Členové expedice - už patnácté zahraniční výpravy jindřichohradeckého Klubu historie letectví - budou pátrat v okolí dolnosaské vesnice Anderville poblíž nizozemských hranic.
Letoun WellingtonDvoumotorový bombardér dlouhého dosahu, nesl dvě tuny pum. Britové ho používali hlavně pro noční nálety. Palubní výzbroj tvořilo šest kulometů Browning ráže 0,303 palce - dvojčata v přední a zadní věži a po dvou kulometech lafetovaných na bocích. Letouny měly odolnou geodetickou konstrukci trupu, přesto v náletech na dobře bráněné Německo utrpěly značné ztráty. |
"Chceme se tam setkat s pamětníky, kteří mohli sestřelení letounu, po jehož ostatcích pátráme, zažít," řekl ČTK člen klubu Vladislav Burian. S kolegy během jedenáctidenní výpravy zamíří i do Lucemburska a Belgie, kde se hodlají setkat s tamějšími kolegy.
Poslední let wellingtonu KX-L
Wellington letců z československé 311. bombardovací perutě RAF se na svůj poslední let vydal 15. září 1941. Pět minut před osmou hodinou večer zmizel v mlze nad letištěm East Wretham. Cílem byl Hamburk a jeho ponorkové doky. Britové tehdy do důležité akce vyslali celkem 169 bombardérů s nákladem výbušných i zápalných pum.
Na palubě KX-L byli piloti Vilém Soukup a Ján Miklošek, navigátor Mojmír Sedláček a radiotelegrafista Antonín Zimmer. O kulometné dvojče v přední věži se staral Zdeněk Babíček, vzadu hlídal přes mířidla browningu oblohu Alois Jarnot.
Podle některých zpráv měl před startem Ján Miklošek zlé tušení. "Všiml jsem si, že se Janko před odchodem nějak dlouho probírá svými věcmi. Povídá: 'Oldo, ty boty ti asi budou malé.' Ležel jsem na posteli a četl nějakou knihu. Až když dořekl celou větu, uvědomil jsem si její obsah. Vyskočím z postele, dívám se na něj překvapeně. 'Co blázníš, člověče?' Smutně se na mě podíval, ten pohled hovořil za vše," vzpomínal další pilot, Oldřich Hlobil.
311. peruť RAFSlavná "třistajedenáctka" byla jedinou bombardovací československou perutí v britském Královském letectvu. Od září 1940 do dubna 1942 uskutečnila přes tisíc bojových vzletů. Z celkem 53 osádek bylo zabito či zajato 22. Její činnost inspirovala uměleckou tvorbu, například román Nebeští jezdci. |
Když se ale ráno probudil, Mikloškova postel byla prázdná. Ve vedlejší ubikaci spával první pilot letounu Soukup. Hlobil vběhl dovnitř - i zde se pohledy letců smutně upíraly k prázdné palandě.
Wellington se šestičlennou posádkou se nad městem Lingen dostal do palby protiletadlového dělostřelectva, přičemž není zcela jisté, zda už při cestě nad Hamburk, nebo při návratu. Dostal zásah a někteří letci viděli nešťastný letoun padat v plamenech.
Posádka zřejmě nestihla vyskočit. Na zemi se podařilo identifikovat jen těla Zdeňka Babíčka a Mojmíra Sedláčka. Všech šest letců bylo pohřbeno na vojenském hřbitově v Lingen-Ems, po válce jejich těla převezli do společného hrobu na velký hřbitov v Reichswaldu.
"Je to jediná československá posádka bombardovacího letounu, která je kompletně pohřbená v Německu," řekl iDNES.cz historik Jiří Rajlich.
Tuším, co mi nesete
Po válce připadl smutný úděl hovořit s matkou Antonína Zimmera stíhači Františku Fajtlovi. O setkání vypráví ve své knize Vzpomínky na padlé kamarády.
"Potkal jsem ji na náměstí se zelenými kaštany, které její syn tak miloval. 'Tuším, co mi nesete,' řekla. V její tváři jako by přestala proudit krev. Zarmoucená žena, která na svého syna čekala trpělivě několik let v koncentračním táboře, usedla v kuchyňce na svou židli, složila bledé ruce v klín a slabým hlasem pronesla: 'Víte, Františku, já si myslím, že všichni tady máme svůj úkol. Když ho splníme, musíme odejít...'"
