Češka: snad kariérista, snad dobrý úředník

- Odchází z Fondu národního majetku kariérista kráčející přes mrtvoly, nebo pokorný křesťan zaujatý svým posláním? Uspěl, nebo zkrachoval Roman Češka ve své funkci? Těžká odpověď. Názory na Romana Češku, který v pondělí odstoupil ze svého postu šéfa FNM, jsou jako voda a oheň - od obdivu až k pohrdání. V jednom se však shodují všichni. Češka je impulsivní člověk s vypjatými reakcemi.

To tvrdí i ministr financí Ivan Pilip: "Je více emocionální, než lze považovat za obvyklé, a z toho vznikají konflikty." Dlouholetý Češkův souputník a mluvčí FNM Miloš Růžička říká něco podobného. "On je vnitřně klidný člověk, není to žádný nervák. Ale reaguje impulsivně," popisuje svého šéfa. Sám Češka o sobě - když nastupoval do funkce - řekl, že chce být kamikadze české privatizace. Našli by se mnozí, kteří by potvrdili, že se mu to povedlo. Předseda fondu si ve svých proslovech nebral servítky a zpět se mu vracely slovní bumerangy. Bývalý šéf kladenské Poldi Vladimír Stehlík o něm mluvil jako o postpubertálním mladíkovi. Češkovo působení ve Fondu národního majetku provázely neustálé spory - s parlamentem se každoročně dohadoval o rozpočet, kritizoval jednotlivé ministry a o tehdejším premiérovi Václavu Klausovi loni v září řekl, že proti němu intrikuje, protože nemůže snést nezávislost fondu na vládě. Jeho kariéru provázely i konce osobních přátelství. Nejznámější je asi příběh s Tomášem Ježkem. Zřejmě největší profesionální neúspěch zaznamenal Roman Češka  v případu Poldi Kladno. Prodej těchto hutí Vladimíru Stehlíkovi je asi nejsmutnější pomník domácí privatizace.

POHŘEB PANÍ POLDI
Pohřeb kladenských hutí začal dávno před tím, než se Češka ujal své funkce. Odvíjel se od rozhodnutí vlády přijmout finančně velmi zajímavou nabídku tehdy naprosto neznámého Vladimíra Stehlíka, který za podnik nabídl o miliardu více, než ostatní zájemci. Roman Češka  již ve funkci předsedy zahájil v lednu roku 1996 rozsáhlý pokus získat hutě zpět a měl jistě dobrý důvod - Stehlík neplnil své závazky vůči Fondu národního majetku. Akce ale skončila fiaskem. Podnik se naprosto rozpadl a fond přišel zřejmě s konečnou platností o peníze, které měl za Poldi dostat. Tehdy se pod Romanem Češkou zakývala jeho židle poprvé a zdaleka ne naposledy. "O panu Češkovi se mi vůbec nechce mluvit. On si musí před svým svědomím zodpovědět peklo, které v Poldi způsobil. Kdyby nebyl tak aktivní, zbrklý a naivní, ta hrůza v Poldi by se nikdy neodehrála. Až jednou vyjde najevo, jak s námi tento chlapec jednal, určitě to změní jeho pověst hodného hocha, které se na veřejnosti zatím těší. Jeho výhrůžky typu buď nám vrátíte Poldi nebo vás nechám zavřít do slušné společnosti rozhodně nepatří," tvrdí nyní Stehlík. Češka vždy komentoval dění kolem Poldi jednoznačně: "Děláme, co se dá, abychom pro stát zachránili co nejvíce." Ve spleti zmatených a špatně postavených smluv se ale jeho právníci zamotali a osud hutí se neúprosně naplnil.

VEŘEJNOST TO VIDĚLA JINAK
Vladimír Stehlík se mýlil přinejmenším v jednom - za hodného hocha veřejnost předsedu Fondu národního majetku nikdy nepovažovala. Ona ho totiž dlouho vůbec nebrala na vědomí. A pokud ano, podíl lidí, kteří na něj měli příznivý názor, nikdy nepřevýšil podíl negativních hodnocení. Postupem času se tak snižoval počet občanů, kteří Romana Češku neznali: Téměř rok poté, co nastoupil do funkce to bylo podle výzkumu agentury STEM 47 procent obyvatel, přesně o rok později již jednadvacet procent a tento podíl se dál prakticky neměnil. Pikantní přitom je, že ještě v roce 1996 zůstával neznámým i deseti procentům příznivců ODA, tedy strany u jejíhož zrodu stál. Příliš trvalé popularity ovšem neměl ani v blízkém okolí.

STŘETY I ROZCHODY KONČILY DRAMATICKY
Mnohá jeho přátelství skončila hlubokým osobním i dramatickým názorovým rozchodem. Nejdramatičtější možná byla roztržka s Tomášem Ježkem, který byl jeho učitelem, a také odstartoval jeho kariéru na tehdejším ministerstvu privatizace. Právě jeho Češka v roce 1994 nahradil na postu předsedy FNM, a to po dramatických jednáních i složitých zákulisních manévrech. Ježek ho kvůli tomu nazval mladým mužem s kusadly a i nyní o něm říká: "Je mimořádně inteligentní, charakterově je to s ním však moc zlé." Mnozí jiní jsou ale naopak přesvědčeni, že tehdejší změna na postu šéfa Fondu národního majetku byla k dobrému. K nim patří i Jan Hanousek z ekonomického institutu CERGE: "Po svém předchůdci zdědil instituci, která nebyla v pořádku a dělala špatnou práci. Češka z fondu vytvořil funkční úřad, který v rámci možností plnil své povinnosti," řekl Hanousek.

NÁZORY NA PRÁCI FONDU BYLY ZNAČNĚ ROZDÍLNÉ
Názory na kvalitu Češkovy práce jsou ovšem přibližně stejně rozporné jako na jeho charakter. Práci fondu prakticky po celou dobu jeho úřadování provázela kritika, a to nejenom z opozičních stran. Největší konflikt se odehrál v červnu 1995: Tehdy poslanci schválili novelu zákona o velké privatizaci, která zakazovala Fondu národního majetku financovat veřejné soutěže a dražby z prostředků nezahrnutých v rozpočtu FNM Roman Češka tvrdil, že to znamená zastavení privatizace. V osobním dopise, o němž neinformoval ani tehdejšího předsedu prezídia FNM Jiřího Skalického, vyzval prezidenta republiky Václava Havla, aby novelu zákona nepodepisoval. Odsouzení si za to vysloužil od premiéra Václava Klause, od Jiřího Skalického i od poslanců. V nynější vládě má s mnoha ministry Češka vztahy na bodu mrazu. Vladimír Mlynář je jednoznačný: "Odchod předsedy Češky jednoznačně vítám. Byl jsem velmi nespokojený, jakým způsobem komunikoval s vládou. Když jsem ho požádal o dokumenty o sporných privatizacích řekl mi - stručně řečeno že mi do toho nic není."