Co však bude platit na Čechy, kteří jsou ke své budoucnosti v EU podstatně skeptičtější, než byli Rakušané? Tím si teď lámou hlavu úředníci na ministerstvu zahraničí.
"Potřebujeme hlavní sjednocující logo, motiv, který by se linul celou kampaní. Chceme proto oslovit nejrůznější reklamní agentury, aby přišly s návrhy," říká Jana Adamcová z ministerstva zahraničí.
Není klasickou úřednicí užívající pro většinu nesrozumitelný žargon. Však také na ministerstvo nastoupila jako ředitelka komunikační strategie teprve nedávno. "Chceme být srozumitelní, všechno co nejvíce zjednodušit, jasně pojmenovat výhody i nevýhody, nic lakovat na růžovo. Prostě aby lidé věděli, o čem se to vlastně rozhodují," dodává Adamcová.
To je zatím v podstatě všechno. Přesnější představa o náplni kampaně, která by se měla rozjet po podpisu přístupové smlouvy příští tok v březnu, zatím neexistuje.
Ministerstvo zahraničí by sice rádo dostalo od státu na kampaň dvě stě milionů korun, zatím však není schopno říci, na co konkrétně peníze využije. Nejspíš to budou klasické billboardy, letáky až do domu, televizní spoty, část peněz půjde také nevládním organizacím.
Až nyní ministerstvo vybírá firmu, která posléze zvolí agentury, jež budou kampaň před referendem vymýšlet. Například Rakousku kampaň vytvářela jedna z největších tamních reklamních agentur. I u nás by o produkt s názvem Evropská unie byl.
"Ano zájem nepochybně máme," říká Evžen Hart, ředitel agentury BBK/TIME. Avšak strategii zatím rovněž nemá. "Není jasné zadání, a tak nemám řešení," říká.
Dvě stě milionů korun už je podle reklamních expertů částka, za kterou lze pořídit důkladně viditelnou kampaň. "Ale rozhodně by ji měli dělat zkušení profesionálové," míní prezident Asociace reklamních agentur Jiří Mikeš, kterého si ministr zahraničí Cyril Svoboda pozval na konzultaci.
Navzdory značně rozšířené nedůvěře k EU má česká vláda do určité míry usnadněnou pozici. V Česku dosud nevyrostlo silnější hnutí, které by otevřeně vystupovalo proti vstupu země do EU. Ani ODS nehodlá brojit proti vstupu do EU.
Podle místopředsedy ODS Jana Zahradila bude opravovat zkreslující proklamace vládní kampaně.
Vládu však ani nenapadlo, že by z demokratických důvodů mohla také přispět na kampaň těch, kteří se vstupem do unie nesouhlasí. Tak to bylo například před posledním rozšířením ve skandinávských zemích.
"Oba tábory dostaly tehdy stejně peněz, aby to bylo spravedlivé. A oficiální kampaň vlády byla skutečně jen informační, nikoli přesvědčovací," říká Rolf Ngström ze švédského ministerstva zahraničí.
Přestože si málokdo dnes dovolí uvažovat o jiné variantě, než je vstup do EU, sdružení Euroskeptik hodlá vládě před referendem život značně znepříjemnit. Podle publicisty Viléma Baráka je totiž nutné vyvážit nedemokratické přesvědčování vlády.
"Chtěli jsme od státu také příspěvek 140 milionů korun, ale byli jsme odmítnuti," říká Barák. A tak hodlá našetřit alespoň na pár inzerátů v novinách. To v Norsku si odpůrci EU na nedostatek peněz stěžovat nemohli.
Tamní ropné a olejářské firmy neměly zájem o vstup do unie, a tak sdružení Ne EU mohlo v roce 1994 rozjet velkolepou kampaň na záchranu Norska před panovačným Bruselem.
"Byli jsme všude v ulicích, na vesnicích, v přístavech, rozdávali jsme tisíce kopií našich denních novin a vyhráli jsme," říká Sigbjorn Gjelsevik ze sdružení Ne EU, které nadále organizuje kampaň zaměřenou proti případné myšlence, že by Norsko jednou mohlo do unie vstoupit.
