Právníci pochodovali, zpívali, tančili a vyměnili své kufříky za transparenty a občas i za vejce a kameny. Jak napsal jistý pákistánský blogger: "Tančili v černých oblecích, tančili v černých vázankách. Černá saka jejich kalašnikovy, černé kravaty jejich kulky." Ve světě barevných revolucí se ta pákistánská oděla do střízlivých odstínů práva.
Bez slitování
Mušaraf loni v listopadu fakticky vyhlásil válku jak advokacii, tak justici, když zbavil funkce všechny soudce, kteří odmítli uznat jím vyhlášený stav ohrožení, jehož údajným cílem bylo ochránit národ před teroristy. Sedmičlenný Nejvyšší soud, vedený předsedou Iftichárem Muhammadem Čaudhrím, kontroval vydáním příkazu, který vládě zakazoval stav ohrožení vyhlásit.
Mušaraf rozpustil Nejvyšší soud a čtyři vrchní soudy, vsadil Čaudhrího a celou jeho rodinu do domácího vězení, pomocí armádní hlídky znepřístupnil areál Nejvyššího soudu a přistoupil k zatýkání a zadržování všech soudců, kteří odmítli přísahat věrnost Prozatímnímu ústavnímu nařízení, které stav ohrožení potvrzovalo.
Výsledkem bylo věznění většiny vysoce postavených soudců i předsedů advokátních komor po celé zemi a všech předních právníků a lidskoprávních aktivistů usilujících o obranu soudní nezávislosti.
Při následných protestech byli právníci pravidelně biti, rozháněni plynem, brutálně napadáni a ponižováni. Postavili se za své soudce, takže prakticky znemožnili působení těm soudcům, kteří byli ochotni přijmout Mušarafovu přísahu loajality. Zdá se, že hnutí právníků vrazilo historický klín mezi soudní a výkonnou moc.
Ideály a praktické zájmy
V Pákistánu, ve Spojených státech i v dalších zemích, kde právníci přispěli k boji za lidská práva a právní řád, se nicméně za vznešenými ideály skrývá neméně významný soubor zájmů. Pákistánští právníci bránili své živobytí stejně jako své zásady.
Právní zástupci nemohou vykonávat praxi, aniž by jejich kauzy vyslechli soudci. A klienti jim své případy nepředloží, nejsou-li přesvědčeni, že soudci jsou dostatečně nezávislí na to, aby nerozhodovali na základě úplatků či politických ohledů, nýbrž podle podstaty věci.
Tyto zájmy také pomáhají objasnit, proč keňští právníci stáli v čele protestů proti zkorumpovanosti režimu prezidenta Daniela Arapa Moie na počátku devadesátých let, avšak po loňském výbuchu kmenového násilí je bylo vidět mnohem méně.
Korupce rozleptává možnost živit se právem, které se stává hájemstvím bohatých. Naproti tomu v krizích rozdmýchaných etnickým konfliktem nejsou zájmy právníků tak zřetelné.
Poukaz na slučitelnost ideálů a zájmů ovšem nikterak nesnižuje kuráž pákistánských právníků ani význam jejich protestů. Například už zakladatelé Ameriky si plně uvědomovali, že ideály a zájmy musí jít ruku v ruce. Koncepce ústavní demokracie zajistila, řečeno slovy Jamese Madisona, že jedna ctižádost bude vyvažovat druhou a "zájmy člověka" budou "provázány s ústavními právy daného místa".
Aby z ostrůvku vzniklo souostroví
Nejlepším odrazovým můstkem právního řádu je vybudovat ostrůvek zákonnosti, kde je ho nejvíc zapotřebí k dosažení oprávněných státních cílů - k potlačení korupce, ochraně životního prostředí, ozdravení finanční soustavy či k vymáhání smluv se zahraničními investory. V těchto vymezených oblastech se zabydlí nezávislí soudci a právníci, kteří před nimi mohou rozvíjet svou argumentaci.
Když tyto ostrůvky začnou tvořit souostroví, objeví se právnická třída, podporovaná klienty, kteří ji potřebují. A jakmile přijde den, kdy ten či onen soudce konečně prolomí politickou hranici a k uchvácené moci vysloví ústavní pravdu, odmítnutí vlády podřídit se ohrozí zájmy a ideály výřečné a zřetelně motivované vrstvy společnosti.
Nadcházející týdny ukáží, zda nová pákistánská vláda najde dostatek odvahy a poctivosti, aby vyhozené soudce nejen propustila na svobodu, nýbrž aby je také opět vyzdvihla na soudcovskou stolici a časem možná čelila přezkumu z jejich strany.
Jestliže tak učiní, pákistánští právníci se budou moci vrátit do soudních síní a občané Pákistánu budou mít další šanci uvést demokracii do života. Pokud uspějí, možná že by hrdou islámskou zeleň na své vlajce měli doplnit černým rámečkem - nikoliv na znamení smutku, ale spravedlnosti.
© Project Syndicate
Autorka je děkankou Fakulty Woodrowa Wilsona Princetonské univerzity, napsala kupříkladu knihu The Idea That is America; v současnosti pobývá na roční vědecké dovolené v Šanghaji.
