Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Češi mohou pro sebe objevit španělského mistra - fotografa Marína

  15:40aktualizováno  15:40
Česká republika je první zahraniční zemí, v níž Cervantesův institut mimo španělské území vystavuje tvorbu Luise Ramóna Marína (1884–1944). Při spatření těch snímků nelze než říct: je to pro nás čest. Zhruba šest desítek záběrů skýtá v nejlepším slova smyslu podívanou, při níž jednak můžeme obdivovat autorovo obrazové mistrovství jako takové, jednak nám naskakují české asociace umělecké i politické.

Americká herečka, tanečnice a zpěvačka Josephina Bakerová v šatně; Madrid 1930 | foto: Luis Ramón Marín

Před deseti lety se česká veřejnost dozvěděla, že během rekonstrukce domu ve Vodičkově ulici v Praze, kde v období 1880–1948 sídlil ateliér Langhans, byl učiněn pozoruhodný nález. V zaprášené skříni přečkalo budování světlých zítřků na šest tisíc negativů s portréty jak řadových občanů, kteří se do ateliéru přišli nechat zvěčnit, tak elit domácích i zahraničních, pokud tedy do Prahy a k Langhansovi dorazily. Začalo se s restaurací negativů a s postupným zveřejňováním obrazového dědictví z Vodičkovy 37.

O výstavě

Marín

Fotografie 1908-1940

Cervantesův institut (Na Rybníčku 6, Praha 2).

Výstava trvá do 16. dubna 2010, vstup na ni je volný, otevřena je ve všedních dnech od 13 do 18 hodin.

Španělsko zažilo ve dvacátém století rovněž desítky let temna, byť dostalo jinou podobu než německá okupace a posléze stalinistická vláda v Československu. V roce 1939 se vlády nad Madridem ujal režim generála Franka. Jedním z důsledků bylo poničení obrazové paměti země. A když Frankův režim v sedmdesátých letech konečně padl, obrazová paměť se na Pyrenejském poloostrově obnovovala podobně jako u nás. A patřily k té obnově i nálezy, které nám mohou připomínat objev u Langhanse.

"Žádná jiná disciplína tvořivého umění nebyla zasažena tak jako ta oblast, kterou rozvíjeli fotografové z generace našeho autora," podotýkají Rafael Levenfeld a Valentín Vallhonrat, kteří zpracovávali Marínův archiv. "Zmizely tituly novin, v nichž pracovali, v mnoha případech zmizely celé podniky, autoři byli vystaveni pronásledování, jejich archivy byly zabaveny, rozprášeny a v mnoha případech zničeny. Negativy odevzdané novinovým podnikům potkal osud jejich titulů." Takže i "nějaký" Marín byl zapomenut.

Autoportrét; Madrid, 1928

Autoportrét; Madrid, 1928

Hodná dcera

Co se však nestalo! - L. R. Marín fotografoval mimo jiné pro společnost Telefónica. V jejím obrazovém archivu hledali citovaní Levenfeld a Vallhonrat v 90. letech snímky fotografa zvaného Alfonso a naráželi i na Marínovy práce. Netušili, o čí snímky jde. Začala mravenčí dohledávací a restaurátorská práce. Zatímco totiž v obrazovém archivu Telefóniky se nacházely jen dobové zvětšeniny, vyšlo najevo, že fotografova dcera Lucía Ramón Plá schraňuje otcův archiv originálních negativů doma. Ten pak předala do Nadace Pabla Iglesiase (zakladatele Španělské socialistické dělnické strany). Šlo o osmnáct tisíc negativů, většinou o skleněné desky, plus některé další, méně početné položky.

To všechno, a hned třikrát, Levenfeld a Vallhonrat kus po kuse prošli. Vybrali 4800 záběrů, které se jim zdály "technicky správné, schopné obnovení, s tóny schopnými vyvolání a rozeznatelným obsahem". Z tohoto materiálu pak další a další selekcí, skenováním, opravami a vytištěním digitálních zvětšenin vznikla výstava i kniha; vázaná, dobře vytištěná publikace je v Cervantesově institutu ke koupi za velmi lidových sto korun a návštěvník obdrží i brožuru s překladem většiny textů z ní.

Pohlédni zde

Základní seznámení se s Marínovou tvorbou umožňuje i internet, na následující adrese klikněte na políčko La exposicion:

www.fundacion.telefonica.com/arteytecnologia/exposiciones/marin/

Levenfeld a Vallhonrat nezastírají, že výsledný soubor je "jejich" Marín, že to skutečné dílo leží v autorově archivu, oni jen vybírali a pracovali podle určitých zásad, které také v katalogu vysvětlují. Na druhou stranu, podotýkají, každý archiv zůstává nehotový, dokud s jeho plody nevejde v kontakt divák.

Neznal hranic

Česká fotografie nemá žádného svého Marína, rozuměj univerzálního fotografa, který by se během prvních čtyř desetiletí minulého století naprosto suverénně pohyboval mezi rozličnými vrstvami společnosti a byl schopen tvorby portrétní, reklamní a samozřejmě reportážní fotografie v takovém rozsahu a v takové kvalitě jako milovník technického pokroku Marín. Španělsko ovšem, což lze vyčíst z jeho záběrů i bez znalosti moderní španělské historie, bylo v té době dynamickou zemí, v níž se mohutně střetávaly tradice, primárně odvozené ze silného katolictví, s modernitou technické civilizace a se sociálními konflikty z toho vyplývajícími. Energie pohybu i protipohybu neměla tu zdrženlivost co u nás. Všeho tam bylo víc: zabitých, sirotků, demonstrací, lidí v davech, střelby; ale i třeba herců na jevišti a pompéznosti. Marín tomu všemu uměl naslouchat s kontrolovanou vášní pracovitého, cílevědomého svědka, který se umí jednou dostat do blízkosti a soukromí královské rodiny, podruhé mezi proletariát v madridských ulicích.

Král Alfonso XIII. hledí na Madrid, rok 1929

Král Alfonso XIII. hledí na Madrid, rok 1929

Nejstarší Marínovy snímky pocházejí z konce prvního desetiletí minulého století. Technicky jsou samozřejmě limitovány tehdy dostupnými přístroji a materiály (digitální zpracování se citlivě snaží působit v intencích předlohy), ale obrazově předbíhají svou dobu. Marín, tenkrát ještě ne třicetiletý, už byl vynikajícím pozorovatelem se smyslem pro působivou kompozici, kterou při prohlížení prakticky nevnímáme, ale ona "tam je". Účinná, dodnes podmaňující jednoduchost je však, podotýkají zde zmiňovaní znalci jeho díla Levenfeld a Vallhonrat, výsledkem nesčetných variací, opakovaných expozic. Rozhodující okamžik, pojem zavedený následující fotoreportážní generací Henriho Cartiera-Bressona, není u Marína bressonovsky polapený, bleskově vytažený z reality, nýbrž je ze skutečnosti vytvarován, vydestilován, někdy očividně inscenován.

Pláž v Biarritzu, 1924

Pláž v Biarritzu, 1924

Protože však řadoví lidé v první třetině minulého století v sobě vesměs ještě nesli - oproti nám - určitou obrazovou negramotnost či nevinnost, působí na Marínových fotografiích nestrojeně, ačkoliv dívají do objektivu. Respektive: působí tak přirozeně právě proto, že se do objektivu dívají. Ještě totiž nedokázali zobrazovací techniku ošálit jako my, v jejich upřenosti leží více pravdivosti než v hrané spontánnosti dneška, kdy se řada z nás umí před objektivem lichotivě nastavit, byť se tváříme, že jsme ztělesněný odvaz. 

Vše výše řečené ovšem u Marínových děl platí jen do druhé poloviny třicátých let, konkrétně do těch okamžiků, než začal dokumentovat projevy a následky občanské války se zástupy uprchlíků, se zabitými a zraněnými. To už měl u sebe moderní kinofilmový přístroj a exponoval momentky, které technicky nedosahují parametrů záběrů z předchozích mírových časů, jakkoliv dramatických. Najednou tu jsou zrno a neostrost, syrovost. Tyto události také symbolicky i fakticky uzavřely Marínovo dílo, ostatně nedlouho po nich zemřel. A autor se vrací na scénu až nyní, a to triumfálně.

Létající balóny v Madridu, rok 1913

Létající balóny v Madridu, rok 1913

Autor:


ZPRÁVY: Babiše překvapuje urputnost policie při další žádosti o jeho vydání



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN půjdou společně. Vést Sněmovnu Fiala nechce

ODS. TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN se dohodly na společném postupu při formování...

Čtyři strany ve Sněmovně - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN - se domluvily na společném postupu při formování Sněmovny a...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Edvard Beneš před svou vilou

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.