Průtahy, formální puntičkářství, ztráta času, mnohdy i soudnosti.
Soudy se zavalují prací, kterou nikdo nepotřebuje, a nemají čas vykonávat, co mají: nalézat rozsudky.
Hekají nad spisy, prohýbají se nad formálními povinnostmi a každý, kdo soud potřebuje, si zoufá.
Jednoho dne doputují do Štrasburku další desetitisíce špatných českých procesů - ani celý státní rozpočet nevystačí na vyplacení odškodného statisícům poškozených občanů. Zavádí se nový zvyk: neuspěl jsi u soudu, jeď do Štrasburku. Většinou, bohužel, je to zvyk rozumný.
Nejvíc ze všeho se český soudní (plus policejní) systém podobá dění na sovětské hranici blahé paměti. Turista napíše na ruský papír, že má pět rublů. Celník je chce vidět, turista je nemůže najít, řekne - asi je nemám.
Vůz je odstaven - po pěti hodinách najde úřad rubly ve špinavých trenýrkách a vítězoslavně řekne: Tak vidíte, že je máte, můžete jet dál. Smysl toho hledání je zcela nesmyslný - turista smí mít i nemít pět rublů. Proč se hledají, ví jen carskosovětský byrokrat.
Tak funguje i česká spravedlnost: hledá v cizích trenýrkách pět rublů, místo aby rychle a srozumitelně odsoudila vraha. Je to kuriózní přirovnání? Určitě. Ještě kurióznější je ovšem stav české spravedlnosti. Léta ho dobře známe, léta známe choroby celého systému - a jsou to léta nečinnosti.
Je to pěkný námět pro Grossův kabinet: pohne s tím konečně někdo? Recept je jednoduchý: víc peněz do systému, víc zaměstnanců, víc soudců, víc počítačů a mobilů. Výsledkem bude, co je teď, jen to bude větší. To je česká náprava, které se asi dočkáme.
Nečeská náprava by byla založena na praktických činech: neřešte, soudy, co nikdo nepotřebuje, nekonejte formálně, nepleťte si soudní jednání se shromažďováním alibi pro soudce.
Krom jídla, pití a tepla potřebuje občan k pocitu spravedlnosti jistotu, že stát, ta mamutí kancelář se statisíci židlemi, se jej zastane, když je zle. Možná s námi nákladná hanba ze Štrasburku konečně pohne. Možná však vláda raději zaujme oblíbené obranné postavení: škodí nám, cizinci jacísi, zatracení... A ještě i platit za to musíme, my ubozí.
