"Zatím jsme provedli kolem tří set kontrol a počet přestupků je ještě vyšší, protože během jedné kontroly jsme třeba zjistili i víc případů porušení dopravních předpisů," řekla policejní mluvčí Blanka Kosinová.
Komentovala tak akci, kterou bychom mohli nazvat policista policistovi policistou. A vyšlo při ní najevo, že prakticky každý strážce pravidel za volantem pravidla porušuje.
Jiné svědectví o tom, jak to u policie chodí: čtyřiadvacet mužů z pražské elitní jednotky chtělo peníze za přesčasy. Jejich šéf jim nejprve vyhrožoval, pak je degradoval na pochůzkáře.
Mladí muži byli chytří, vyděračský výstup si nahráli a předali veřejnoprávní televizi. Ministr vnitra se jich zastal a policejní prezident jim vrátil původní místa. Oba případy mají v sobě něco povzbudivého.
Je přece čestné, že policie dokáže udělat zátah sama na sebe. A ještě lepší, když hrozivé výsledky zveřejní. Je potěšující, když pan Kolář dokáže rychle napravit chybu podřízeného.
Jenže skličující pointa je mnohem silnější. Policie reagovala až tehdy, když zasáhla média. Vždyť i kontrola silničních pirátů v uniformě přišla až poté, kdy na jejich velkopanský vztah k předpisům upozornila Česká televize a MF DNES.
Ještě víc znepokojuje obsah toho, co se stalo. "Skoro každý policista porušuje dopravní předpisy." To je přece strašná věta! Vždyť z ní vlastně vyplývá, že oni nemají žádné morální právo kontrolovat jiné řidiče.
A případ čtyřiadvaceti propuštěných? Těžko si lze představit méně civilizované a méně slušné řešení běžného pracovněprávního sporu. Když mají strážci zákona takové vztahy mezi sebou, jaké budou mít k lidem, co nenosí uniformu?
Policie přiznává chyby. To je sympatické. Jenže ty chyby jsou natolik závažné, že měly být dávno odstraněny. Je tedy poměrně těžké věřit Stanislavu Grossovi a Jiřímu Kolářovi, když říkají: Tentokrát už to zvládneme.
