Z toho pramení posílené sebevědomí vysídlenců, kteří mají po letech své želízko v ohni. Na post premiéra kandiduje Edmund Stoiber, dlouholetý obhájce jejich zájmů. K němu sudetští Němci zbožně vzhlížejí v přesvědčení, že k nim nebude tak macešský, jako byl Schröder.
Letošní setkání bývalých krajanů proto nebylo jenom demonstrací známých požadavků. Ukázalo, jakou alergii a emoce může vyvolat i pouhé pošeptání několika jmen. Zeman, Klaus, na seznamu je už i Špidla, ale také Verheugen či Schröder. Ale především Beneš. Pro některé Čechy hrdina, pro Němce zločinec.
Zrušte dekrety, neslavte genocidu, hřmělo Norimberkem. Nakonec i ministr vnitra Schily jako zástupce vlády vyzval Prahu ke zrušení dekretů. Ačkoli k nelibosti davu dodal, že Česko bude do unie přijato bez podmínek a že Češi byli první, kdo byli vyhnáni. V roce 1938.
Ostrá slova na adresu naší politické špičky nebyla překvapením. Ostatně munici letos dodávala Praha osobně. A i kdyby Němci náhodou zapomněli na vyhrocený spor, připomněl jim to přímo v den zahájení místopředseda vlády Špidla, když pro německý list označil odsun za zdroj poválečného míru.
Lze však omluvit rétoriku předvolební situací v obou zemích? Vyhraje-li Stoiber, může si dovolit zabrzdit rozšíření EU? Nebude mít jako premiér země s masovou nezaměstnaností jiné starosti? Bude moci zpochybnit strategický zájem Německa, jakým je posunutí hranic EU na východ? Lze snad spoléhat na biologické vyřešení sudetoněmecké otázky?
Odpovědí může být nástup mladší generace, která vyhnání nezažila a která je někdy radikálnější než pamětníci. Odpovědí je diskuse v Německu o vyhnání jako bezpráví. Stejně jako jsou požadavky vysídlenců zakotveny v programu CDU/CSU. I díky českým politikům.
Přejít tedy krizi mlčením, nebo novými výpady? Zamést problém pod koberec, či zůstávat na barikádách a nekomunikovat? Češi si mysleli, že z tohoto trvalého mračna už pršet nebude. Ovšem na to spoléhat nelze. Vždyť evropské právo Benešovy dekrety akceptovat nebude a komunikovat se musí.
