Do projektu Krajina za školou se od roku 2005 zapojily desítky základních i středních škol v Česku. V České Třebové školáci zachytili proměnu železničního nádraží, chomutovští žáci zase zmapovali běh času v Krušných horách (více o Krajině za školou v ČR čtěte zde).
Před dvěma lety se projekt rozšířil do zahraničí. "Chtěli jsme pokračovat a přemýšleli jsme jak. Z evropských sociálních fondů totiž nemůžete ten samý projekt financovat dvakrát. Expanze do zahraničí byl způsob, jak projekt udržet při životě," vysvětlil Ondřej Matějka z občanského sdružení Antikomplex, které se věnuje hlavně tématu odsunu sudetských Němců.
kRAJINA ZA ŠKOLOU V ZAHRANIČÍFOTOGALERIE: Jak zachytili proměny krajiny v cizině?      |
Antikomplex získal 18 tisíc eur a oslovil zahraniční partnery. Krajina za školou zaujala v Německu, Británii, Maďarsku, Polsku, Litvě, Lotyšsku, Turecku a na Slovensku. Zajímavé bylo podle Matějky sledovat, jak český projekt pojali v různých zemích po svém.
Sudetská zkušenost v Turecku: arménský kostel
V Turecku se do poznávání svého okolí pustily ženy v domácnosti společně s mladými dívkami z města Akcaabat na břehu Černého moře.
Opuštěný kostel po arménských křesťanech. Dříve opomíjený, dnes je postupně opravován jako kulturní památka, Akcaabat, Turecko.
"Mají tam zaniklý polorozbořený kostel po Arménech, který se teď opravuje. Je to typický 'sudetský příběh': křesťanský kostel, který byl v muslimském světě opuštěn a chátral. Teď už ho lidé nevnímají z hlediska nepřátelství, ale jako kulturní památku," uvedl Matějka.
CO JE SMYSLEM PROJEKTU?Prvním úkolem studentů, kteří se v ČR zapojili do projektu Krajina za školou, bylo vyhledat historické snímky a stejná místa zachytit v jejich dnešní podobě. Druhým krokem bylo popsat, jak se změnila. Studenti se tedy do projektu aktivně zapojují, vydávají se do terénu, fotí, hledají pamětníky, shánějí staré fotografie, zjišťují, jaká je historie objevených míst. |
Úplně jinou zkušenost mají děti v Anglii. "Ve Velké Británii zjistili, že se tam vlastně nic moc nemění. Když byla někde stará chatrč, tak je tam stále, jen trochu jinak vypadá," uvedl Matějka.
V anglickém Bristolu se projektu ujalo komunitní centrum pro mládež, které sídlí v ulici Stapleton. Podle britských médií je to jedna z nejnebezpečnějších ulic. Je dlouhá tři kilometry a žijí tam převážně přistěhovalci.
Uchopit Krajinu za školou klasicky, tedy pomocí dvojic fotografií z různé doby, tamním dětem moc nešlo. Rozhodly se proto, že zdokumentují jen současnost. "Nafotili například sérii vývěsních štítu obchodů s potravinami v různých jazycích. Rozhodli se objevit kouzlo té diverzity," doplnil Matějka.
V Lotyšsku byl o projekt velký zájem, zapojilo se asi čtyřicet škol. "Partnerem byly neziskové organizace zabývající se životním prostředím a děti tu mapovaly například zaniklé rybářské osady," popsal Matějka. V Litvě se zase zajímali o železnice.
Projekty do škol: v Německu sci-fi, v Anglii už to znají
Oproti Česku, kde se do projektu pouštěly školy, se například v Maďarsku stalo partnerem projektu vzdělávací oddělení budapešťského Ludwigova muzea, v Turecku to bylo centrum pro celoživotní vzdělávání, v Německu kluby pro mládež.
Kostel v prachu, město pod vodouŠkoláci fotili proměny Česka. Podívejte se na sérii snímků
|
"U nás je úplně normální, že neziskovka osloví školu s projektem a začne s ní spolupracovat. V Německu se ale tímto způsobem téměř nelze do školy dostat, to jim připadá jako totální sci-fi. Spolupracovali jsme proto s kluby pro mládež," vysvětlil Matějka.
Ve Velké Británie jsou zase napřed a projektová výuka, kdy děti samy po něčem pátrají a která v Česku nyní zaznamenává velký boom, je už tolik neoslovuje. V Polsku je zase podobných projektů tolik a konkurence je tak veliká, že je tam těžké s něčím uspět.
Partneři z ciziny nyní posílají do Antikomplexu své verze Krajiny za školou. "Vytvoříme z nich postery, které je možné použít jako výstavu," uzavřel Matějka.
