Jopek se s dalšími možnými povodněmi smířit nechce a je rozhodnutý mezi stejně postiženými sousedy iniciovat petici a kontaktovat odpovědné organizace.
"Nestihli jsme zachránit skoro nic. Z majetku matky, která s námi žije, jsme nezachránili vůbec nic. Nám se podařilo do bezpečí dát jen doklady a cennější elektroniku," vypráví. Pak už voda domek na okraji Pudlova obklopovala natolik, že ho musela rodina opustit.
"Vzal jsem malého Denise do náruče a utíkal. Nic jiného se dělat nedalo. Ten pocit strachu o dítě už nikdy nechci zažít," svěřil se ostravský policista se slzami v očích.
Dvě hodiny a zachránil by živnost
I sběratel vojenské techniky a opravář starožitností Jaroslav Voroň z Bohumína-Pudlova opouštěl domov na poslední chvíli. "Chyběly nám dvě hodiny na záchranu našich věcí," prozradil.
Před velkou vodou stihl zachránit jen část sbírky. Nyní se snaží následky ničivých povodní odstranit. Jeho největší nepřítel je bahno. "Je všude. Bohužel se dostalo i do jemných mechanických součástek. Ty jsou asi už na odpis," svěřil se.
Pod vodou v přístřešku mu zůstal například německý armádní vůz z roku 1945, který letos koupil a postupně renovoval. Jeho hodnotu odhaduje na 700 tisíc korun.
"Přišla nás vzbudit sousedka. Strašně se divila, že nic nestěhujeme a vodu přitom máme 20 metrů od baráku. Rychle jsme začali zachraňovat, co se dalo. Vojenské uniformy, odznaky a staré zbraně," popsal situaci po pondělní půlnoci.
Dvě historická vojenská auta a motorku stihl společně se synem převézt do bezpečí. "Když jsme se vrátili, voda už zaplavila dvůr a sklepy. To už jsme stihl vzít jen manželku a odejít. Kdyby nás někdo varoval dříve, mohli jsme zachránit všechno," míní.
Ve sklepě voda kompletně zatopila jeho restaurátorskou dílnu. "Živnost na opravu starožitností mám nyní pozastavenou, protože moc práce nebylo. Chystal jsem se podnikání opět rozjet. Voda v dílně napáchala velkou škodu. Skončily tam vrtačky, bruska a další nářadí," vypočítává.
Ani Voroň netuší, zda chce na místě, kterým se přibližně co 12 až 13 let prožene velká voda, zůstat. "V roce 1985 tady byla povodeň, v roce 1997 nás to vyplavilo taky a nyní znovu," poznamenal. Opouštět klidné místo na okraji města ale moc nechce. "Žije se nám tady dobře. Jen kdyby postavili slibované hráze," uvedl.
Voda přišla odjinud, může za to dálnice
Obyvatelé městských částí Bohumína, kteří žijí v těsném sousedství Odry, jsou na nebezpečí záplav zvyklí. Velké povodně zažili už několikrát - v letech 1985, 1997 a před několika dny. Poslední povodeň ale podle pamětníků byla úplně jiná a voda přišla z opačné strany než v minulých letech. Takový průběh nikdo nečekal.
Podle pudlovských za to může dálnice, která vlnu zastavila a vrátila ji zpátky. "To se pánům inženýrům moc nepovedlo," míní obyvatelé. Podle lidí z Polní ulice povodňové vlny v minulosti vždy přicházely od severu. Tentokrát ale zkáza přišla ze západu.
"Nedovedu si to vysvětlit, kudy voda šla. Výstavbou dálnice ale tady vznikl suchý poldr, kam se voda přivalila, a zatopilo nás to. O stavbě hráze se tři roky jen mluvilo. Pak to všechno vyšumělo," stěžuje si Jopek.
Vliv severomoravské části dálnice D1 na průběh povodní potvrdil ČTK bohumínský starosta Petr Vícha. Podle něj se negativně projevilo především to, že dálnice a s ní budovaná ochrana před stoletou vodou ještě není dokončena směrem k česko-polské hranici. "Chybí ucelená soustava několika protipovodňových opatření včetně odvodňovacího příkopu podél dálnice," řekl Vícha.
