Nejvyšší obsah cesia-137 naměřili pracovníci německého úřadu pro ochranu před zářením ve čtyřech druzích jedlých hub: hřibu hnědém, lišáku zprohýbaném a šťavnatkách slonovinové a terčovité.
Nejpostiženější jsou přitom lesní oblasti, nad kterými se na počátku května 1986 - krátce po havárii v Černobylu - vyskytly silné bouřky. Jednou z nich je i část německé strany Šumavy, a to jižně od Železné Rudy.
Vyšší koncentrace v houbách než jinde naměřili vědci také v okolí podalpských měst Garmisch-Partenkirchen a Berchtesgaden.
„V extrémních případech obsahuje jeden pokrm připravený z těchto hub více cesia-137, než kolik člověk přijme s jinými potravinami ze zemědělské produkce za celý rok,“ uvedla předsedkyně BfS Inge Pauliniová. Kdo se chce radiační zátěži co nejvíce vyhnout, neměl by podle ní konzumovat silně postižené druhy hub z více postižených regionů.
Poločas rozpadu cesia-137 je asi 30 let, radioizotopy z Černobylu, které se dostaly do jižního Německa, se tak podle Pauliniové nyní rozpadly zhruba z poloviny.
Pokud to lidé s houbami nepřehánějí, není se čeho bát
Lidé, kteří si lesní houby kupují v obchodech, by se neměli ničeho obávat, neboť tyto houby podléhají namátkové kontrole potravinářské inspekce, zdůraznila šéfka BfS.
Černobylský velín se vůbec poprvé otevřel turistům |
„Ale ani konzumenti hub, kteří si je sami nasbírali, se nemusí obávat negativních zdravotních následků kvůli radioaktivitě, pokud je budou jíst v běžném množství - asi 250 gramů týdně,“ zdůraznila Pauliniová.
Některé oblasti Bavorska byly podle agentury DPA po havárii Černobylu z dubna 1986 zatíženy radioaktivním spadem až desetkrát silněji než oblasti na severu Německa.
Německý úřad pro ochranu proti záření kontroluje obsah cesia-137 v houbách z Bavorska od roku 2005 každý rok. Od roku 2007 testuje také houby z okolí saského města Bad Brambach, které leží ve výběžku mezi západočeskými městy Aš a Luby.
5. června 2019 |
