Kolikátou sezonu se chystáte odsloužit v Chorvatsku?
Spolupráce začala už v roce 2008. Já měl tu čest působit ve společných hlídkách od samotného počátku bez přerušení, takže je to moje jedenáctá sezona. České hlídky jsou tam v průběhu července a srpna, každá jeden měsíc. Po měsíci následuje vystřídání.
Vypadá to jako služba snů, zajet si v létě na měsíc k moři. Podle čeho se policisté na chorvatskou misi vybírají?
Byl to nápad chorvatské strany. Oslovili Policii České republiky, zda by neměla zájem o spolupráci na projektu pod názvem Bezpečná turistická sezona. Kromě českých policistů slouží v Chorvatsku ještě společné hlídky ze Slovenska, Polska, Německa, Itálie, Francie, Bosny a Hercegoviny. Policista především musí prokázat dobrou znalost chorvatského jazyka a hodnotí se i jeho dosavadní působení u policie.
Vy mluvíte chorvatsky dobře?
Otec pocházel ze Srbska, maminka je Češka. Narodil jsem se tady, ale od mých šesti do osmnácti let jsme žili v Srbsku. Chorvatsky rozumím dobře, protože rozdíl mezi srbštinou a chorvatštinou není velký. Na relativně malém území, jako je Balkán, je mimochodem víc nářečí než kdekoliv jinde v Evropě. Všude vám rozumí, ale velice snadno se dá odhadnout, z které části bývalé Jugoslávie pocházíte.
Kde přesně sloužíte?
Nejvíc Čechů jezdí do střední Dalmácie. Podle toho jsou samozřejmě vybrané lokality, kde společné chorvatsko-české hlídky působí. Jsme v Šibeniku, ve Vodici a já s kolegou v Omiši, kterou najdete mezi Makarskou a Splitem.
Kde v Omiši bydlíte?
V hotelu nebo v soukromých apartmánech. Chorvatská strana zajišťuje plnou penzi.
Sloužíte celou dobu na souši, nebo se dostanete i k moři?
V podstatě jsme na souši, ale nejsme pořád na jednom místě. Abychom byli vidět i v jiných destinacích, sloužíme třeba jeden celý den ve Splitu, na Makarské, na letišti ve Splitu nebo jedeme na střídavý pobyt. Takže se svezeme trajektem na ostrov Brač nebo Hvar, kde sloužíme jeden den s místním takzvaně kontaktním policistou, který je zkušený, zná zdejší lidi a je to takový prostředník mezi policií a veřejností. Neměl by dávat pokuty, ale jinak řeší všechno. Taky se pro nás zastaví pobřežní hlídka s člunem a kontrolujeme na moři, jestli turisti nepřekračují vyznačenou zónu pro plavce, zda mají předepsané doklady pro řízení motorových člunů a vodních skútrů a dodržují pravidla bezpečné plavby.
Můžete se alespoň vykoupat?
Ve volnu jistě. Jenže jak většinou chodíme celý den pěšky, doma si pak dám sprchu a nemám moc chuť jít znovu na sluníčko. Ale jeden z našich nadřízených nám sám kdysi řekl, že kdyby se dozvěděl, že jsme nevyužili příležitost se vykoupat, tak by nás snad i potrestal. Takže zaplavat si jdu, ale pořád musím mít telefon u sebe. Na pláž musíme ve dvou a jeden z nás hlídá u obou telefonů. Musíme být nonstop 24 hodin k zastižení, mobilní telefony se nevypínají.
Takže si nemůžete dát ani skleničku?
Neměli bychom, protože nevíte, kdy vás zavolají. Osobně mi to nevadí, jelikož se s alkoholem moc nekamarádím.
Darko Stankovič pomáhal českým turistům v Chorvatsku už v roce 2011:
15. července 2018 |
Jak na vás čeští turisté reagují?
Je pro ně zajímavé, že vidí v cizím státě českou uniformu. Minete je a slyšíte: Hele, to byl náš, to byl Čech! A ten druhý často odpoví: Prosím tě, co by tady dělal!
A když vás nakonec osloví?
Stává se, že turistům něco vysvětlujeme a vidíme, že poslouchají jen tak na půl ucha. A jakmile skončíme, hned na nás skočí: Můžeme se s vámi vyfotit? A pak se kolem nás naskládá celá rodina.
V PĚTI ČÍSLECH
|
Vadí vám to?
Vůbec ne, jsme rádi a jsme zvyklí, že působíme trochu i jako turistická atrakce. Někteří nás už poznávají, protože jezdí roky na stejné místo.
Jaké pravomoce má český policista v Chorvatsku?
Pravomoc v podstatě žádnou nemá. Řídíme se chorvatskými zákony, sloužíme beze zbraně a donucovacích prostředků, ale jsme stejně chráněni jako chorvatští policisté. Můžeme zasáhnout ve vyhrocených situacích, jako je nutná obrana a krajní nouze. Jsme tady proto, abychom kolegům a občanům usnadnili komunikaci, vysvětlili jim, jak se co bude řešit. Naší nejdůležitější pomůckou je mobilní telefon a poznámkový blok.
Co nejčastěji řešíte?
Tlumočíme při drobných přestupcích v dopravě, malých dopravních nehodách, ztrátě či odcizení věcí a dokladů, poskytování informací různého charakteru. Když se dostanou turisté k přestupkovému soudu, jedná se v chorvatštině.
Na co se vás turisté nejčastěji ptají?
Na všechno možné. Na sjízdnost cest, kde jsou dopravní problémy, kolony, kde si za nejlepší kurz vyměnit peníze, jakou restauraci bychom doporučili, na turistické atrakce, kde zaparkovat, jízdní řád MHD nebo i na počasí. Přes službu 112, která funguje i v zahraničí, nebo 192, což je obdoba naší 158, můžeme zajistit třeba odtah na dálnici. Někdy pomáháme sehnat ubytování na místě a podobně.
To můžu přijet a chtít po česko-chorvatské hlídce, ať mi najde bydlení?
Stává se to výjimečně. Nedávno jsme sháněli ubytování pro turisty, kteří přijeli s velkým psem na každoroční výstavu psů, která se tu koná. Nakonec se nám je podařilo ubytovat v autokempu.
Jakou máme v Chorvatsku pověst jako turisté?
České turisty hodnotí jako vzorné a bezproblémové. A to nejen policisté, ale i občané. Do Chorvatska každý rok míří šest set až osm set tisíc českých turistů, takže se ve statistikách zákonitě objevíme, ale všeobecně jsme opravdu velice ukáznění.
Jsou Češi na něco specialisty?
Jednu dobu se o Češích říkalo, že jsou to dobrodruzi a nebojácní turisté, kteří se vydávají na túry i na moře, aniž by na to byli pořádně vybaveni. Ano, většinou to zvládnou, ale pak jsou případy, kdy to dopadne hůř. Pěší túra v Chorvatsku možná nevypadá na první pohled tak náročně, jste dole u moře a vyšlápnout nějaký ten kopeček vypadá snadně. Ale je tady jiné podnebí a přímá cesta tam nevede. Jsou to většinou turistické kozí stezky, ráno je jiné počasí než o pár hodin později, kdy lezete na horu vysokou třeba tisíc metrů a slunce praží. U moře nejsou lesy, na které jsme zvyklí, takže se není ani kam schovat do stínu. Terén je nepřístupný a těžký.
Jste často u takových dramatičtějších případů?
My se k tragickým případům často nedostaneme, ale jednou nás angažovali, když jsme tlumočili paní, která přišla oznámit, že se její manžel vydal na pěší túru a už se nevrátil. Bohužel pán túru nezvládl a později se našel mrtvý. Zemřel na vyčerpání.
S těmi horami jste mě překvapil, čekala jsem, že se tady odehrávají spíš dramata na moři.
Ale ano, to samozřejmě taky. Chorvati říkají, že jejich moře je jako sklenička s vodou. Čistá, průhledná, mírná, žádné vlny. Ale to právě může mást. Pořád je to moře. A jakmile se dostanete dál, mořský proud vás táhne od břehu. Rukama na matračce to rozhodně neupádlujete a můžete se dostat na otevřené moře. Ve střední Dalmácii jsou všude ostrovy, které se zdají být blízko.
Jasně, takže mě napadne, že tam přeplavu jako na Mácháči.
Přesně tak. Stává se, že to zdatní plavci přeplavou, ale nejužší místo mezi Bračem a pevninou od Splitu až k Makarské je osm kilometrů. To není málo ani pěšky. K tomu máte ještě mořský proud a vlny. Stane se, že turisty uprostřed moře najde nějaká loď. Naloží je, vezmou je na druhou stranu a tam začnou shánět pomoc, jak se dostat zpět. To jsou ty lepší případy.
Co je nejčastější příčinou úrazů?
Rozhodně zdravotní důvody. Když se podíváte na místní obyvatele, taky se nechodí v poledne opalovat a raději se schovají do stínu. Proto jsou takoví zpomalení. Každý vám řekne, jasně, to není problém, ale udělají to zítra nebo pozítří. To prostředí je prostě takové, protože fungovat v takovém horku je náročné. A když má někdo zdravotní problémy, jde si zaplavat do moře, což mu taky vezme sílu, a pak si lehne na prudké slunce, je organismus přetížený. U lidí se srdečními a jinými zdravotními problémy to znamená riziko.
Jak se v Chorvatsku řeší drobné dopravní přestupky?
Hodně věcí se vyřeší domluvou. Nejmenší pokuta je tři sta kun, což je zhruba tisíc korun. Když zaplatíte u určitých přestupků na místě blokově, platíte jen padesát procent pokuty. Zaplatit můžete i složenkou, se kterou vás pokuta bude stát dvě třetiny z její celkové výše. Částku si musíte vypočítat sami a zaplatit můžete na poště nebo v bance.
Co když nezaplatím a odjedu?
To bych nedoporučoval. Je čím dál běžnější, že přestupek ze zahraničí dohledá viníka i v Česku.
Jsou nějaké rozdíly v postupech?
Například když nesouhlasíte a nezaplatíte pokutu na místě, může se stát, že vám zabaví doklady. Všechno se posílá okamžitě na soud. A za vozidlo zodpovídá majitel. Když na radaru překročíte rychlost, pokuta se posílá majiteli vozidla. Pokud neřídil, má povinnost říct, komu auto půjčil. Když to odmítne sdělit, jde pokuta za ním.
Jak je to s alkoholem?
Chorvatské zákony dovolují mít v krvi půl promile, takže jednu skleničku si dát můžete. Ale při nehodě je jakýkoliv alkohol přitěžující okolností. U profesionálních řidičů to ovšem neplatí a žádná tolerance není.
Jak to probíhá, když se například dostanu až k přestupkovému soudu?
Řeknu vám takový případ. Na přechodu přecházel pán s paní. První auto zastavilo, druhé nedobrzdilo a nabouralo to první. Kvůli nárazu první auto ještě popojelo a srazilo tu paní. Pár na přechodu byli Němci. V prvním autě byl Polák, za ním Slovák. Paní z Německa odešla se svým partnerem s tím, že se jí nic nestalo. Jenže manželka slovenského řidiče si způsobila menší zranění a jela raději do nemocnice. Nestalo se nic závažného, ale muselo se to řešit u soudu, kde jsme tlumočili. Soudce to vyřešil šalamounsky. Muže z Polska zprostil viny, muž ze Slovenska dostal banální pokutu. A na závěr si soudce vzpomněl, že měl v bývalém Československu známé, a začal zpívat údajně českou nebo slovenskou píseň. Pak pozdravil a rozloučil se. Vy jste pochopil, proč soudce zpíval?, ptal se mě na chodbě slovenský turista. Já mu nerozuměl, vysvětloval jsem, ale myslím, že se snažil zpívat nějakou slovenskou nebo českou píseň.
Takže u soudu bývá veselo?
No zase tak moc ne. Toto byla výjimka. Chorvati jsou hodně hákliví na to, jak přijdete k soudu oblečení, určitě se nedoporučuje chodit v plážovém. A taky se nevyplácí soudci skákat do řeči. Pokud ho budete neustále přerušovat, může vám dát pokutu za pohrdání soudem.
Co se ještě nevyplácí?
Když se něco stane, třeba jen drobná kolize na parkovišti, tak zkoušet to uhádat s místním občanem. Vždycky turistům doporučujeme, aby se snažili situaci spíš uklidnit, protože jinak to většinou vygraduje a je to ještě horší. Je jasné, že místní drží při sobě. A turista si často myslí, že i policista je na jejich straně. Byl jsem u strkanice na parkovišti, kdy Čech obvinil místního řidiče, že mu poškodil vozidlo. Místo aby zavolal policii, snažil se to vyřešit sám. Nakonec byla stejně přivolána hlídka. A skončilo to tak, že Čech musel na jednu noc do cely na policejním oddělení, protože byl agresivní, byl mu naměřen alkohol, což mu nejvíc přitížilo. Čech se rozčiloval, že nic neudělal, a ještě ho zavřou, manželka začala brečet... A už tu situaci nikomu nevysvětlíte.
Jak to dopadlo?
Manželce vysvětlili, že manžel prostě přespí jednu noc jinde a zítra ho pustí. Druhý den se šlo k přestupkovému soudu. Čech dostal pokutu za rušení veřejného pořádku, Chorvat taky a bylo to.
Na co si ještě dávat pozor?
Chorvati jsou hodně všímaví k dětem. Rozhodně se nemusí vyplatit plácnutí, větší výprask už vůbec ne. Tam vidíte, že se dospělí snaží dětem domlouvat, vysvětlit jim, aby se takhle nechovaly, ale nikdo na ně nevztáhne ruku. Alespoň ne tak, aby to bylo vidět na veřejnosti. Měli jsme i případ, že místní nahlásili českého turistu. Jeho dcerka asi zlobila, tak jí naplácal. Případ šel až k soudu, zapojovalo se do toho i konzulární jednatelství ve Splitu a soudkyně to vyřešila hodně velkou pokutou.
Co byste všem českým turistům letos doporučil?
Zařídit si zdravotní pojištění, havarijní připojištění, případně připojištění pro rizikové sporty. A taky nevyrážet hned po práci, ale odpočinout si. Při cestě dodržovat pauzy, počítat s tím, že se cesta prodlouží. Typickou českou neřestí jsou řízky na cestu a podobná těžká jídla. Pro řidiče je ideální lehké jídlo. V opačném případě tělo potřebuje energii, aby vše strávilo, a řidiči se chce spát.
A jak se těšíte vy? Odpočinete si alespoň trochu?
Na odpočinek opravdu moc času není. Za ty roky zde máme spoustu známých, kteří vás zvou na návštěvu. Když tedy máte volno, musíte značnou část věnovat tomu, že je navštívíte. Když si za ten měsíc nenajdete čas, tak je to urazí. Ale jedu pokaždé rád a je to pro mě čest.
