sedmidenní lhůtu (od doručení výzvy) k nápravě, Česká televize se k problému ale vyjádřila až mnohem později. Na celé situaci je nejvíce zarážející neschopnost postavit se k problému čelem a přiznat pochybení, vyjádření České televize lze označit minimálně za alibistické: "Cyklus Zapomenutí vůdci byl odvysílán v rámci připomínky sta let od Říjnové revoluce v Rusku, a nebyl jediným pořadem vztahujícím se k Říjnové revoluci. Celková koncepce vysílání měla divákovi nabídnout co nejobsáhlejší pohled včetně toho ruského. Kromě zmiňovaného odvysílala ČT v hlavním vysílacím čase rovněž dokument BBC "Ruská cesta k revoluci", dokument ARTE "1917: Jak se dělá revoluce”, "Lenin: Cesta k moci" (Doc & Film), "Stalin versus Trockij, soudruzi na život a na smrt" (ZED) nebo třídílnou série od France TV "Apokalypsa Stalin“.
Jenže "nabídnout co nejobsáhlejší pohled" bez dodatečného komentáře v případě, kdy jde o propagandu, je poněkud nešťastné. Vyváženost přece neznamená pět minut Hitler a pět minut Židé a pravda není někde uprostřed. Což si v České televizi jistě uvědomují.
Nakonec se Česká televize rozhodla uspořádat diskuzi odborníků: "S ohledem na reakci části veřejnosti na dokument jsme se rozhodli zařadit do vysílání (pravděpodobně 5.3.) diskusi renomovaných historiků k tématu i ke zpracování a vyznění dokumentu." Diskuze, která přijde s téměř čtvrtletním zpožděním po odvysílaném pořadu, se dá považovat spíše za výsměch. Otázkou také je, kolik z původních diváků si diskuzní pořad pustí.
Problém je ale hlubší. Česká televize kupuje pořady ve velkých balících a dává je do vysílání, někdy snad aniž by je před tím někdo sledoval, místo toho, aby věnovala více peněz a času do vlastní dokumentární tvorby. Pohled na historii se neustále vyvíjí (obzvláště důležité jsou pak změny ve vnímání moderních dějin) a tyto změny je nutné neustále reflektovat a podrobovat analýze. V kodexu České televize se uvádí, že "Česká televize aktivně přispívá k lepšímu poznání, pochopení a šíření národního a evropského kulturního dění a dědictví". Ve chvíli, kdy takovou funkci lépe plní pořad Jiřího Padevěta na Streamu, je s naším veřejnoprávním médiem něco v nepořádku.
