Neuplynulo ani devět celých let a Českou republiku postihla třetí velká povodeň. Je to výjimka? Nebo jenom obvyklý klimatický výkyv, který se dal očekávat? Podle dlouholetého upozorňování odborníků jsme měli být na něco podobného připraveni.
"Nevím to jistě a nemohu to zaručit, ale myslím, že v tomto dejme tomu třicetiletém klimatickém cyklu zažijeme ještě dvě až tři menší a jednu hodně velkou povodeň," napsal koncem srpna 2002, po obrovských záplavách v Čechách, přední český geolog Václav Cílek, který se tomuto tématu věnuje.
Zda se u nás právě teď odehrává ta "opravdu velká povodeň", jak ji Cílek předpovídal, je otázka. Zatím to vypadá, že bohužel můžeme očekávat v dalším období přírodní pohromy daleko většího rozsahu.
Zvyknout si na velké záplavy je věc psychologicky nesmírně komplikovaná. Zejména v přírodních podmínkách, v nichž žijeme, protože zcela extrémní výkyvy počasí s vážnými následky nejsou to, co se dá přímo s naší zeměpisnou šířkou a délkou spojovat.
I proto nás jakékoli větší odchýlení od průměru neustále překvapuje. Nejinak je tomu i v těchto dnech. Jenže extrémy v tomto směru se mohou stát běžnou součástí našeho života.
Bude povodeň každý rok?
Česko podle expertů nebude samozřejmě nikdy místem, kde budou lidé pociťovat pořád se opakující zemětřesení jako v Japonsku či hurikány jako v některých částech Karibiku a USA.
"Nemůžeme dost dobře říct, že se v klimatu střední a západní Evropy střídá vždy třicet suchých a třicet vlhkých let. Je mnoho výjimek, ale statistika posledního tisíciletí ukazuje střídavé křivky každých 20 až 40 let," píše geolog Cílek ve zmiňovaném článku.
"Většina 19. století byla ve znamení zvýšené povodňové aktivity, většina 20. století zase ležela v mimořádně dlouhém období povodňového klidu, během kterého vyhasla naše povodňová paměť. Zdá se, že došlo ke zdvojení obvyklého cyklu, což se stává," uvádí Cílek.
"Série povodní ukazuje, že klid je za námi a že jsme vstoupili do období povodňové aktivity. Podle všech omylných statistik, které však mají pro různé evropské řeky podobný průběh, by mělo trvat další dvě až čtyři desetiletí.“
Pokud má Václav Cílek pravdu (a ono se ukazuje, že ji spíše ve svých předpovědích měl), tak naši zemi čeká nelehké období. Přitom odborníci některé nadnesené úvahy veřejnosti krotí.
Například správce meteorologické stanice v Rožmitále pod Třemšínem Hubert Hoyer nepovažuje, na rozdíl od mnoha obyvatel země, ani letošní zimu za nijak extrémní.
„Neobvyklá byla snad jen délkou, ale rekord nepřekonala. Ani mrazy nebyly tak velké, jen výška sněhu byla výjimečná. Neviděl bych v tom žádnou obrovskou zvláštnost. Spíš jsme jen odvykli,“ řekl minulý týden agentuře ČTK.
Shrnuto: Češi si budou muset "obnovit" povodňovou paměť, což po velkých záplavách v letech 1997, 2002 a 2006 už nebude tak složité. Stejně jako si asi budeme muset zvyknout na daleko větší nevyzpytatelnost zimního počasí.
Částečná obrana existuje
Tři extrémně velké povodně v poměrně rychlém sledu však povedou zcela jistě k zásadně jinému vnímání těchto katastrof. Zejména donutí vládu, příslušné úřady i obyčejné lidi, aby se s nepředvídatelnými vlivy počasí i v českém prostředí dopředu počítalo.
Každé neštěstí, bohužel, je k něčemu dobré. Důkazy? Při záplavách v roce 1997 přišlo o život 50 lidí, v roce 2002 17 osob.
Jistěže se to úplně nedá srovnávat, ale i v těchto dnech vidíme, že naprostá většina obyvatel je daleko opatrnější, nebrání se evakuaci, jsme na situaci lépe připraveni.
Nikdo si to sice nepřeje, ale začínáme si na povodně zvykat.
