A oni se zase trousili nazpátek, protože jim tam pečení holubi nepřilétali dost rychle. Teď dostanou skoro milion, a ještě se diví, že jim pak seberou sociální dávky. Schválně, jak dlouho jim ty prachy vydrží.
Přítel Romů řekne: Dlužili sice 30 000 za nájem a 100 000 za prodlení, ale v téhle zemi dluží bílí třeba i miliony a nic se neděje. Vydělte 30 000 počtem měsíců v roce, tak hrozná částka to není.
Ctnostní bílí často neplatí za rozhlas a televizi a šidí na daních. Skoro milion se rozdělí mezi šest rodin, jež mají nejméně po pěti členech. Stejně to byl komunistický stát, který je vytrhl z jejich kořenů a udělal z nich asociální zoufalce pohrdané většinovou společností.
Je to s těmi Romy pořád kolem dokola, ale také je třeba pořád znovu opakovat, jak je to s jádrem věci. Romové nejsou obětí nějakého státního šikanování. Jsou kulturně odlišnou skupinou, která se řídí pravidly odlišnými od většinové společnosti.
V každé společnosti takové skupiny jsou a vzniklé potíže nebývají zaviněny státem, ale prostě to tak je. Život je krátký - stejně jako volební období - a státy většinou nestačí vyřešit ani problémy většin.
Mohly by tedy říci "sorry, ale ve skutečnosti na vás není čas". Nechrání policie Romy před útoky skinheadů? Ona ani bílého neochrání před bílým násilníkem. V nejlepším případě ho jen dodatečně chytí. Potíž je v tom, že malá menšina se může stát časem velkou menšinou a malý problém menšiny velkým problémem většiny.
Ideální stav by byl tento: každému po zásluze. Protahovali ti proces? Ať za to platí. Dlužíš na nájemném? Zaplať. Tak jednoduše liberální to však není. Romové nejsou diskriminováni zákony, ale tunou vlastních i bílých předsudků. Ale pokud se nenajde romský obroditel z jejich řad, ani miliarda jim nepomůže.
