Ti, kdo už jsou "uvnitř", mají místo, budou tvrdě hájeni. Ti, kdo jsou "venku", tím spíš ostrouhají.
Podniky si třikrát rozmyslí, než přijmou nového člověka, i schopnějšího, pokud propouštění dokonce i lemplů a simulantů zůstane martyriem.
Zákoník, který si ČSSD vyválcovala na vládě, je špatný hned z několika důvodů.
Právně: experti na pracovní právo i legislativní rada vlády (!) tvrdí, že leckde odporuje ústavě. Pozice odborů je v něm přesilná, podrží si výlučné právo státu kontrolovat bezpečnost pracovišť, na jejich příkaz lze zrušit noční práci.
Ekonomicky: vysoké náklady na zaměstnance neklesnou.
Politicky: jen arogantní politik může zásadní kodex přijímat metodou Attilových válečníků.
Návrh je špatný i proto, že rozdělil veřejnost na nesmiřitelné tábory. Na jedné straně odboroví bossové, ČSSD a komunisté, na druhé zaměstnavatelé, ODS, lidovci.
Tahle výtka by se jindy dala odbýt máchnutím ruky: takových tu už bylo! Ale podle sporného zákoníku se má odvíjet pracovní život poloviny národa.
Na dobrém zákoníku práce je závislá i ta druhá polovina: jen lidé, kteří pracují, a firmy, které prosperují, platí daně na důchody, dávky, zdravotnictví. I na politiky. A místa firmy vytvářejí jen tehdy, když se jim vyplatí a když přežijí v konkurenci.
Ta je v 21. globalizovaném století pořádně tvrdá. Strnulou ochranou zaměstnaných se práce nevykouzlí, konkurence netrumfne.
Sociální demokraté s oblibou udržují ve společnosti atmosféru ohrožení.
Namátkou: "zlí" majitelé bytů v. nájemníci, "zlí" kapitalisté v. pracující. Přestože se zmíněné skupiny lidí vzájemně potřebují a pravidla jejich soužití by měla být prospěšná pro obě strany.
Proč to ČSSD dělá? Částečně z nepochopení, částečně zištně: jen lidé, kteří se cítí ohroženi, touží po mocném vládci.
