Za vznikem "Ústředny pro potírání nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v ČSR u policejního ředitelství v Praze" stál legendární vládní rada Josef Vaňásek, kterého filmaři použili jako předlohu hlavního hrdiny seriálu Hříšní lidé Města Pražského. Tam mu však autor zvolil pseudonym Vacátko. - více zde
"Celý útvar tehdy tvořil on a jeho čtyři podřízení," řekl policejní historik Milan Vaněček. Jejich úkolem bylo nejen odhalovat prodej drog, ale především sledovat situaci a podávat o ní hlášení. Ta zasílali nejen českým úřadům, ale i kolegům v zahraničí.
Drogy byly za první republiky výhradně pražským problémem. Jednalo se především o kokain. Do Čech se dostával z Německa, kde se vyráběl. O tom, v jakém prostředí na něj bylo možné narazit, svědčí školní věstník z roku 1924. Radí profesorům, co se studenty, kteří od tanečnic na vysokých podpatcích a prostitutek kokain získávají a užívají.
"Mluví se i o hereckém prostředí, například Adina Mandlová v pamětech přiznala, že drogy zkusila," dodal Vaněček.
Zejména v počátku ale snaha policejních komisařů narážela na nedostatek financí. Veřejnost nepovažovala drogy za velký problém, a tak ani státní kasa na jejich boj nedávala mnoho peněz. V dobovém tisku si komisaři posteskli, že mají jen jeden dlouhý pracovní stůl a nemají ani na cesty k hranicím s Německem, odkud se k nám drogy dostávaly.
Větší zájem veřejnosti vyvolal teprve případ z roku 1937, kdy syn továrníka dovezl do nemocnice mladou pošťačku předávkovanou kokainem. Žena zemřela. I tento příběh lidé znají ze seriálu Hříšní lidé Města Pražského, jen místo pošťačky tam byla obětí učitelka.
Na výstavě ale lidé až do konce října nenarazí jen na dobové snímky nebo hlášení. Z materiálů Národní protidrogové centrály si lidé mohou na počítači vyhledat například fotografie nejrůznějších skrýší, kde lidé pašovali drogy.
"Lidé také uvidí, jak a čím naši policisté bojovali a bojují proti drogám," uvedl další z autorů výstavy Lubomír Kašpar.
Návštěvníci se budou moci posadit na lavičku v parku s pískovištěm plným nepořádku po drogově závislých. "Použité stříkačky jsme tam ale raději nedávali," vysvětlil Kašpar. Kousek dál se pak nachází lepenkové "doupě feťáků".
Expozice samozřejmě ukazuje i samotné drogy. Převládají zejména krabičky léků, které začali uživatelé drog zneužívat od konce šedesátých let. Nechybí ani ukázka "vařicího" zařízení.
Z vystavených exponátů je patrná mezera mezi obdobím první republiky a počátkem sedmdesátých let.
"Těsně po válce měli lidé jiné starosti a po roce 1948 bylo Československo hlavně tranzitní zemí. O prodej drog do Česka nebyl zájem hlavně kvůli prakticky nesměnitelné koruně," řekl Vaněček.
Zlom nastal na konci šedesátých let. Tehdy objevili uživatelé drog, jak zneužít léky, jako byl například Meprobamat.
Autoři výstavu ale nechápou jen jako ohlédnutí za osmdesáti lety práce policie v boji proti drogám. Podle nich má zároveň sloužit i jako prevence.
"Každý si může vybrat, co ho zajímá, a udělat si svůj vlastní názor na známý slogan: drogy-ne," řekl Lubomír Kašpar z Muzea Policie ČR.
